Kanovník

chórovém oděvu Litoměřicích

Kanovník, někdy též kapitulár (lat. canonicus), je duchovní (kněz), příslušející ke katedrální kapitule nebo ke kapitulnímu chrámu nebo také označení pro kněze vykonávajícího slavnostní liturgické funkce v určitém kostele. +more Kanovnická funkce úzce souvisí s kanonikátem. Naproti tomu pojmem řeholní kanovník se označují členové kněžských řádů s řeholí sv. Augustina.

Označení kanovník se začalo používat v době od 4. +more do 8. stol. jako označení kleriků žijících ve městech a vedoucích společný, čili kanonický život podle řehole podobné řeholi mnišské. Odtud vzešly kapitulní katedrály.

Kanovníci a historický vývoj kapitul

Kanovníci v katolické církvi a v protestantských církvích

Do začátku 16. +more století jsou kapituly instituce pouze v rámci katolické církve Po církevní reformaci v 16. století došlo k rozdělení kapitul na: * poreformační nekatolické - protestantské (např. kanovníci kapitul v anglikánské nebo švédské luteránské církvi). * kanovníci kapitul v římskokatolické církvi.

Katolické kapituly podle historického období

středověké kapituly do tridentského koncilu * kapituly po Tridentském koncilu do druhého vatikánském koncilu * kapituly po druhém vatikánském koncilu - současné kapituly

Tímto vývojem se také proměnil život a právní postavení kanovníků.

Kanovníci ve středověku

Za vlády císaře Karla Velikého byl nařízen všem klerikům společný život a jeho syn Ludvík Zbožný všem chrámům přikázal řeholi Almaria z Mohuče. Toto vedlo ke vzniku kolegiátních kapitul.

Společný život ovšem netrval dlouho, protože nejdříve biskupové a pak klerikové si oddělovali svůj podíl ze společného majetku nebo alespoň příjmy (např. obročí, lat. +more synonymum prebenda), které z něho zřetelně vyplývaly, a začali žít na svůj účet. Negativním jevem ve středověkých kapitulách bylo mnohoobročnictví.

Kanovníci v katolické církvi po Tridentském koncilu

Tridentský koncil odstranil mnohoobročnictví zavedením povinnosti rezidence a obecně určil, aby kanovníci byli vysvěceni, a to tak, aby alespoň polovina z nich byli kněžími, ostatní pak alespoň podjáhny. Kde je to možné, tak všichni, nebo alespoň polovina z nich, byli doktory nebo licenciáty teologie nebo kanonického práva. +more U kanovníka teologa, kanovníka penitenciáře a arcijáhna je vyšší teologické nebo právní vzdělání vyžadováno bezpodmínečně. Kanovníkům, kterým je svěřena duchovní správa (lat. cura animarum), musí být nejméně 25 let. U ostatních kanovníků se připouští věk minimálně 22 let. Kanovník penitenciář musí být minimálně 40letý. U všech se vyžaduje mravně bezúhonný život.

Kanovníci v katolické církvi v Rakousku-Uhersku

U kanovníků v Rakousku-Uhersku se vyžadují normy stanovené Tridentským koncilem, ovšem je zvláště stanoveno, aby všichni kanovníci byli kněžími, kteří již nějaký čas v duchovní správě působili nebo zastávali nějaký církevní úřad. Šlechtický stav byl vyžadován s jistými omezeními jen v olomoucké kapitule.

Povinnosti kanovníků

složit vyznání víry do rukou biskupa a kapituly * zachovávat rezidenci - tzv. rezidenční povinnost * chodit do chóru (zúčastňovat se společných modliteb) * sloužit a „obcovat“ konventní mši svatou * přisluhovat biskupovi při pontifikálních funkcích * podporovat biskupa při správě diecéze * z příslušnosti ke kapitule vyplývala pro kanovníky povinnost zúčastňovat se kapitulních jednání

Práva kanovníků

při zasedání kapituly místo a hlas * mít v chóru sedadlo (lat. stallum) * právo na kanovnickou prebendu a na každodenní příjem (distributiones quotidianae). +more Tam, kde jsou různé prebendy, mívají dle starobylosti (ancienity) ius optionis ohledně prebend uprázdněných, takže bývá pak uprázdněn vždy poslední kanonikát. * mohou být delegováni od Apoštolského stolce jako iudices in partibus * mají různá čestná práva jako: právo precedence (ius praecedence - dříve příchozí má silnější právo), tituly, insignie atd.

Kongrua kanovníků

Platy duchovních, pro něž se užíval termín kongrua, byly v Rakousko-Uhersku u metropolitních a katedrálních kapitul zákonem ze dne 7. +more ledna 1894 (viz Zákon o zlepšení příjmů dignitářů a kanovníků při metropolitních, kathedralních a konkathedralních kapitolách katolické církve ritu latinského, řeckého a arménského) stanoveny tak, že v Čechách a na Moravě: * první dignitář má 2000 zlatých * jiní dignitáři 1800 zlatých * ostatní kanovníci (nedignitáři) 1600 zlatých.

Počet kanovníků

Liší se v kapitulách jak katedrálních, tak i kolegiátních. Zde se přihlíželo k ustanovení partikulárního práva a ke statutám jednotlivých kapitul. +more Sídelních kanovníků měla v kapitula v Praze (nespecifikováno která) 12, v Olomouci 17, v Kroměříži 8, v Českých Budějovicích a Litoměřicích 7, v Hradci Králové 6 atd. Počet čestných kanovníků se řídil podle počtu sídelních kanovníků, ale byl rozličný. Čestní kanovníci měli v českých zemích jen titul a některé kanovnické insignie. Práva a povinnosti sídelních kanovníků neměli.

Obsazování uprázdněných kanonikátů

Dělo se buď: * volbou kapituly * zeměpanskou nominací * per liberam collationem episcopi - svobodným udělením od biskupa * na patronovu prezentací

V Rakousku-Uhersku až na nepatrné výjimky (např. kapituly u +more_Víta_v_Praze'>sv. Víta a na Vyšehradě v Praze, v Olomouci aj. ) byla nominace „císařská obyčejná“. Papeži byla konkordátem vyhrazena jen první, respektive druhá důstojnost v katedrálních kapitulách.

Kanovníci po II. vatikánském koncilu

Přijetím norem Kodexu kanonického práva z roku 1983 (viz kánony 503-510, Hlava 4: Kapituly kanovníku) se změnilo právní postavení kanovníků a jejich úkol je víceméně liturgický, avšak tradice jednotlivých kapitul je udržována institutem vlastního práva (lat. ius proprium).

Postavení kanovníků v Československu z hlediska státu

Pokud se týče obročí kanovníků a péče o majetkové záležitosti kapitul, zákon č. 218/1949 Sb. +more v § 11 odst. 1 stanovil: „Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát. “ Tím na sebe stát vzal právo zasahovat do církevních záležitostí a zároveň povinnost pečovat o církevní stavby a další majetek.

Odkazy

Reference

Literatura

Kodex kanonického práva, Zvon 1994, * Ottův slovník naučný, heslo Kanovníci * FAGIOLO card. Vincenzo: Prontuario del Codice di diritto canonico, Vatican 1996, str. +more 237.

Související články

Beneficium * Kanonikát * Probošt * Kapitula * Kapitulní dignita * Mnohoobročnictví * Obročí * Personát * Seznam kapitul v Česku * Řeholní kanovník

Externí odkazy

Kategorie:Církevní tituly