Jakovlev AIR-4

Vznik a vývoj

Již v době prací na AIR-3 Pionýrská pravda se A. S. +more Jakovlev, student 3. ročníku na Vojenské akademii vzdušného inženýrství Nikolaje Žukovského (VVA), zabýval konstrukcí upraveného letounu později označeného jako AIR-4 (1929-1930).

Bylo postaveno minimálně 5 strojů AIR-4, které se vyznačovaly různými vylepšeními oproti AIR-3. Letoun měl vstupní dvířka pro usnadnění vstupu a výstupu posádky (AIR-3 je neměl), širší trup, zdvojené ovládacími prvky a řízení, upravený, beznápravový podvozek se širším rozchodem kol, vylepšené odpružení atd. +more Zvýšilo se také maximální zatížení a minimálně celková hmotnost.

Základní verze letounu AIR-4 byla vyráběna v Moskevském leteckém závodě č. 39 V. +more R. Menžinského. Na tuto konstrukci navázal A. S. Jakovlev o dva roky později dopravními letouny Jakovlev AIR-5 a AIR-6 (1932). AIR-4 byl v roce 1930 zapsán do leteckého rejstříku s imatrikulacemi CCCP-311, CCCP-312 a CCCP-331 a experimentální letoun AIR-4MK s imatrikulací CCCP-E-31 (E-experimental). AIR-4PS (Kozlov PS).

Popis letounu

Strukturálně AIR-4 do značné míry převzal parametry AIR-3, který měl dobré letové vlastnosti. Proto se konstrukční prvky stroje, které ovlivňují aerodynamiku, příliš nezměnily. +more I AIR-4 byl lehký, cvičný hornoplošník typu parasol povětšinou z masivního dřeva. Trup byl ze dřeva (borovice) se čtyřmi nosníky. Křídlo typu „Prandtl“ s profilem Göttingen 387 bylo třídílné. Střední část křídla byla k trupu připevněna čtyřmi vzpěrami a výztuhami (baldachýn). Ve střední části byly instalovány tři palivové nádrže, každá o objemu 110 litrů. Levá a pravá konzolová část křídla (vždy ze dvou nosníků a sady žeber) byla připevněna ke spodní části trupu dvěma dvojicemi šikmých vzpěr. To poskytovalo dobrou stabilitu za letu, optimální viditelnost, přítok paliva gravitací a snadný přístup ke kokpitům.

Podvozek byl z ocelových trubek s dřevěnými kapotážemi. Kola byla spojena nápravou ze speciální trubky 44x41 mm. +more Zadní ostruha na trupu s tlumením nárazů gumovou šňůrou byla výkyvná o 15° doprava a doleva. Rám motoru byl svařen z ocelových trubek 25x27 mm a je připevněn k trupu čtyřmi šrouby, což umožňovalo snadnou výměnu motoru a snadný přístup k motoru. Rám motoru a samotný motor byly opláštěny hliníkovými kryty.

U varianty AIR-4MK (MK - Mechanizované křídlo) byl letoun se zlepšenými vzletovými a přistávacími charakteristikami s rozdělenými klapkami a plovoucími křidélky (imatrikulace CCCP-E-31, alternativní označení pro AIR-4MK).

Z AIR-4 vznikl i experimentální letoun AIR-4PS (Kozlov PS). V roce 1935 byly ve VVA pod vedením profesora Kozlova provedeny experimenty na vytvoření „neviditelného“ letadla v průsvitném provedení. +more AIR-4PS byl pokus z listopadu 1935 o vytvoření „neviditelného“ letadla. Na potahy byly použity „neviditelné materiály“, jednalo se průhledné nebo světlo odrážející fólie např. z průhledného plexiskla. Křídla a další vnitřní struktury byly pokryty zrcadlově lesklým amalgámem. Kryty motoru, panely kokpitu a podvozek byly natřeny bílou barvou napuštěnou hliníkovým práškem. Příhradové nosníky, vzpěry, žebra byly z hliníkových slitin, vyleštěny na zrcadlový obraz, aby odrážely světlo a staly se „neviditelnými“. „Neviditelné“ PS na první pohled skutečně bylo velmi obtížné uvidět, ale díky prostému zaprášení a zablácení či znečištění jinými nečistotami se tato vlastnost poměrně rychle „vymazala“. I přes svůj počáteční úspěch byl příběh „neviditelného letadla“ krátký. Projekt nikdy nepokročil za fázi letových zkoušek. Testy ukázaly, že viditelnost letadla AIR-4PS byla skutečně snížena, ale ne tolik, aby se vážně mluvilo o jeho neviditelnosti.

Letouny byly osazeny československým vzduchem chlazeným pětiválcovým hvězdicovým motorem Walter NZ-60. +morejpg|náhled'>Walter NZ-60.

Použití

Po úspěšných zkouškách AIR-3 bylo letadlo doporučeno pro hromadnou výrobu jako cvičný stroj pro aerokluby. Po dokončení zkoušek AIR-4 bylo rozhodnuto studovat jeho vytrvalost na dálkových letech. +more Záměrně byl zvoleno období se špatným počasím - říjen. Posádka letadla s imatrikulací CCCP-312 (pilot Yu. I. Piontkovsky a mechanik B. N. Podlesny) letěla na trase Moskva - Kyjev - Oděsa - Sevastopol - Charkov - Moskva a druhé letadlo (imatrikulace CCCP-311), na které letěli S. K. Ogorodnikov a Yu. I. Piontkovsky, absolvovalo trasu Moskva - Voroněž - Rostov - Sevastopol - Charkov - Moskva. Dálkové lety v obtížných meteorologických podmínkách opět potvrdily A. S. Jakovlevovi správnost výběru koncepčního řešení tohoto lehkého letadla.

Varianty

AIR-4: Základní varianta. Bylo vyrobeno nejméně pět letounů * AIR-4MK, E-31 (MK: Mechanizerovanyje Krylo - mechanizované křídlo): zde se poprvé potvrdily jak teoretické výpočty aerodynamiky, tak výsledky experimentálních studií modelů ve větrných tunelech. +more Tím byl položen základ pro studie způsobů snížení rychlosti vzletu a přistání. * AIR-4PS, Kozlov PS (PS: Prozračnyj samaljot - průhledný letoun): modifikovaná verze Sergejem G. Kozlovem, který tak chtěl demonstrovat svou teorii o letadlech s nízkou viditelností, což z něj mělo vytvořit „neviditelné“ letadlo.

Uživatelé

Specifikace

Údaje dle

Technické údaje

Posádka: 2 (instruktor a žák) * Rozpětí: 11,1 m * Délka: 7,10 m * Výška: 2,40 m * Nosná plocha: 16,5 m2 * Plošné zatížení: 38,2 kg/m2 * Hmotnost prázdného letounu: 395 kg * Vzletová hmotnost: 630 kg * Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový motor Walter NZ-60 * Výkon pohonné jednotky: ** vzletový: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min ** jmenovitý: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min * Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy

Výkony

Maximální rychlost: 150 km/h * Cestovní rychlost: 130 km/h * Nejmenší rychlost: 66 km/h * Dostup: 4 000 m * Dolet: 2 500 km * Stoupavost: do 1000 m 6 min., do 3000 m 30 min.

Odkazy

Reference

Literatura

ŠAVROV, Vadim Borisovič (1994): Historie konstrukce letadel v SSSR do roku 1938 - История конструкций самолетов в СССР до 1938 г. , 4. +more vyd. , Moskva: Mašinostroenie, * JELCIN, N. (1981): Purpose of Life , Soviet Military Review, No. 2, p. 25-27, Moskva, Krasnaya Zvezda Publishing House * KENYON, Douglas J. (2008): Forbidden Science: From Ancient Technologies to Free Energy (anglicky), Simon and Schuster, 11. 2. 2008 - s. 336.

Související články

Walter NZ-60 * Alexandr Sergejevič Jakovlev

Externí odkazy

[url=https://rus-texnika. ru/air-4. +morehtml]АИР-4 - опытный учебный самолет[/url] na rus-texnika. ru * [url=http://www. aviastar. org/air/russia/ya-4. php]Yakovlev AIR-4[/url] na aviastar. org * [url=https://www. globalsecurity. org/military/world/russia/yak-projects. htm]Yak Projects[/url] na globalsecurity. org * [url=http://www. zahadyazajimavosti. cz/index. php/2019/10/18/neviditelny-let-2/]Neviditelný let[/url] na zahadyazajimavosti. cz.

AIR-4 Kategorie:Sportovní letadla Kategorie:Sovětská a ruská experimentální letadla