Cesko.wiki Jan Nušl
Author
Albert FloresŽivot
Narodil se v rodině astronoma Františka Nušla a učitelky Aloisie rozené Doležalové. Otec mu vštípil základy rukodělné práce s kovy. +more Studoval na Odborné škole zlatnické a stříbrnické v Praze (1916-1918) a vyučil se stříbrníkem u Josefa Hoffmanna. Dále studoval v letech 1920-1936 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, základy ornamentálního modelování u Karla Štipla, figurální plastiku u Josefa Mařatky a Bohumila Kafky, až získal specializaci v ateliéru pro modelování v kovu Jaroslava Horejce, jemuž se stal roku 1946 spolupracovníkem a později nástupcem.
Souborné výstavy díla se dočkal u příležitosti svých osmdesátin roku 1980 v Galerii Československý spisovatel v Praze na Národní třídě pod vedením komisaře výstav Karla Šmída. Jeho dílo bylo oceněno titulem Zasloužilý umělec.
Nušl zemřel 20. září 1986 v Praze a byl pohřben na Břevnovském hřbitově.
Pedagog
Ve školním roce 1945-1946 nastoupil jako profesor modelování a cizelování na Odborné škole šperkařské v Turnově, od školního roku 1946-1947 vytvořil a do roku 1973 vedl specializovaný ateliér šperku a zpracování kovů na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se habilitoval. Z jeho ateliéru vyšlo 40 absolventů, vesměs šperkařských osobností. +more K významným žákům patřili například Anton Cepka, Josef Symon, Vratislav Karel Novák, nebo Alena Nováková, která se roku 1959 stala jeho odbornou asistentkou a od školního roku 1973-1974 převzala celý ateliér.
Výtvarné dílo
Ve 20. a 30. +more letech vytvářel tepané měděné plastiky v životní velikosti na sociální a sportovní motivy, portréty a sochy zvířat. Zpočátku byl ovlivněn klasiky kubistické generace (Archipenko, Lipchitz, Gutfreund, Zadkine), později směřoval ke stále většímu tvarovému zjednodušení. V mezinárodním měřítku se prosadil roku 1937, kdy spolu s Antonínem Heythumem a Antonínem Procházkou získal stříbrnou a zlatou medaili za skleněnou mozaiku na Světové výstavě v Paříži. Těžištěm jeho tehdejší práce byly realizace monumentálních prvků architektury z různých kovů. Spolupracoval s architekty Vladimírem Grégrem, Ladislavem Machoněm nebo Františkem Cubrem. Z okouzlení kubismem se brzy dostal ke konstruktivismu a abstrakci.
Šperky
Nušl se věnoval šperku už od 40. let, kdy tvořil především brože s figurálními motivy. +more Šperk pojímal jako plochý miniaturizovaný reliéf, v němž nepravidelný obryz vymezoval motiv ženské hlavy nebo aktu. Jeho šperkařskou kariéru přerušilo roku 1950 nucené zrušení živností a státní zabavování drahých kovů. Koncem 50. let tvořil především plastické závěsy s motivy ptáků a aktů, ale postupně se propracoval k abstrakci, inspirované sochami Henry Moora a Barbary Hepworth. Nušl se zasloužil o obnovení prestiže šperkařství úspěchem vystavených zlatých šperků s českými granáty na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, za něž získal Velkou cenu. Šlo především o závěsy ve tvaru dutých asymetrických vajíček a valounů, řešených jako volná plastika, jejichž vnitřní část byla osazena českými granáty. Využil přitom nové technologie lepení drahých kamenů.
Umělecký design a práce v architektuře
Nušl obdržel ocenění za mříž, zhotovenou pro halu kina Bruselského pavilónu na Světové výstavě EXPO 58 v dílnách Ústředí uměleckých řemesel v Praze. Další mříže navrhl například pro dům U Hybernů v Praze (1957). +more V architektuře byl realizován také jeho design osvětlovacích těles (provedlo družstvo Napako), insignie nebo volná plastika. Příležitostně se svými žáky zasáhl i do zlatnického restaurování na Pražském hradě (ve Svatovítském pokladu zhotovili kopii Svatováclavské přilby, konzervovali stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta), kde tyto práce dokončila Alena Nováková.
Dílo ve veřejném prostoru
Reliéf malého státního znaku ČSR na motorový vůz M 290. +more0 (Slovenská strela) * Část figurální kompozice na stěnách smuteční síně krematoria, Klatovy.
Zastoupení ve sbírkách
Uměleckoprůmyslové museum v Praze (šperky a pozůstalost, převzatá po Nušlově smrti z jeho ateliéru) * Muzeum umění Olomouc * Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích * Galerie hl. m. +more Prahy (plastiky Ležící žena a Ženské torzo - hliník) * Národní technické muzeum (osvětlovací tělesa) * Národní muzeum (medaile - numismatická sbírka) * Muzeum skla a bižuterie Jablonec nad Nisou * Museum für Kunsthandwerk, Frankfurt nad Mohanem.
.svg){kind=link}
Odkazy
Reference
Literatura
Jan Nušl, Práce z let 1912-1980. Katalog výstavy; text Věra Vokáčová, Galerie Čs. +more spisovatele v Praze. SČVU Praha 1980. * Věra Vokáčová: Současný český šperk. Odeon, Praha 1979 * Jan Spurný: Jan Nušl (monografie). Praha: Odeon 1983. * Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl II. Anděla Horová (ed. ) a kolektiv. Praha: Academia 1995, s. 577; autokou hesla je Jaroslava Lencová. * Alena Křížová, Proměny českého šperku na konci 20. století, Academia Praha 2002 * Lucie Zadražilová, Sochař ve službách řemesla Jan Nušl; in: Art & Antiques, roč. 8, č. 6, 2009 ,s. 58-60.
Externí odkazy
[url=https://cs.isabart.org/person/1027]Informační systém abART: Jan Nušl[/url] * [url=http://socharstvi.info/autori/jan-nusl/]Sochařství: Jan Nušl[/url]
Kategorie:Pedagogové vysokých škol v Česku Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Čeští zlatníci Kategorie:Čeští restaurátoři Kategorie:Čeští šperkaři Kategorie:Narození v Hradci Králové Kategorie:Narození 1900 Kategorie:Úmrtí 1986 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Břevnovském hřbitově Kategorie:Narození 19. +more října Kategorie:Úmrtí 20. září.