Jakub Petrozelin

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Jakub Petrozelin, též Jakub Petrozelín Kunštátský (1571 Kunštát - 14. října 1633 Vratislav) byl český kazatel, autor náboženských a homiletických spisů a pobělohorský exulant. Studoval na wittenberské univerzitě, kde byl v roce 1592 ordinován. Zprvu byl luterán, později člen Jednoty bratrské. V Jednotě bratrské byl v užší církevní radě a spravoval českobratrský sbor v Třebíči. V roce 1629 odešel s rodinou a většinou svých souvěrců do vyhnanství, kde později zemřel při epidemii moru.

Jeho synové Jakub a Tomáš se stali faráři polské Jednoty bratrské.

Pamětní deska v Třebíči

Hromadný odchod

V době pobělohorské vlastnila panství Třebíč Kateřina z Valdštejna, manželka Karla staršího ze Žerotína. Pod její ochranou se v lednu 1621 nacházelo v Třebíči třináct uprchlých farářů, ale protireformace na Moravě nastala až později - mandátem habsburského císaře +more_Štýrský'>Ferdinanda II. Štýrského, kterým bylo dne 12. října 1624 vykázáno z Moravy veškeré nekatolické duchovenstvo včetně učitelů. Traduje se, že farář Jakub Petrozelin sloužil veřejnou pobožnost ještě o Velikonocích 1629 v kostele sv. Martina; totéž učinil i farář Vavřinec Justin ve sboru na Jejkově. Před odchodem do exilu sloužili věřící společnou pobožnost venku, při ní se nejen čeští bratři rozloučili s vlastí, do vyhnanství odešla většina protestantů v září 1629. V místech, kde se exulanti hromadně loučili s vlastí, byla později postavena římskokatolická Kaple svatého Petra a Pavla.

Dílo (výběr)

Pax christiana, t. j. +more Rozjímání napomenutedlné a potěšitedlné o pokoji křesťanském, duchovním i tělesném (vyd. v Praze 1608 u J. Othmara) * To gest Weyklad Zialmu Dwadcátého třetjho . včiněný a wydaný: Od Kněze Jakuba Petrozeljna Kunstatského Služebnjka Slowa a Swátosti w Městě Třebiči. Wytisstěno w Starem Městě Pražském w Jmpressy Kněze Giřjho Hanusse L. Leta Páně M. DC. XII. (tj. 1612) * Spis o bouřkách tělesných i duchovních (Praha, 1616) * Lazarus redivivus (1617) * Postilla aneb kázání sumovní. (1613). Dedikováno výše uvedené Kateřině z Valdštejna.