Ivan Bukovský

Ivan Bukovský (* 7. července 1949, Praha) je malíř a středoškolský pedagog.

Život

Oba rodiče Ivana Bukovského byli sekulární Židé, kteří se za druhé světové války seznámili v Terezínském ghettu. Otec Otto Schwarz byl z Terezína deportován roku 1944 do Osvětimi, kde se dočkal osvobození, matka Marianna prošla Terezínem, Ravensbrückem a Bergen-Belsenem. +more Otec jako předválečný komunista po válce získal zaměstnání na Tiskovém odboru ministerstva informací a osvěty. Roku 1951 byl propuštěn a vyslýchán a pak až do odchodu do penze pracoval jako lektor podnikových novinářů v Průmstavu. Matka, která ovládala němčinu i angličtinu a před válkou pracovala jako cizojazyčná korespondentka a stenotypistka, byla po válce úřednicí v zahraničním obchodě.

Ivan Bukovský vyrůstal v rodinném prostředí ovlivněném spíše křesťanskou kulturou a řeckou mytologií. Židovskou kulturu objevil až při návštěvě příbuzných v Izraeli roku 1963. +more Od raného dětství maloval a v letech 1964-1968 absolvoval Výtvarnou školu Václava Hollara. Škola byla v té době zaměřena spíše na propagační výtvarnictví a nesplnila jeho očekávání. Byl poté dva roky zaměstnán a krátce studoval historii umění a estetiku. Roku 1971 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru prof. Jana Smetany. Roku 1974 obdržel studentskou Cenu 17. listopadu. Roku 1975 společně s Janem Bouškou a 1976 poprvé samostatně vystavoval v malé neoficiální galerii Divadla v Nerudovce. Zúčastnil se významné generační Výstavy mladých v Mánesu (1976). Po absolvování AVU (1976) se roku 1978 oženil a přestěhoval nejprve do Dobříše a později do Příbrami.

Roku 1978 se zúčastnil neoficiální generační skupinové výstavy Konfrontace v Mikrobiologickém ústavu ČSAV. Se svým spolužákem z Akademie Jiřím Sozanským byl spoluorganizátorem prvního ze tří neoficiálních výtvarných sympozií v Terezíně roku 1980. +more Na výstavu bylo dva dny po zahájení uvaleno na příkaz KSČ informační embargo, ale zprávu o ní již předtím zveřejnily noviny i televize a zákaz naopak zvýšil návštěvnost. Až do konce 80. let Bukovský vystavoval většinou pouze v menších galeriích.

V letech 1984-1990 spolupracoval s Krátkým filmem. Počátkem 90. let navštívil na pozvání bratří Lucchettů Itálii a roku 1993 Izrael.

Od roku 1993 se věnuje středoškolským studentům v příbramské waldorfské škole. Učí zde dějepis a dějiny umění a výtvarnou výchovu. +moreV letech 1996-2003 byl pedagogem na SOŠ a VOŠ ve Štětí.

Ivan Bukovský žije a pracuje v Příbrami. Byl členem výtvarné skupiny Lipany (1991-1992) a SVU Mánes (1992-2013) a Středočeského sdružení výtvarníků. +more Po odchodu z SVU Mánes je členem Volného sdružení M (zal. 2013).

Ocenění

1974 Cena 17. listopadu, pro posluchače Akademie výtvarných umění v Praze * 1984 Zvláštní cena, III: trienále mladých malířů, Sofie * 1985 Cena za kresbu, I. +more trienále protiválečné kresby a grafiky, Majdanek (Pl. ) * 1996 Cena Fundación Barceló (Šp. ) * 2007 Cena poroty, Premio San Crispino (It. ) * 2008 Cena kritiky, Porto S´Elpidio (It. ) * 2015 Cena Identifikačný kód Slovenska (IKS).

Dílo

Ivan Bukovský patří k mladší generaci širokého proudu české Nové figurace, která původně vzešla z informelu a ponechala si jeho existenciální východiska a expresivitu. Navázala na tvorbu zakladatelů české moderny z poloviny 60. +more let, aby po svém reagovala na normalizační atmosféru, v níž se mísila beznaděj, společenská přetvářka a absurdita všedního konání, která se někdy blížila grotesce. Tato generace, která opustila školu v době tuhé normalizace ve druhé polovině 70. let, nalézala možnost vystavovat většinou pouze v neoficiálních nebo mimopražských galeriích. Každý pokus chovat se nezávisle neprodleně následovaly zákazy.

Bukovský byl ovlivněn renesanční a barokní malbou i Rembrandtem, italským civilismem a evropskou Novou figurací. Jako mnozí z jeho generačních druhů ve své tvorbě reaguje na psychicky vypjatou malbu Francise Bacona, expresivní malbu Chaima Soutina nebo Františka Mertla.

Ivan Bukovský již během studia maloval obrazy s citem pro monumentální prostor, ve kterých dramaticky řešená kompozice a silné figurální gesto vytváří celistvou, scénograficky komponovanou arénu. Ve své rané tvorbě Bukovský nalézal témata v prostředí rockové hudby a studentských večírků. +more Změna nastala v letech 1977-1978, kdy spolu s Jiřím Sozanským jezdil do Malé pevnosti v Terezíně studovat archivy a výpovědi svědků. Během následného tříměsíčního výtvarného sympozia (1980), kterého se kromě nich zúčastnili také Zdeněk Beran, Oldřich Kulhánek nebo Lubomír Janečka, vytvářeli v bývalých celách instalace, které měly revokovat něco z hrůzy, kterou prožívali vězni koncentračního tábora. Komunisté vcelku správně poznali, že jde o zrcadlo nastavené jakékoli totalitě a proto se pokoušeli nejprve areál uzavřít a potom výstavu předčasně ukončili.

Bezútěšnou situaci druhé poloviny 70. let reflektuje Bukovský v motivech zdí a labyrintů, ze kterých se člověk marně pokouší uniknout. +more Architektura ve formě šedých zdí, náhrobních kamenů, katafalků, rozvrácených sarkofágů, kamenných podstavců, obětišť, stolů a trůnů se pak stala součástí většiny obrazů. Tyto geometricky strohé tvary člení prostor obrazu vertikálně či horizontálně, slouží jako opora i překážka nebo diagonálním předělem akcentují dynamiku děje. Tvoří kontrast k figurám a organické hmotě obecně a směřují pozornost k ústřednímu ději.

V 80. letech se Bukovský zabýval běžnými lidskými situacemi z každodenního života, ale sám sebe vnímal jako pouhého pozorovatele jevů a držel si intelektuální odstup. +more Tetiva pro ně užívá pojmu "interpretační obrazy". Náměty nacházel v expresivních gestech postav na fotografiích v novinách nebo zprostředkovaných černobílou televizní obrazovkou. Tomu odpovídala i tlumená barevnost s převahou šedé (Portrét, 1983, Domov důchodců, 1983). Frontální záběr a zdánlivá náhodnost kompozičního umístění figur evokuje momentku, časovost děje zaostřeného pouze na podstatné části výrazu, gesta či oblečení. Komunikace "z očí do očí" zachycuje nesmlouvavě a bez příkras pravdu života. Činnost postav působí zneklidňujícím až surreálným dojmem a často zobrazuje nějakou mezní událost. Motiv havárie a následného neurvalého pokusu o záchranu oběti proti její vůli (Nehoda, 1980, Přechod, 1981) vypovídá o existenciálních východiscích Bukovského tvorby. Apokalyptická vize Laboratoř pana Oppenheimera (1980) tematizuje marné snahy člověka o ovládnutí přírody, které mohou vést pouze ke katastrofě. Ve druhé polovině 80. let prodělal tvůrčí krizi a většinu obrazů z tohoto období zničil nebo přemaloval.

Nový impuls jeho tvorbě dal až pád komunistického režimu. Počátkem 90. +more let se v Bukovského tvorbě téma kalamit zobecňuje a paralelu k osudu jednotlivců i celého lidstva malíř nachází ve starozákonních příbězích nebo antických bájích. Námětem několika obrazů se stal Ikarův pád, jako širší podobenství o lidské pýše (Ikaros, 2007), prorok Jeremjáš, Izajáš nebo Jób. Cyklus Ahasver vychází z raného portrétu malířova otce (původně jeho přezdívka během věznění v Terezíně) a zobecňuje téma věčného neklidu bez naděje na smrt a spasení. Rodinné zázemí Ivana Bukovského bylo sekulární a židovská témata v jeho tvorbě jsou spíše symbolickou lamentací nad pádem a destrukcí lidského rodu.

V obrazech, které vznikly po roce 2000 je zřejmý posun k abstrakci. Figura je často jen naznačena, spíše jde o umístění tvarů v prostoru, navození zvláštního napětí mezi plochou a prostorem. +more Expresivní malba zobrazuje figury i těla mrtvých uprostřed povalených náhrobků v rozměrném triptychu Kaddiš (2006-2007, 200 x 405 cm). V jiných obrazech jsou naznačeny postavy, řítící se z nakloněné plochy působením gravitace (Pád, 2009) nebo jen proudy živé organické hmoty, pronikající skrze průrvy v kamenných architekturách (Odpadky, 2009, Průnik, 2009, Separace, 2009). Přízračným tématem jsou jakási obětiště s naznačeným trupem (Příběh, 2009-2010) nebo jen nedefinovatelnými organickými útvary shodné barevnosti, upomínajícími na kusy masa zavěšené na háku (Obětiště, 2015).

Vedle figurální tvorby vzniká cyklus abstraktních kreseb na jednotném cihlovém podkladu, v nichž je figura pouze naznačena. Dominantní výtvarnou složkou se stává kontrast asfaltové černé plochy v podmalbě, bílé přecházející do hnědavých tónů a nepravidelné červené lineární kresby vytvořené drippingem.

Bukovský ve své výtvarnické konfesi říká: "Smyslem umění je hledání řádu a vytváření rovnováhy v chaosu, který nás obklopuje. " "Umění je strážcem mystéria, ze kterého čerpá svůj zdroj. +more Není určené k dekoraci, ale má člověka chytit za pačesy a protáhnout ho trním. ".

Zastoupení ve sbírkách

Národní galerie v Praze * Yad Vashem, Jeruzalém * Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře * Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích * Galerie výtvarného umění v Chebu * Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou * Galerie Klatovy / Klenová * Památník Terezín * Państwowe Muzeum na Majdanku * soukromé sbírky v České republice a v zahraničí

Výstavy

Autorské

1975 Jan Bouška, Ivan Bukovský: Obrazy, Divadlo v Nerudovce, Praha * 1976 Ivan Bukovský: Obrazy, Divadlo v Nerudovce, Praha * 1978 Ivan Bukovský, Galerie Pod podloubím, Olomouc * 1981 Ivan Bukovský: Obrazy, Malá galerie, Liberec * 1982 Ivan Bukovský: Obrazy, Městské kulturní středisko Dobříš * 1983 Ivan Bukovský, Galerie bratří Čapků, Praha (s B. Zemanem) * 1987 Ivan Bukovský: Obrazy, Galerie výtvarného umění v Chebu * 1989 Ivan Bukovský, Atrium, Praha (s P. +more Marou), Městské muzeum Příbram (s J. Načeradským) * 1993 Ivan Bukovský, Městské muzeum Merzig, Městské muzeum Karlsruhe * 1993 Ivan Bukovský, Caerano s. Marco, Treviso (s J. Hellerem) * 1995 Ivan Bukovský: Pláč Jeremiášův, Galerie Litera, Praha * 1996 Ivan Bukovský, Galerie Zámeček, Příbram (s P. Turnajským) * 1997 Ivan Bukovský, Památník Terezín * 2000 Ivan Bukovský, Studio Paměť, Praha * 2004 Ivan Bukovský, Nová Manéž, Moskva (s A. Tokarevem) * 2005 Ivan Bukovský, Galerie Deset, Praha (s D. Prihelem) * 2006 Ivan Bukovský, Galerie Merum, Modra * 2007 Ivan Bukovský: Obrazy, Galerie Magna, Ostrava, Národné Muzeum, Bratislava * 2008 Ivan Bukovský: Obrazy, Klinické centrum Iscare Lighthouse, Praha * 2009 Ivan Bukovský: Ohlédnutí, Galerie Zámeček, Příbram * 2010 Ivan Bukovský: Útržky příběhů, Galerie Beseda, Ostrava * 2012 Ivan Bukovský: Obrazy, Galerie Dorka, Domažlice * 2012 Ivan Bukovský: Obrazy z posledních let, Topičův klub Topičova salonu, Praha * 2014/2015 Ivan Bukovský: Obrazy, Městské muzeum a galerie, Hranice * 2016 Ivan Bukovský: Tableaux, Centre culturel tcheque de Paris * 2017 Ivan Bukovský: Obrazy, Muzeum a Pojizerská galerie Semily * 2017 Ivan Bukovský: Androgynní povaha bytí, Galerie výtvarného umění v Mostě * 2018 Ivan Bukovský, Strahovský klášter, Praha * 2018 Ivan Bukovský, Galerie D, Praha * 2019 Ivan Bukovský: /straší/ VE VĚŽI, Novoměstská radnice, Praha * 2020 Ivan Bukovský: 70, Letohrádek královny Anny (Belveder) Praha.

Společné (výběr)

1975 Obrazy, Divadlo v Nerudovce, Praha * 1976 Umění mladých. Přehlídka současného českého výtvarného umění mladých k 30. +more výročí založení Mezinárodního svazu studenstva, Praha, * 1978 Konfrontace, Mikrobiologický ústav ČSAV, Praha * 1980 Terezín '80, Památník Terezín * 1983 Obrazy a sochy, Obvodní kulturní dům v Praze 9 Gong * 1986/1987 České umění 20. století, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou * 1988 Jeden starší - jeden mladší. Obrazy, sochy, realizace, Lidový dům, Praha * 1990 Výtvarné tendence, Středočeská galerie, Praha * 1991 Lipany poprvé: Kresby, grafika, drobná plastika, Galerie Fronta, Praha * 1993 Skutečnost a iluze, Zámek Hluboká nad Vltavou * 1995 Mánes Mánesu, Mánes, Praha * 1996 Umění zastaveného času / Art when time stood still: Česká výtvarná scéna 1969-1985, Praha, Brno, Cheb * 2000 Dva konce století 1900 2000, Dům U Černé Matky Boží, Praha * 2004 Jubilanti Spolku výtvarných umělců Mánes 2004, Galerie Diamant, Praha * 2007/2008 České umění XX. století: 1970-2007, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou * 2008/2009 Středočeské sdružení výtvarníků: Členská výstava 2008, Sbor českých bratří, Mladá Boleslav, Karviná, Rakovník, Beroun * 2009 Jubilanti Mánesa 2009, Galerie Diamant, Praha * 2011 Příbramští výtvarníci, Galerie Františka Drtikola, Příbram * 2014-2017 Stavy mysli / Za obrazem, Galerie Středočeského kraje (GASK), Kutná Hora.

Reference

Literatura

Souborný katalog výstav, Divadlo v Nerudovce, vydal Ústřední dům pionýrů a mládeže JF, Praha 1980 * Ivan Bukovský: Obrazy, text Karpaš Roman, 8 s. , OKS Liberec 1981 * Ivan Bukovský: Obrazy, text Vančát Jaroslav, 20 s. +more, Galerie výtvarného umění v Chebu 1987 * Ivan Bukovsky: Dipinti, text Chin Lucio, Tetiva Vlastimil, 38 + (4) s. , Treviso 1993 * Vlastimil Tetiva, Skutečnost a iluze. Tendence českého radikálního realismu, 170 s. , AJG Hluboká 1993, * Ivan Bukovský: Pláč Jeremiášův, Galerie Litera, Praha 1995 * Ivan Bukovský, text Drury Richard Frederick, dvoulist, Galerie Magna, Ostrava 2007 [url=http://www. magna. 8u. cz/katalog/bukovsky. pdf]On line[/url] * Ivan Bukovský: Ohlédnutí, text Kříž Jan, Rejžek Jan, 16 s. , Zámeček Příbram 2009 * Ivan Bukovský: Útržky příběhů, text Jiří Pometlo, Galerie Beseda, Ostrava 2010 * Ivan Bukovský: Retrospective, texty Bohumír Bachratý a kol. , 171 s. ̟ CD, vlast. nákladem, Příbram 2014 * Ivan Bukovský: Obrazy, text Chin Lucio, Hansen Hannes, Neumann Ivan, Tetiva Vlastimil, 20 s. , nedatováno.

Externí odkazy

[url=https://ivanbukovsky. cz/]Ivan Bukovský, osobní stránky[/url] * * [url=http://www. +moreceskatelevize. cz/porady/10267558128-vytvarnicke-konfese/214562231150008-ivan-bukovsky/]Výtvarnické konfese: Ivan Bukovský, Česká televize 2014, režie [[Petr Skala[/url]]] * [url=https://youtu. be/SZawGX9xs70]Ivan Bukovský - 70 -Posel řádu, režie Petr Skala[/url].

Kategorie:Čeští malíři 21. +more století Kategorie:Narození 7. července Kategorie:Narození v roce 1949 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Paměť národa.