Jakub Virgil Holfeld

Jakub Virgil Holfeld (27. listopadu 1835, Vídeň - 26. prosince 1920, Praha) byl klavírní pedagog.

Byl žákem Josefa Proksche a v letech 1855-1876 učil na jeho ústavu. Poté se stal majitelem vlastní klavírní školy, která byla své doby v Praze proslulá. +more Jeho nejznámějším žákem byl prof. Vilém Kurz. Napsal též několik drobných skladeb.

Životopis

Narodil se ve Vídni, ale od roku 1847 žil v Praze. Jeho otec Jindřich pocházel z Jiříkova, průmyslového městečka v severních Čechách. +more Jakub Holfeld se měl podle přání rodičů stát kupcem, ale poněvadž jevil velké hudební nadání, umožnili mu studovat hudbu v Prokschhově ústavu (založeném roku 1831), který byl po škole Tomáškově nejvýznamnějším pražským hudebním a klavírním učilištěm v polovině 19. století.

Holfeld studoval na Prokschově škole od svých třinácti let, tj. od roku 1847 do roku 1853. +more Po dokončení studií měl prý nabídku stát se domácím učitelem ve šlechtické rodině, Proksch mu to však rozmluvil s poukazem na to, že tam by jeho učitelské schopnosti zakrněly. Holfeld poslechl a vděčně prý vždy vzpomínal na tuto dobrou radu svého učitele. Po dvouleté praxi učitelského kandidáta u Proksche stal se sám učitelem na Prokschově ústavu. Dvacetiletá rozsáhlá pedagogická činnost na tomto pokrokovém a velkém učilišti, kde se učily děti nejrůznějších stavů, mu přinesla velké množství zkušeností. Roku 1876 opustil školu, vedenou po Prokschově smrti jeho synem Theodorem a dcerou Marií, a věnoval se až do své smrti soukromému vyučování. Prokschova škola ztrácela v posledních desetiletích 19. stolletí pozvolna na významu a na její místo nastoupila škola Holfeldova.

Pedagog

Jako pianista se Holfeld neuplatňoval. Byl prý zjev průměrný a jeho přednes prý byl dosti suchý. +more Avšak učitelem byl - podle svědectví Kurze i jiných žáků - velmi dobrým, a to na stupni elementárním i vyšším. Dával žákům pevné, důkladné základy klavírní i teoretické, učil je poctivé, svědomité práci a vedl je k přesnosti a bezvadnosti reprodukce po všech stránkách.

Po přednesové stránce vycházel z Bacha a Beethovena. Jejich pečlivým, do detailů propracovaným studiem dal žákům nejvíce. +more Avšak jako Josef Proksch i on dbal, aby jeho žáci se seznámili se všemi velkými zjevy klavírní literatury i se skladateli tehdy novými. Tak např. v pozdější době studoval se svými žáky i tenkráte zcela nová díla Straussova a Regerova.

Velký důraz kladl na vypěstování co největší techniky svých žáků. Především však drobné techniky prstové a zápěstní, jak tomu bylo u všech starších klavírních škol, k nimž patřil jak Proksch, tak ještě i Holfeld. +more Oba sdíleli i stinné stránky těchto škol: přehánění zdvihu prstů, které při tehdejším nepřirozeném držení ruky (s vtlačenými dlaňovými klouby), při malém zřeteli na pružnost paže a při tehdy obvyklém přílišném potlačování přirozené a nutné součinnosti paže, vedlo snadno ke ztrnulosti a někdy i k tak zvanému přehrání ruky. Na rozdíl od Proksche,jehož škola prý ve svém širokém průměru po úhozové stránce byla dosti tuhá a suchá, přinesl Holfeld nejen další vystupňování techniky, nýbrž i určité zjemnění úhozové stránky hry. Ve svém pozdějším vývoji obracel stále větší zřetel na pružnost ruky. Avšak vyšší úhozovou jemnost ani on záměrně nepěstoval a daleko nedošel ani v pružnosti techniky a jemnému odstiňování úhozu, které bylo charakteristické pro některé tehdejší světové školy, např. Leschetizkého.

Vilém Kurz soudil, že pedagogickou praxi Holfeldovu do určité míry, ovšem jen velmi nepřímo, ovlivnil i oslňující pianistický zjev Lisztův. Holfeld měl totiž informace o Lisztově způsobu vyučování od svého důvěrného přítele a spolužáka Františka Bendla , jenž se po studiu u Proksche stal Lisztovým žákem.

Holfeld byl činný i jako skladatel, avšak většina jeho skladeb zůstala v rukopise. Napsal několik mužských a smíšených sborů a klavírních skladeb (Baladu, Intermezzo, Romanci aj. +more). V široce založené klavírní škole, kterou nedokončil, se snažil upravit některé vady Prokschovy školy na elementárním stupni. Škola sice nevyšla tiskem, avšak přesto splnila své poslání. Její dokončená elementární část byla v opisech rozšířena mezi četnými Holfeldovými žáky, které pečlivě připravoval i na pedagogickou dráhu a kteří pak ve vlastní učitelské praxi mnohé z jeho zkušeností využívali a tradovali dále.

Holfeld se dožil neobyčejně vysokého věku v naprosté svěžesti tělesné a duševní. To, že byl pamětníkem našich nejpřednějších mistrů - Smetany, Dvořáka, Fibicha -, obklopovalo postavu starého, vlídného pána téměř jakousi gloriolou.

Žáci

Řady Holfeldových žáků byly nepřehledné. Vedle Viléma Kurze a Růženy Kurzové jmenujeme z nich Josefa Růžičku (profesora ve Frankfurtu nad Mohanem, který si roku 1868 založil klavírní školu v Praze), dále Erwina Schulhoffa, Ludmilu Řežábkovou-Dombrovskou (profesorku na konzervatoři v Rize a později na hudební škole v Písku), Emu Marešovou (která po mnoho let působila v Hradci Králové), Kamilu Brandejsovou, Emu Saxlovou, Marii Prokschovou, Artura Chitze (kapelníka v Drážďanech), Karolinu a Růženu Zátkovy, Marii Wachsmannovou, Konráda Wallersteina, Richarda Veselého atd. +more Po dobu svých studií u Vítězslava Nováka učil se u Holfelda později i Kurzův žák V. Barwitiski, po letech profesor a ředitel konzervatoře ve Lvově.

Není divu, že Holfeldova životní jubilea, hlavně jeho 80. narozeniny, kdy zároveň dovršoval 60 let své pedagogické činnosti, vzbudila pozornost širší veřejnosti a tisku. +more Na blahopřejných dopisech, které mu byly odevzdány, bylo podepsáno více než dvě stě žáků.

Literatura

Československý hudební slovník I (A-L), 1963, SHV, Praha, str. 456 * Dr. +more Zdeňka Böhmová-Zahradníčková: Vilém Kurz, SNKL n. p. , Praha, 1954 * M. Rejchlová: Prokš a jeho hudebně vzdělávací ústav. Disertační práce, Praha, 1952.

Kategorie:Narození 27. +more listopadu Kategorie:Úmrtí 26. prosince Kategorie:Narození 1835 Kategorie:Úmrtí 1920 Kategorie:Čeští klavíristé Kategorie:Klasičtí klavíristé Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Čeští hudební pedagogové Kategorie:Muži.