Cesko.wiki Honoré de Balzac
Author
Albert FloresHonoré de Balzac [onoré d balzak] (20. května 1799, Tours - 18. srpna 1850, Paříž), byl francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu, novinář a kritik. Bývá považován za zakladatele kriticko-realistického románu. Balzacovým magnum opus je cyklus devadesáti sedmi románů a povídek pod souborným názvem Lidská komedie. Napsal však i řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou, např. Šagrénová kůže, rovněž součást Lidské komedie - v cyklu Filosofických studií.
.jpg)
_Eugénie_Grandet_(page_249).jpg)
Život
Původ a mládí
Honoré de Balzac se narodil v měšťanské rodině ve městě Tours ve francouzském departementu Indre-et-Loire. Jeho rodiči byli Bernard-François Balssa (1746-1829), jenž zbohatl za francouzské revoluce jako vojenský zásobovatel, a Anne-Charlotte-Laure roz. +more Sallambier (1778-1854), tedy o 32 let mladší než otec. Někdy mezi lety 1771 a 1783 dostal otec úřední povolení ke změně rodinného jména na Balzac. Honoré měl dvě sestry, Laure provdanou de Surville (1800-1871) a Laurence provdanou de Montzaigle (1802-1825). Z jeho rodokmenu také vyplývá, že do manželství jeho rodičů se narodil již roku 1798 jeden chlapec, Louis Daniel Balssa (20. května 1798 - 22. června 1798), který však po měsíci života zemřel.
Od 22. června 1807 až do roku 1813 pobýval Honoré v internátu klášterní školy ve Vendôme, kde byl vychováván mnichy řádu oratoriánů. +more Později vystudoval v Paříži práva. Krátce působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem. Nejprve psal tzv. černé dobrodružné romány, a to pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin, které později zavrhl.
Společenský a literární profil
Balzac vyznával politický legitimismus, byl monarchistou s celoživotními snahami proniknout do vyšší (aristokratické) společnosti. Hojně navštěvoval pařížské salóny, například Jamese von Rothschilda. +more V roce 1825 například započal poměr s ovdovělou vévodkyní d'Abrantès, která byla o 15 let starší než on. Z této snahy vyplývaly i jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit svou hektickou literární tvorbou (psal i romány na pokračování). Několikrát se také pokusil o sebevraždu.
Když na tom byl finančně dobře, nakoupil akcie, ale zkrachoval. Byl poté nucen psát velmi intenzivně, aby zaplatil své dluhy. +more Psal vlastně pro výdělek (což v jeho době nebylo obvyklé) a výhradně v noci. Do dějin literatury vstoupil i jako legendární „dělník pera“, známý svou mimořádnou pracovitostí; kromě psaní románů působil takřka po celý tvůrčí život i jako novinář a kritik.
Vztahy k ženám
Roku 1832 se Balzac prostřednictvím korespondence seznámil s hraběnkou Ewelinou Hańskou roz. Rzewuskou (1801-1882), dcerou rusko-polského šlechtice, provdanou za bohatého statkáře sídlícího poblíž Berdyčeva na Ukrajině. +more Nejprve Balzac obdržel dopis z Oděsy, podepsaný pouze slovem „cizinka“ (L'étrangère), ve kterém Hańská vyslovila svůj smutek nad cynismem a ateismem v románu Šagrénová kůže (La Peau de Chagrin). Spisovatel odpověděl na kritiku neznámé ženy formou inzerátu v listu La Gazette de France, což byly jediné francouzské noviny, které se tehdy směly dovážet do Ruského impéria. Po výměně několika dopisů se Balzac se svou čtenářkou prvně setkal v září 1833 na břehu Neuchâtelského jezera ve Švýcarsku, kam Ewelina přicestovala se svým manželem. Další jejich setkání se uskutečnilo v prosinci 1833 v Ženevě. Podle životopisce Rogera Pierrota „obdržel Balzac odměnu za svou lásku“ poprvé dne 26. ledna 1834 ve vile Diodati v Cologny, tedy na stejném místě, kde mu vévodkyně de Castries dříve takovou přízeň odmítla.
V roce 1833 měl Balzac krátkou aféru s Marií du Fresnay, vdanou ženou tehdy ve věku 24 let. Z tohoto vztahu se 4. +more června 1834 narodilo jeho jediné dítě, dcera Marie-Caroline du Fresnay. Marie-Caroline se později provdala a rozvedla, přitom zůstala bezdětná. Zemřela následkem automobilové nehody ve věku 96 let v Paříži. Ve své závěti ji Honoré de Balzac učinil svou dědičkou. Po její smrti přešlo toto dědictví na její synovce.
Poté, co Ewelina Hańská v roce 1841 ovdověla, podnikl Balzac cestu za ní do Petrohradu (1843). Po dalších měsících společného pobytu v Paříži se vydal na Ukrajinu, několikrát navštívil Kyjev a pobýval také v Radyvylově.
Ferdinanda Georga Waldmüllera, 1835
,_portrét_od_Ferdinand_Georg_Waldmüller){kind=link}
Poslední léta a manželství
Teprve pár měsíců před svou smrtí, a to 14. března 1850, když byl spisovatel již těžce nemocný, se v Berdyčevě uskutečnil jeho sňatek s Ewelinou Hańskou. +more Balzacova nemoc se ještě zhoršila během dubnové cesty do Paříže. Tam Honoré de Balzac 18. srpna 1850 zemřel. V den jeho smrti jej navštívil Victor Hugo, jeho dlouholetý přítel, který také promluvil na spisovatelově pohřbu. Honoré de Balzac je pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Po jeho boku je pochována i hraběnka Hańská, jeho manželka, která zemřela mnohem později, v roce 1882.
Dílo
Spisy
Ve svých dílech projevil Balzac smysl pro detail, měl velkou znalost prostředí i postav, které vytvořil. Snažil se popsat všechny typy lidí ve společnosti a jejich životní situace. +more Dokázal tak vystihnout morální vlastnosti lidí v tehdejší francouzské společnosti. Šlo mu o historii mravů (histoire des moeurs).
Balzac je autorem rozsáhlého cyklu, který nazval Lidská komedie (La Comédie humaine). Tento cyklus, zobrazující francouzskou společnost na počátku +more_století'>19. století, obsahuje 95 románů a povídek, z nichž většina vyšla v časopisech i knižně. Předmluva k tomuto monumentálnímu cyklu je manifestem realistického umění. Jádrem celého cyklu je volná trilogie románů Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán. V Otci Goriotovi jsou poprvé obsaženy všechny základní rysy balzacovského románu. V něm vytvořil Balzac truchlivý příběh bohatého kupce, který nahromaděný majetek odkázal dcerám, jež ho poté opustily. Proto dožívá opuštěný a opovrhovaný. Významnou postavou románu je mladý Rastignac, jenž touží vyniknout a v honbě za penězi a mocí postupně ztrácí víru ve staré morální zásady. Další postavou je bývalý galejník Vautrin, který mladého muže vyvádí z iluzí. Pokračování nazvané Ztracené iluze, označované často za „nejbalzacovštější“ román, je především příběhem venkovského básníka Luciena de Rubempré v Paříži, který se postupně stává bezcharakterním žurnalistou. Román Lesk a bída kurtizán trilogii uzavírá - popisuje výstřelky mužů z vysokých kruhů společnosti, jejich vztahy ke kurtizánám a vyznačuje se napínavým až dobrodružným dějem. Jednou z hlavních postav je opět Lucien de Rubempré.
hřbitově Père-Lachaise, oddíl 48, cesta Casimir Delavigne
Některé z jeho románů a zejména povídek, inspirovaných poetikou středověkého romanopisce Rabelaise, byly pokládány za nemravnou četbu. Část Balzacova díla byla církví zařazena na Index zakázaných knih, především „všechny milostné příběhy" (omnes fabulae amatoriae).
* Fyziologie manželství (1829) * Šuani, v originále Le dernier Chouan ou la Bretagne en 1800, (1829) - historický válečný román z období francouzské revoluce, který je mezníkem v jeho tvorbě; později jej zařadil do cyklu Lidská komedie. * Gobseck (1830) - příběh hamižného podnikatele a spekulanta předznamenává balzakovskou metodu realistického románu. +more Gobseck, napůl Žid, napůl Holanďan, představuje podivný archetyp bývalého dobrodruha, jenž nahlédl povahu všech společností, jimiž prošel, a shledal, že konvence a morálka se mění, ale zlato vládne všude. Rozhodl se vzdát se nerozumných slastí, neboť se slastí moci, která může vyplývat výhradně z vlastnictví zlata, se nemůže srovnávat nic: kdo má zlato, má moc, kdo má moc, má vše. Gobseck, jako poslední záchrana zadlužených aristokratů, mládenců a básníků z bohatých rodin, nabízí „pomocnou ruku“ před jejich posledním pádem na společenské dno. Je chladným, nepřístupným pozorovatelem zániku, pozorovatelem celého společenského dění, které vlastně začíná a končí u něj, ačkoli žije ve skrytu. Nikdo neví o něm, on ví o všem. Jeho příběh sledujeme skrze vyprávění právníka Dervilla, jenž si jediný získal Gobseckovo přátelství: protože on mu byl, na rozdíl od ostatních, „ochoten věřit bez výhrad“. Po Gobseckově smrti nahlížíme do jeho spíží a skladišť plných shnilého jídla a obchodního zboží. Gobseck ztělesňuje iracionalitu veškerého hromadění a moci, jíž nemůže člověk sám nikdy plně užít, ale je také metaforou zákonitostí kapitalisticky fungující společnosti, jíž lidé jako Gobseck vládnou, neboť moc peněz jim není prostředkem, ale cílem. Možná že každý člověk disponující ohromnou skrytou mocí začíná mít „gobseckovské“ rysy. Rozsah díla odpovídá kratší novele či delší povídce. * Šagrénová kůže (Le Peau de chagrin, 1831) - román s pohádkově fantastickými prvky. Řadí se do skupiny filozofické. * Třicetiletá (La Femme de trente ans, 1831-1832) * Ludvík Lambert (Louis Lambert, 1832) * Farář Tourský (Le curé de Tours, 1832) - zařazen do skupiny románů-studií z provinčního života. * Plukovník Chabert (Le Colonel Chabert, 1832) - zámožný plukovník byl zraněn v bitvě u Jílového proti Rusům. Lékaři ho považovali za mrtvého a nechali pohřbít do hromadného hrobu. Plukovník ale přežil, časem se zotavil, ale nikdo už mu nevěřil jeho pravou totožnost a jeho vlastní žena, nyní již manželka jiného muže, zapřela jeho identitu. Žil tedy jako tulák a pobuda. * Neznámé arcidílo (Le Chef-d'œuvre inconnu, 1832) - povídka o malíři, který bezúspěšně usiluje o namalování dokonalého obrazu. Ovlivnila některé moderní malíře, např. Cézanna a Picassa. * Venkovský lékař (Le Médecin de campagne, 1833) * Evženie Grandetová (Eugénie Grandet, 1833) - jeden z vrcholných autorových románů, tragický příběh ubohé dcery bohatého a neuvěřitelně lakotného obchodníka Grandeta je zároveň znamenitým obrazem francouzské měšťácké společnosti první poloviny 19. století.
_Eugénie_Grandet_(page_249).jpg|náhled){kind=link}
* Historie třinácti (Histoire des Treize 1833-1835) - soubor tří novel s názvy Ferragus, Vévodkyně z Langeais a Dívka se zlatýma očima. Tematicky je v prvních dvou případech spojuje námět milostného vztahu ke vdané ženě, několik postav prochází všemi novelami, odehrávajícími se v aristokratickém prostředí Paříže. +more Na motivy „Historie třinácti“ natočili v roce 1971 Jacques Rivette a Suzanne Schiffman film Out 1, noli me tangere. * Hledání absolutna (La Recherche de l'Absolu, 1834) - tento román autor zařadil do skupiny filozofických příběhů. * Otec Goriot (Le père Goriot, 1834) - realistický román, jehož hlavní postavou je starý pan Goriot, zprvu bohatý, spokojený a šťastný člověk. Nastěhuje se do penzionu paní Vauguerové, kam ho chodí navštěvovat jeho dvě dcery. Ty ho však nenavštěvují z lásky, nýbrž ze zištných důvodů, což on nechce vidět. Dcery ho nakonec oberou o všechen majetek a on umírá opuštěn v chudobě. Celým dílem se rovněž prolíná příběh Evžena Rastignaka - studenta, který se snaží začlenit do pařížské vyšší společnosti. Ctí otce Goriota a zároveň je zamilován do jeho dcery. Rastignac jako jediný setrvá u umírajícího Goriota, když ho jeho vlastní dcery nechají opuštěného. * Usmířený Melmoth (Melmoth reconçilié, 1835) - v románu Balzac navazuje na anglický gotický román Poutník Melmoth od Charlese Roberta Maturina * Stará panna (La Vieille fille, 1836) * Mše ateistova (La messe de l'athée, 1836) * Kabinet starožitností (Le Cabinet des antiques, 1836) * Cesar Birotteau (1837) * Ztracené iluze (Illusions perdues, 1837-1843) * Lesk a bída kurtizán - (Splendeurs et misères des courtisanes, 1838-1843). V tomto románu je popsáno prostředí vznešené francouzské společnosti prolínající se s pařížským podsvětím. Toto dílo vyznívá jako ostrá kritika francouzské buržoazie. * Beatrice (1839) * Tajnosti princezny z Cadignanu, (1839) - novela popisuje vztah starší šlechtické kokety s naivním a nezkušeným spisovatelem * Lilie v údolí (Les Lys dans la vellée, 1840) * Pierre Grasson (1840) * Vautrin (1840) * Temný příběh (Une ténébreuse affaire, 1841) - „policejní“ román. [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:86d25b00-f38c-11e2-9923-005056827e52]Dostupné online. [/url] * Paměti dvou mladých manželek (1842) * Uršula Mirouetová (1842) * Okresní múza (La Muse du départment, 1843) * Modesta Mignonová (Modest Mignon, 1843) * Venkované (Les Paysans, 1844) * Vstup do života Honorina (1844) * Sestřenice Běta (La cousine Bette, 1846) * Bratranec Pons (Le cousin Pons, 1847) * Vzpomínka na velkou revoluci (česky 1918) [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:63b5fca0-fae6-11e3-89c6-005056827e51]Dostupné online[/url] * Žertovné povídky (Les Contes drôlatiques, 1832-1837).
České překlady
Českých překladů Balzacových děl je celá řada, i když všechny Balzacovy spisy do češtiny přeloženy nejsou. Zde uvádíme reprezentativní „Spisy Honoré de Balzaca", které v edici „Knihovna klasiků" postupně vycházely v nakladatelství Československý spisovatel, ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění a v Odeonu (nakladatelství).
Spisy Honoré de Balzaca v Knihovně klasiků
* Sestřenice Běta. Přeložil Bohuslav Rovenský. +more V Čs. spis. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1950. 458, [1] s. Knihovna klasiků. Spisy Honoré de Balzaca; sv. 1. * Bratranec Pons. Překlad Věra Smetanová. V Čs. spisovateli vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1951. 334 s. Knihovna klasiků. Spisy Honoré de Balzaca; sv. 2. * Venkované. Překlad Růžena Pochová a Jaroslav Poch. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1952. 367, [1] s. Balzac, Honoré de: Spisy; sv. 3. Knihovna klasiků. * Otec Goriot. Překlad Božena Zimová. 7. vyd. Praha: SNKLHU, 1953. 253, [1] s. Knihovna klasiků. Spisy Honoré de Balzaca; Sv. 4. * Evženie Grandetová. Překlad Jaroslav Poch a Růžena Pochová. 10. vyd. Praha: SNKLHU, 1953. 188, [3] s. Balzac, Honoré de: Spisy; sv. 5. Knihovna klasiků. * Ztracené iluse. Překlad Miroslav Vlček. 3. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (SNKLHU), 1955. 648, [2] s. Knihovna klasiků. Balzac, Honoré de: Spisy; sv. 6. * Lesk a bída kurtisán. Překlad Miloslav Jirda. 4. vyd. Praha: SNKLHU, 1956. 562, [1] s. Knihovna klasiků. Balzac, Honoré de: Spisy; sv. 7. * Velikost a pád Césara Birotteaua; Bankovní dům Nucingen; Dcera Evina. Vyd. v SNKLHU 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. 483 s. Spisy Honoré de Balzaca; sv. 8. Knihovna klasiků. * Plukovník Chabert a jiné prózy. Překlad Miloslav Jirda a Bohuslav Rovenský. Vyd. v SNKLHU 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. 253 s. Knihovna klasiků. Spisy Honoré de Balzaca; sv. 9. [Obsahuje: Plukovník Chabert -- Kuratela -- Honorina -- Mše atheistova. ] * Modesta Mignonová; Dům u pálkující kočky; Venkovský ples; Gobseck. Překlad Miloslav Jirda. 1. vyd. v SNKLHU. Praha: SNKLHU, 1958. 436, [3] s. Balzac, Honoré de: Spisy; sv. 10. Knihovna klasiků. * Šagrénová kůže; Usmířený Melmoth; Červená hospoda; Neznámé arcidílo; Massimilla Doniová; Petr Grassou. 1. vyd. v SNKLHU. Praha: SNKLHU, 1960. 496, [3] s. Balzac, Honoré de: Spisy; sv. 11.
Shora uvedené vydání Balzacových spisů v edici „Knihovna klasiků" bylo rozvrženo do dvaceti svazků a zůstalo nedokončené (vyšlo jen 18 svazků). Původně mělo zahrnout i renesančně rozpustilé Žertovné povídky (také překládáno Rozmarné povídky, Šprýmovné povídky, Les Contes drôlatiques, 1832-1837), ale k tomu již nedošlo. +more Spisy ostatně nebyly koncipovány jako úplný soubor Balzacových děl, takže řada jeho prací se do nich nedostala. Některé z nich však byly přeloženy do češtiny; významnější česká vydání uvádíme. * Rozmarné povídky. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2012. 180 s. . [Výbor z Žertovných povídek. ] * Šprýmovné povídačky, kteréžto v opatstvech tourrainských nashromáždil a na světlo vydal pan de Balzac k obveselení pantagruelistův a žádných jiných: První desatero. Překlad Zdeněk Gintl. Praha: Sezam, 1990. 214 s. (Přetisk vyd. nakl. Plamja, Praha, z r. 1931, ale jen „prvního desatera". ) * Šprýmovné povídačky, kteréžto v opatstvech tourrainských nashromáždil a na světlo vydal pan de Balzac k obveselení pantagruelistův a žádných jiných. [Sv. ] 1, První desatero. V Praze: Plamja, 1931. 239, [II] s. * Šprýmovné povídačky, kteréžto v opatstvech tourrainských nashromáždil a na světlo vydal pan de Balzac k obveselení pantagruelistův a žádných jiných: druhé desatero. Překlad Zdeněk Gintl. V Praze: Plamja, 1931. 238 s. * Šprýmovné povídačky, kteréžto v opatstvech tourrainských nashromáždil a na světlo vydal pan de Balzac k obveselení pantagruelistův a žádných jiných. Třetí desatero. V Praze: Plamja, 1931. 220, [II] s. * Žertovné povídky: první desítka. Praha: B. Kočí, 1928, 156 s. * Žertovné povídky: druhá desítka. Praha: B. Kočí, 1928, 139 s. * Žertovné povídky: třetí desítka. Praha: B. Kočí, 1928, 142 s. * Rozmarné povídky: které v opatství Tourainy sebral a na světlo vydal ku potěše všech veselých kumpánů a nikoli škarohlídů pan de Balzac. Přeložil Josef Novotný. V Praze: Hejda & Tuček, [1912-1913]. 3 sv. Nová knihovna humoru a satiry; sv. 3-5. [Díl I. 1912. 239 s. -- díl II. 1913. s. 245-476-díl III. 1913. s. 481-695. ] * Succubus, aneb, Běs sviňavý ženský. Překlad Jaroslav Zaorálek. 6. vyd. Praha: Nejmenší Nezávislé Nakladatelství, 1995. 105 s. Přátelům Pro Potěšení; sv. 20. [Z „Žertovných povídek". Vydáno samostatně i v letech 1947, 1948, 1969, 1976. ] * Krásná Imperia a jiné šprýmovné povídky. Překlad Ivan Veselý. V Praze: Jos. Hladký, 1927. 104 s. Knihovna humoru; roč. 3, sv. 1. [Z „Žertovných povídek". Obsahuje: Krásná Imperia -- Sňatek krásné Imperie -- Ďáblův dědic -- Tři písaři. ] * Milenka králova. Z knihy „Contes drôlatiques" přeložil Julius Stein. Pacov: Přemysl Plaček, [1915]. 62 s. Edice erotická; sv. 15. * Vytrvalá láska; Krásná Impéria. Praha: M. Kliková, 1911. [39] s. [Z „Žertovných povídek". ] * Fysiologie manželství. Praha: Věnc. Boučková, 1922. 2 l. , 219 s. Knih. aktualit a kuriosit; 2. * Fyziologie manželství. 1. vyd. v této úpravě. Praha-východ [Dobřejovice]: Alfa-Omega, 2006. 191 s. Vzpomínky, návraty, příležitosti; 8.
Odkazy
Reference
Literatura
FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. +more a 20. století. Díl 1. , 1789-1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Kapitola „Balzac" je na str. 402-447. ] * KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. [Kapitola „Balzac" je na str. 340-344. ] * * MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A-L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Statě „Evženie Grandetová", „Otec Goriot", „Sestřenice Běta", „Šagrénová kůže" a „Ztracené iluze" jsou na str. 88-93. ] * MAUROIS, André. Prométheus, aneb, Život Balzacův. 1. vyd. Přeložil Jiří Konůpek. Praha: Svoboda, 1968. 614 s. * PIERROT, Roger. Honoré de Balzac, Paříž: Fayard, 1994 (nové vydání 1999), 582 s. . * ROBB, Graham. Balzac: A Biography. New York: W. W. Norton & Company, 1994. * ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4. , Literatura 18. a 19. století. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1962. 636 s. [Viz kapitolu „Román sociologický - Balzac" na str. 486-493 a str. 497. ] * TROYAT, Henri. Balzac. Překlad Jitka Matějů. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1999. 377 s. , [16] s. obr. příl. Osudy; sv. 18. . * ZATLOUKAL, Antonín. Umění Balzacova románu. 1. vyd. Praha: SPN, 1966. 126, [2] s. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Philologica; Sv. 21. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica; Sv. 40. * ZATLOUKAL, Antonín. Studie o francouzském románu. Olomouc: Votobia, 1995. 360 s. * GRIB, Vladimir Romanovič. Drama, román a epochy: vybrané literárně-historické studie. Přeložil Jiřina Fleková. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1966. 649 s. [Tři studie o Balzacovi jsou otištěny na str. 449-618. ] * ZWEIG, Stefan. Balzac. 2. vyd. , 1. v MF. Přeložila Jaroslava Vobrubová. Praha: Mladá fronta, 1964.
Související články
Seznam francouzských spisovatelů * Francouzská literatura * Kritický realismus * Realismus
Externí odkazy
PDF knihy Honoré de Balzaca ke stažení na [url=https://eknizky.sk/cz/members/balzac/knihy/]eknizky[/url]
Kategorie:Francouzští spisovatelé 19. +more století Kategorie:Francouzští esejisté Kategorie:Francouzští literární kritici Kategorie:Francouzští romanopisci Kategorie:Realističtí spisovatelé Kategorie:Katoličtí autoři Kategorie:Monarchisté Kategorie:Francouzští křesťané Kategorie:Narození 1799 Kategorie:Narození 20. května Kategorie:Narození v Tours Kategorie:Úmrtí 1850 Kategorie:Úmrtí 18. srpna Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Muži.