Jacques Rivette

Technology

12 hours ago

Author

Jacques Rivette (1. března 1928 Rouen - 29. ledna 2016 Paříž) byl francouzský filmový režisér, herec a filmový kritik.

Osobní a profesní život

Spolu s Jean-Luc Godardem patřil mezi experimentální představitele režie Francouzské nové vlny (Nouvelle vague).

Narodil se v Rouen. Roku 1950 se přidal k Ciné-Club du Quartier Latin a začal psát filmové kritiky pro malý filmový žurnál Gazette du Cinema. +more V tomto období natočil první krátkometrážní filmy Aux Quatre Coins (1950), Le Quadrille (1950) a Le Divertissment (1952). V roce 1952 začal přispívat do nejznámější francouzské kritické revue Cahiers du cinéma a s několika dalšími osobnostmi Éricem Rohmerem, Jean-Luc Godardem, François Truffautem, Claudem Chabrolem či Lucem Moulletem vytvořil základ Francouzské nové vlny.

Rivettova tvorba a profesionální vývoj se ubíraly nestandardními cestami, často bojoval o pouhou možnost točit, jeho filmy byly často nízkonákladové. Prvních dvacet let své tvorby patřil mezi filmový underground a lze ho zařadit mezi velké filmové experimentátory. +more Ve svých filmech s oblibou směšoval několik příběhů (romantický, mysteriozní, komický) a dával ve velké míře prostor herecké stylizaci. Na rozdíl od svých generačních souputníků však vždy používal pevný scénář, umožňoval však hercům textové improvizace.

Svou estetiku odvozoval v počátku z americké kinematografie, zejména ze snímků natočených režiséry, jako byli Robert Aldrich, Howard Hawks nebo Frank Tashlin.

Často zachycoval prolínání divadla, filmu a reality. Pro tvrdošíjnost s jakou se k těmto tématům vracel lze u některých filmů hovořit až o konceptuální tvorbě: například vedlejší "produkt" filmu La bande des quatre (1988) zachycujícího mimo jiné průběh zkoušek skupiny mladých hereckých adeptek byla reálná divadelní představení uváděná po určitou dobu herečkami v pařížských divadlech.

Rivette opakovaně spolupracoval se stejnými hereckými týmy mezi nimiž mají čestné místo Bulle Ogier a Jane Birkin. Nechával své herce často jednat s nepravděpodobnými přehrávanými gesty a v složitých, zjevně předpřipravených choreografiích, které nikterak nesouvisely s realitou zachycovaného děje, spíše zobrazovaly jeho druhé roviny. +more Rivettova estetika a dramaturgie zdůrazňovala záběry celků a polocelků namísto detailů tváří a upřednostňovala zachycování dlouhých, nesestříhaných pasáží umožňujících jednak proniknout skrz konvenční herectví a běžné filmově instantní zachycování reality, a jednak vytvářet až hypnotické plochy soustředící se na drobné detaily záběru: nechávající ožívat věci okolo jednajících postav. Vedlejším důsledkem toho bylo, že řada filmů má extrémně dlouhou stopáž a jejich promítání nebylo až do nástupu internetu nikterak časté. Například první díl experimentálního snímku Out 1 - Noli me tangere z roku 1970 trvá třináct hodin, ačkoli před uvedením byl zkrácen o čtyři a půl hodiny scén.

Již debutový Rivettův film Paříž nám patří (1958-61) vznikal pro nezájem producentů obtížně a dlouho, často s vypůjčeným vybavením. Rivetta během doby natáčení jeho debutu "předběhly" debuty jeho generačních souputníků Chabrola, Godarda a Truffauta, které nastolily směr do něhož se Rivette se svou komplikovanou výstavbou děje a intelektuálním zaměřením příliš nehodil. +more Paříž nám patří nepřinesl svému autorovi divácký úspěch, ale z dnešního pohledu je to mistrovské dílo, které vneslo do světa francouzské Francouzské nové vlny nevídaný technologický perfekcionismus, a také novou temnou atmosféru s až paranoidním tématem všeobecného světového spiknutí, které bude dalším z charakteristických rysů napříč Rivettovou tvorbou.

Další Rivettův film Jeptiška (1966) podle románu Denise Diderota vznikal jako kompromisní projekt s mezinárodním hereckým obsazením vynuceným producentem a vyvolal ve své době cenzurní zákaz a vzápětí konflikt mezi mladou generací filmařů a zástupci oficiální francouzské kultury.

Větší vnější úspěch z řad publika získal Rivettovi až fantazijní yuppie příběh Céline a Julie si vyjely na lodi (1974).

Mezi další experimentální díla se řadí například obě části nedokončené filmové tetralogie Scény z paralelního života Duell (une quarantaine) (1976) anebo Severovýchodní vítr (Noroît, 1976). V době natáčení tetralogie se Rivette nervově zhroutil a její dokončení zůstalo napůl torzovité, když témata druhých dvou filmů využil pro svůj muzikál Haut bas fragile (1995) a fantasy film Příběh Marie a Juliena (2003).

Z pozdější Rivettovy filmografie vyniká v Cannes oceněná Krásná hašteřilka (1991) na motivy románu H. de Balzac a mistrovské dílo Příběh Marie a Juliena (2003). +more Tyto filmy překračují estetiku Francouzské nové vlny směrem do stylu postmoderny.

Rivettovým posledním snímkem se stalo drama 36 pohledů z vrcholu Saint-Loup (2009). V závěru života trpěl Alzheimerovou chorobou.

Filmografie

{| border=0 cellpadding=0 cellspacing=0 width=100% |- valign=top | width=50% |

Režijní

2007 - Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais) * 2003 - Příběh Marie a Juliena * 2001 - Kdo ví. +more * 1998 - Secret défense * 1995 - Haut bas fragile * 1995 - Lumière & spol. * 1994 - Jeanne la Pucelle II - Les prisons * 1994 - Jeanne la Pucelle I - Les batailles * 1991 - Krásná hašteřilka - Divertimento * 1988 - La Bande des quatre * 1985 - Hurlevent * 1984 - L' Amour par terre * 1981 - Merry-Go-Round * 1981 - Paris s'en va * 1981 - Le Pont du Nord | width=50% |.

* 1976 - Duelle * 1976 - Noroît * 1974 - Célina a Julie si vyjely na lodi * 1974 - Essai sur l'agression * 1974 - Naissance et mont de Prométhée * 1974 - Out 1: Spectre * 1971 - Out 1: Noli me tangere * 1969 - Šílená láska * 1966 - Jeptiška * 1960 - Paříž patří nám * 1956 - Le Coup du berger * 1952 - Le Divertissement * 1950 - Le Quadrille * 1949 - Aux quatre coins |}

{| border=0 cellpadding=0 cellspacing=0 width=100% |- valign=top

Herecká - film

1995 - Haut bas fragile * 1995 - Lumière & spol. * 1994 - Jeanne la Pucelle I - Les batailles * 1979 - La Mémoire courte * 1956 - Le Coup du berger * 1950 - Le Château de verre |}

{| border=0 cellpadding=0 cellspacing=0 width=100% |- valign=top

Herecká - dokumentární

1990 - Cinéma de notre temps: Jacques Rivette, le veilleur (televizní film) * 1966 - Cinéma de notre temps: Jean Renoir, le patron (televizní film) * 1964 - Cinéma de notre temps: La nouvelle vague par elle-même (televizní film) * 1964 - Cinéastes de notre temps |}