Cesko.wiki Jan z Jeřeně
Author
Albert FloresJan z Jeřeně (také nazýván Jan z Ječně) je jedním z nejvýznamnějších českých kronikářů 14. století. Narodil se kolem roku 1360 na Jeřeně u Kamenického Šenova a zemřel mezi léty 1413 a 1414. Jan z Jeřeně je známý především pro své dílo, které je považováno za jednu z nejdůležitějších českých středověkých kronik. Kronika Jana z Jeřeně je rozdělena do dvou částí, z nichž první je věnována dějinám Čech a druhá dějinám římských císařů. Dílo obsahuje množství informací o politických událostech, genealogii českých králů, popisy vojenských tažení, ale také o kulturních a společenských aspektech středověkého života. Jan z Jeřeně je také obdivován pro své dobové pozorování a věrohodnost svého záznamu. Jeho kronika je považována za cenný historický pramen, který podává důležité informace o středověkých událostech. Díky jeho zápisům se dozvídáme například o bitvě na Vítkově, kde zemřel král Václav IV., nebo o prvních husitských reformátorech. Náš poznatek o osobnosti Jana z Jeřeně je ovšem omezený. Odhalení jeho totožnosti bylo vědecky prováděno na základě příprav preferátů v Borové a Jičíně z let 1404–1405 a dále na základě výpočtu, že kronika Jana z Jeřeně musela být sepsána alespoň po roce 1406 (Jan udává na konci svého díla, že sám je budoucím kronikářem). Jan z Jeřeně patřil mezi velmi vzdělané osoby své doby. Jeho dílo má významný historický a literární význam a pomáhá nám lépe porozumět středověkému Česku.
Jan z Jeřeně, také Ioannes de Jersen nebo Johannes de Yersen (̈* před 1340, † 15. května 1395 Praha) byl český římskokatolický kněz, právník, kanovník pražské kapituly a donátor nejstarší české gotické deskové malby epitafu.
Život
+more_O_11676. jpg|vlevo|náhled'>Epitaf Jana z Jeřeně - Sedící Madona, Anonym - Praha (1395), Národní galerie v Praze, inv. č. O 11676 Pocházel z urozeného rodu pánů z Jeřeně, kteří obývali tvrz v Jeřeni a panství v okolí Valče na Karlovarsku. Jan absolvoval studia filozofie a obojího práva na univerzitách v Bologni a v Padově. Roku 1366 se stal plebánem v Mašťově, 15. května 1378 obdržel papežskou provizi na kanovnickou prebendu v Praze, roku 1382 se stal plebánem v Liticích a v letech 1386-1395 byl arcijáhnem hradeckým. Kromě toho byl kanovníkem kapituly v Opolí. Svou právnickou kvalifikaci využíval například roku 1390, kdy jako subdelegovaný soudce hájil zájmy Vyšehradské kapituly.
Byl pohřben v kapli svatého Šimona a Judy v pražské katedrále. Jeho hrob se nedochoval, pravděpodobně zanikl při předláždění podlah katedrály na konci 19. +more století.
Epitaf
+moreTomáš,_Anonym_-_Praha_(1395),_Národní_galerie_v_Praze,_inv. _č. _O_1268. jpg|265px|náhled'>Epitaf Jana z Jeřeně - Sv. Bartoloměj, sv. Tomáš, Praha 1395, Národní galerie v Praze, inv. č. O 1268 Jan z Jeřeně se proslavil objednávkou svého epitafu. Je to nejstarší český malovaný epitaf, stěžejní dílo gotické deskové malby českého krásného slohu. Z původního triptychu či polyptychu se dochovaly jen dvě malované desky. Skládací archu s Pannou Marií, apoštoly a s vlastní klečící postavou si Jan z Jeřeně objednal jako oltářní retábl pro kapli sv. Šimona a Judy, a to u anonymního pražského dvorského malíře, následovníka či spolupracovníka slavného Mistra Třeboňského oltáře. Stylově se shoduje s votivní deskou z Dubečka, podle které historikové umění usuzují na jediného autora. Obrazy jsou namalovány temperou na dřevěné (lipové) desce, potažené jemným lněným plátnem a našepsované bílým křídovým podkladem. První deska o rozměrech 65,5 cm x 49,5 cm zobrazuje stojící apoštoly sv. Bartoloměje a sv. Tomáše. V pásu pod malbou je část latinského nápisu gotickou frakturou s abbreviaturami, který uvádí údaje o Janově vzdělání, zaměstnání, přesné datum a místo úmrtí: "[Anno domini millesimo quadracentessimo] nonagessimo quinto in illa silba zoph. obiit [dominus. Johannes de] /Jerzen licen[ciatus] in decret[orum] Canonicus p[ra]gen[sis] et opolien[sis] et . / [in] [cap]ella s. Symonis et Judae in eccl[es]ia p[ra]gen[sis]. /sepultus [est]. Na druhé desce o rozměrech výška 62 x 36 cm je vyobrazena trůnící madona s královskou korunou na hlavě a s dítětem Ježíšem, stojícím na jejích kolenou; nabízí dítě k adoraci. Pozadí obrazu nebylo dokončeno: koruna je pouze vytečkována, brokátový závěs za madonou je proveden jen ve vzorku mezi její levou tváří a ramenem, a mezi prsty Ježíškovy levé ruky. Chybějící začátek a konec nápisu na desce s apoštoly svědčí pro pokračování na střední (nedochované) desce s objednavatelem a jeho patronem, pravděpodobně apoštolem Janem Evangelistou.
Osudy epitafu: Epitaf se z katedrály ztratil v blíže neurčené době mezi léty 1541-1820. Madona byla získána ze soukromé sbírky ve Vídni prostřednictvím tamního starožitnictví v roce 1968, její formát je druhotně zmenšený. +more Apoštoly zakoupila Národní galerie již v roce 1921 z Kaiser-Friedrich-Musea v Berlíně. Oba obrazy byly znovu spojeny až ve sbírkách Národní galerie v Praze v letech 1970-1971, díky badatelské práci a spolupráci historiků umění Gerharda Schmidta a především Jaroslava Pešiny.
Odkazy
Reference
Literatura
Antonín PODLAHA: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum, aliorumque prelatorum. Praha 1912, s. +more 49 * FAJT Jiří, CHLUMSKÁ Štěpánka: Čechy a střední Evropa 1200-1550. Dlouhodobá expozice sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Anežky České. Praha : Národní galerie. 2006, s. 48-49, 143. * Jaroslav PEŠINA, in: České umění gotické 1350-1520, kapitola Desková malba, Praha 1970, s. 202-243 * Jaroslav PEŠINA, Desková malba, in: Dějiny českého výtvarného umění I/1, Academia Praha 1984, s. 384-385, pozn. 78.
Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Kanovníci svatovítské kapituly Kategorie:Narození ve 14. +more století Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v katedrále sv. Víta v Praze Kategorie:Úmrtí 15. května Kategorie:Úmrtí v roce 1395 Kategorie:Muži.