Jean-Baptiste Nompere de Champagny

Technology

12 hours ago

Author

Jean-Baptiste Nompère de Champagny, 1. vévoda z Cadore, (4. srpna 1756, Roanne - 3. července 1834, Paříž), byl francouzský diplomat napoleonského období.

Život

Nompère de Champagny se vzdělával v Collège La Flèche a později na École militaire v Paříži, a roku 1774 vstoupil do válečného námořnictva a vyznamenal se ve válce o nezávislost v Americe. Roku 1782 se stal kapitánem řadové lodi.

Oženil se o pět let později s Victoire Blandine Hue de Grosbois (1770-1821) a roku 1789 byl zvolen za šlechtu provincie Forez delegátem zasedání generálních stavů. V průběhu zasedání se přidal k třetímu stavu. +more V Ústavodárném shromáždění upozorňoval na sebe výřečností a mírností názorů. Byl považován za předního experta pro námořnictvo. Během hrůzovlády se zcela stáhl do soukromí, ale přesto byl zatčen a ohrožen na životě. Ve vězení byl držen až do 9. thermidoru (27. července 1794).

Ani dále se neangažoval politicky, až po 18. brumairu (9. +more listopadu 1799) ho první konzul Napoleon Bonaparte jmenoval členem Conseil d'Etat (Státní rada). Od července 1801 do srpna 1804 byl vyslancem Francie ve Vídni. Odvolán z tohoto postu byl jen proto, aby byl 7. 8. 1804 jmenován ministrem vnitra Francie a v této funkci sloužil do 9. srpna 1807, kdy byl po odstoupení Talleyranda jmenován ministrem zahraničí Francie. V této roli se podílel na diplomatické přípravě anexe Papežského státu (duben 1808), dále na jednání o odstoupení španělského krále Karla IV. a jeho syna Ferdinanda VII. (Dohoda fontainebleauská) a následném jmenování Josefa Bonaparta králem španělským (1808). Po bitvě u Wagramu (5. a 6. července 1809) dojednal uzavření Vídeňského (Schönbrunnského) míru (14. října 1809). Následně se velmi angažoval při jednáních o druhém sňatku Napoleona I. s arcivévodkyní Marií Luisou roku 1810. Z funkce byl 17. dubna 1811 odvolán po neúspěšných jednáních s Ruskem o dodržování kontinentálního systému. Roku 1808 byl obdarován dědičným titulem vévoda z Cadore (titul zanikl po meči 1893).

Po roce 1809 se zdržoval často v diplomatických misích v Německu, zejména v Kassselu na dvoře krále Jérôma (bratr císaře Napoleona I. ). +more I po ztrátě funkce ministra, patřil k Napoleonovým předním rádcům a byl dále senátorem. Císaři Napoleonovi sloužil zcela oddaně, obdivoval na něm zejména jeho vystupování a pohotovost. Během ruského tažení byl státním sekretářem Marie Louisy (po dobu nepřítomnosti císaře byla regentkou císařství) a roku 1814 ji následoval do Blois. Císařovna jej pak pověřila misí ke svému otci císaři Františku I. . Ta byla však zcela bezvýsledná. V období Sta dní se bez váhání opět přidal k Napoleonovi, který jej jmenoval pairem. Během druhé restaurace Bourbonů se naprosto stáhl z veřejného života a až roku 1819 byl jmenován králem Ludvíkem XVIII. pairem. Jean-Baptiste Nompère de Champagny.

Osobní život

S manželkou Viktorií měl čtyři syny a každý se stal známým: * Louis Alix de Nompère de Champagny, 2. vévoda z Cadore (1796-1870), diplomat * François-Joseph de Champagny, markýz de Cadore (1804-1882) - narozen ve Vídni pokřtěn jako Franz, také je tak často uváděn. +more Francouzský historik a spisovatel od roku 1869 člen Francouzské akademie - proslavil se především spisy o historii Římské říše. * Napoléon Nompère, hrabě de Champagny (1806-1872), byl poslancem Corps Legislatif v letech 1852-1870. * Jérôme-Paul de Champagny (1809-1886), byl též poslancem Corps Legislatif v letech 1853-1870. Roku 1859 byl jmenován císařským komořím. Uveřejnil korespondenci svého otce s císařem Napoleonem.