Jiří Seifert

Jiří Seifert (5. září 1932, Praha - 25. července 1999, Řevnice) byl český sochař, medailér a restaurátor.

Život

Jiří Seifert byl synem středoškolského profesora a učitelky. Rodina se po jeho narození přestěhovala z Prahy do Turnova, kde otec získal místo na gymnáziu jako učitel zeměpisu a tělocviku. +more Za války byl otec totálně nasazen, po komunistickém převratu v únoru 1948 ztratil místo a působil pak na střední škole v Jablonci nad Nisou. Jiří trávil válečná léta v Mělníku u prarodičů, kde se v Labi naučil výborně plavat a tomuto sportu se pak věnoval závodně. Roku 1949 se stal juniorským mistrem republiky v plavání. Kromě toho se věnoval lezení v pískovcových skalách v okolí Turnova a přímý fyzický kontakt s kamenem silně ovlivnil i jeho pozdější sochařskou tvorbu. Přátelil se se sochařem a horolezcem Valeriánem Karouškem, mladším synem turnovského obchodníka, v jehož domě Seifertovi bydleli.

Po absolvování reálného gymnasia (1945-47) v letech 1947-51 studoval šperkařství na střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou (prof. V. +more Vorlíček, V. Pokorný). Roku 1951 složil přijímací zkoušky na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ale z politických důvodů byl odmítnut a další rok pracoval jako dělník na stavbě silnice. Na VŠUP, do ateliéru prof. Bedřicha Stefana, byl přijat až v následujícím roce (1952). Na doporučení svého profesora během prázdnin 1956 absolvoval praxi u kameníka a sochaře Otakara Velinského. Škole v době nejtužšího stalinismu zajišťoval poměrnou nezávislost rektor Adolf Hoffmeister a studenty uchránil před politickými tématy i vedoucí ateliéru Bedřich Stefan. Stefan patřil k předválečné avantgardě a měl nezpochybnitelnou autoritu. Byl otevřený vůči individuálním potřebám studentů, ale zároveň důsledně dbal na dokonalé zvládnutí řemesla. Svým žákům zadával modelování zvířat nebo antických prvků a umožnil jim spolupracovat s architekty a podílet se na menších zakázkách užitných předmětů. Kreslení aktu podle živého modelu vedl prof. Jan Bauch.

Během studií a následně pak během pobytu v Řevnicích se Jiří Seifert spřátelil s celou řadou výtvarníků, zejména z okruhu Wagnerova ateliéru a pozdější skupiny UB 12. K rodinným přátelům patřili kromě sochařů (Kmentová, Zoubek, Janoušek, Janoušková), zejména Adriena Šimotová, Jiří John a Václav Boštík, architekt Otto Rothmayer a teolog Zdeněk Bonaventura Bouše. +more Od společné výstavy roku 1966 opakovaně navštěvoval také Bohuslava Reynka.

Po ukončení studia (1958) nastoupil na roční praxi ve slévárně ZUKOV. Roku 1959 se oženil s historičkou umění Hanou Koreckou a odstěhoval se s ní do Liberce, kde Hana Seifertová nastoupila na místo ředitelky Oblastní galerie. +more Roku 1962 se jim narodila dcera Barbora. Jiří Seifert byl spolu se svou ženou aktivním organizátorem tamní kulturní scény a jedním ze zakládajících členů Skupiny 7 (1959), se kterou pak vystavoval až do roku 1969. Do okruhu jeho libereckých přátel patřili malíř Vladimír Komárek, fotograf a historik umění Čestmír Krátký a výtvarník a zakladatel Studia Ypsilon Jan Schmid, úzké kontakty měl i s architekty z ateliéru SIAL.

V roce 1962 podnikl cestu do Libanonu a navštívil tamní antické památky. Následující rok cestoval do Holandska, kde ho silně oslovilo sochařské dílo Hanse Arpa. +more Zúčastnil se libereckých výstav Socha 64, Socha v plenéru (1966), a Socha a město (1969), Bienále mladých v Paříži (1966) a výstavy českého sochařství v Musée Rodin v Paříži (1968). S týmem arch. Miroslava Masáka spolupracoval na návrhu relaxačních lázní Teplice-Šanov, který byl představen na Bienále mladých v Mexico City (1968) a získal cenu poroty.

V roce 1969 měl možnost pracovat na sympoziu evropských sochařů v St. Margarethen-Burgenlandu. +more Rakouský sochař Karl Prantl, který sympozia organizoval a byl uznávanou morální autoritou, se stal Seifertovým přítelem. Ovlivnil další tvorbu Jiřího Seiferta a jeho způsob práce s kamenem směrem k jednoduchosti a kompaktnosti tvaru, i k úvahám o duchovním poselství díla a prostoru, který si socha podmaňuje.

Po osobním angažmá proti srpnové okupaci a poté, co v následujícím roce na výstavě Socha a město (1969) v Liberci instaloval Kalvárii a Morový sloup a v St. Margarethen vytvořil monumentální Zvonici pro Jana Palacha, ztratil nadlouho možnost vystavovat. +more Zároveň při čistkách na vedoucích místech byla Hana Seifertová propuštěna ze zaměstnání v Oblastní galerii v Liberci a oba se roku 1970 přestěhovali do domu Seifertových prarodičů v Řevnicích.

V následujících letech Jiří Seifert restauroval pro Karlovu Univerzitu sbírku antických odlitků ve zrušeném klášteře v Hostinném, krátce působil jako asistent modelování na ČVUT (1972-73) a získal některé zakázky pro architekturu. Naposled cestoval do zahraničí roku 1972 do rumunského Târgu Jiu na setkání neformálního sdružení evropských sochařů ze St. +more Margarethen. V roce 1978 musel jako "osoba nepřátelská socialistickému zřízení" odevzdat cestovní pas.

V letech 1985-86 pracoval na kopii gotických reliéfů z tympanonu Týnského chrámu v Praze, které nahradily originál uložený v Lapidáriu Národního muzea.

Až roku 1987 dostal povolení k cestě do Švýcarska a na sochařské symposium v Trjavně v Bulharsku. Po roce 1989 se podílel na obnovení SVU Mánes a spolu s Olbramem Zoubkem na založení nového uměleckého sdružení Unie výtvarných umělců, kde byl zvolen místopředsedou. +more Cesta do Řecka a na Krétu, kterou roku 1991 podnikl se svou ženou, přinesla množství podnětů pro jeho další tvorbu. Zúčastnil se sochařských sympozií v Hořicích (1991), Německu a Itálii (1991-92). Výstava v Museu v Bochumi (1992) zařadila Jiřího Seiferta po letech izolace znovu do kontextu světového sochařství. V italském Fananu získal za své sochy z tamního vápence 1. cenu (1992). V devadesátých letech byl účastníkem řady sochařských sympozií, roku 1995 dokonce čtyř (Banská Štiavnica, Klenová, Milevsko a České Budějovice).

Od roku 1969 byl členem mezinárodního organizace medailérů FIDEM a byl pravidelně zván na výstavy tohoto sdružení. Po pádu komunistického režimu (od roku 1992) působil jako externí pedagog na AVU v Praze v ateliéru restaurování sochařských děl. +more V roce 1995 a poté znovu v roce 1997 byl zvolen předsedou SVU Mánes.

Jeho poslední autorská socha pochází ze sympozia v Klášteře-Hradišti roku 1997, kde už byl vážně nemocen. Koncem 90. +more let pro zhoršení zdravotního stavu nemohl pracovat se sochařským materiálem a na realizaci jeho větších projektů se podílel Jaroslav Řehna. Z této spolupráce vznikla kašna v Kounicově paláci v Praze (dokončeno 2003) a dvůr s vodními prvky v Českém centru v Paříži (1995-1997).

Jiří Seifert zemřel 25. července 1999 v Řevnicích, ve věku 67 let.

Dílo

Seifertovo sochařské dílo má svůj předobraz v přírodě a čerpá inspiraci i z antických kořenů lidské civilizace. Jeho vztah k materiálu byl vášnivý a tělesný kontakt s kamenem a dřevem je v něm někdy zaznamenán jako reliéfní otisky prstů nebo chodidel (Postel, 1973, Stopy, 1984). +more Příklon k velmi osobním námětům na počátku 70. let lze chápat jako jistý druh obranné reakce v kontextu prudkého úpadku společnosti po sovětské okupaci a během normalizace. Komorní díla z této doby zlidšťují a zabydlují prostor domova, dodávají mu znak Seifertovy osobnosti a zároveň zbavují člověka strachu a úzkosti (Regál se záclonou a lebkou, 1976, Stůl s čepicí a balíkem, 1979). Zákaz vystavovat znamenal i ztrátu potřebného korektivu odborné kritiky a sám sochař později připustil, že se dopustil některých omylů.

Restaurátorská práce ve sbírce antických odlitků Ústavu pro klasickou archeologii v Hostinném se v jeho dílech projevila potřebou obohatit vlastní sochy o taktilnost, smyslnost povrchu a subtilnější modelaci. Definitivní přechod z pískovce k jemnějšímu a tvrdšímu mramoru umožnil změnu formálního rejstříku a prohloubil ideovou vazbu na klasické sochařství. +more Projevuje se např. v mnoha variantách drapérií, nebo v kanelování, které přetrvalo jako stylizovaný pozůstatek zobrazení pohybu ale v Seifertově pojetí se stalo prvkem obsahovým a etickým.

1958-1970

Diplomovou prací Jiřího Seiferta byla mosazná šperkovnice s broušeným achátem. V té době se věnoval především grafice a kresbě a na první výstavě Skupiny 7 představil i olejomalby a šperky. +more Seifertovy figurální sochy v polychromované sádře a ve dřevě z konce 50. let se nezachovaly. Ve stejné době vytvořil několik komorních soch ptáků z rohoviny ale brzy začal pracovat se dřevem, pískovcem a břidlicí. S břidlicí se seznámil hned po ukončení střední školy jako dělník na stavbě silnice a po celý život z ní pak tvořil šperky, plakety a medaile. Jeho sochy v pískovci jsou zprvu měkce modelované figury (Ležící, před rokem 1963), jejichž obecně metaforický základ souvisí s hledáním organického a přirozeného tvaru v kameni a představuje i Seifertovo vymezení vůči realismu 50. let. Abstraktní organický tvar mají i sochy se symbolickým obsahem jako Pomník pomníků (1965), odkazující na osud pomníků odstraněných komunistickým režimem.

Na autorských výstavách v Praze v letech 1966 a 1971 představil Jiří Seifert především kresby. Některé kamenné sochy vystavil na plenérové akci Socha 64 v Liberci (Vlna, Metamorfóza, Brána) a na Sochařské bilanci II v Olomouci (Mezník, 1967). +more Zúčastnil se výstavy severočeských umělců v Mánesu s názvem Země vyvzdorovaná (1967), na kterou ostře reagovala oficiální kritika. Podílel se i na nejrozsáhlejší výstavě Socha a město (červenec-srpen 1969), kterou se ještě podařilo v Liberci uskutečnit díky angažmá řady významných osobností, mezinárodní porotě i přetrvávající chaotické situaci ve státních institucích rok po okupaci.

V letech 1968-1969 Seifert vytvořil závažná díla Morový sloup (cena trienále v Chebu, 1968, Liberec 1969) a monumentální Zvonici pro Jana Palacha na sochařském sympoziu v St. Margarethen.

File:Jiří Seifert, Ležící (Situace), kámen (1966). jpg|Ležící (Situace), pískovec, (1963) File:Jiří Seifert, Proměna, opuka (1964). +morejpg|Proměna, opuka, (1964) File:Jiří Seifert, Ležící torzo (1965-1966)II. jpg|thumb|Ležící torzo, pískovec, (1965-1966) File:Jiří Seifert, Zastavení- Kříž 1966, pískovec, MU Olomouc. jpg|Zastavení- Kříž, pískovec, (1966), Muzeum umění Olomouc File:Jiří Seifert, Kalvárie, dřevo, 1968. jpg|Kalvárie, dřevo, (1968).

1970-1999

Seifertova nucená izolace na počátku normalizace se projevila i v tématech jeho tvorby a odklonu od monumentálních symbolů k vytváření soukromého prostoru v němž postupně instaloval sochařská ztvárnění důvěrně známých předmětů. Na počátku 70. +more let pracoval nejvíce se dřevem (série Nábytek: Stolek s balíčkem, Tajemná skříňka, Postel) a opukou (Lampa, 1971). V souvislosti s restaurováním antických soch se Seifert začal více zajímat o jejich mytologický význam i historii antiky. Inspirace antikou se v jeho díle projevila přechodem k práci v mramoru, přejímáním některých prvků modelace i mírou idealizace, která posunuje předmět do podoby symbolu.

V té době převádí do kamene podobu věcí, jejichž materiálová podstata je měkká a tvarově nestálá (Polštář, 1976) a využívá tak jemné modelace povrchu, kterou umožňuje právě mramor (Velikonoce, dřevo, 1982, mramor). Vytváří iluzi splývající tkaniny (Ubrus, 1980), otisků bosých nohou (Stopy, 1980) nebo pohybu fixovaného v kameni (Pohyb, 1989, Pokus o pohyb, 1990, Zavlnění, 1993). +more Jeho figurální plastiky jsou zcela abstraktní (Malá múza, 1975) nebo štíhlé odlehčené tvary (Kanelka, 1989) a volně souvisejí s abstrahující sochařskou tvorbou Bedřicha Stefana z 20. let (Torzo).

File:Jiří Seifert, Stopy, 1969-1976, mramor. jpg|Stopy, mramor, (1969-1976) File:Jiří Seifert, Regál se záclonou a lebkou, 1976, patinované dřevo. +morejpg|Regál se záclonou a lebkou, patinované dřevo, (1976) File:Jiří Seifert, Polička s telefonem, 1975, patinované dřevo. jpg|Polička s telefonem, patinované dřevo, (1975) File:Jiří Seifert, Ubrus, mramor (1980). jpg|Ubrus, mramor (1980) File:Jiří Seifert, Balík, slivenecký mramor (1982). jpg|Balík, slivenecký mramor, (1982).

Tématem pohybu se zabýval od druhé poloviny 80. let a využil hru světel a stínů na kanelovaném povrchu. +more Vnitřní pnutí naznačuje dynamickým reliéfem (Pnutí) a použitím perforace (Tělo, 1990, Pohyb v kruhu, Dvojjedinost). Téma pohybu, vyjádřené asymetrickým ztvárněním geometrického kanelovaného kamenného tvaru, uplatnil i na sochařském sympoziu v Hořicích (1991).

Seifert zpracovává reliéf povrchu tak, aby zdůraznil haptické kvality kamene (Kámen pro radost, 1988, série Kameny pro Hanu). Optické vlastnosti kamene jsou nejzřetelnější u několika plastik z alabastru (Kréta, 1993, 1995). +more Jindy využívá materiálové dokonalosti bílého mramoru k navození smyslového zážitku čistoty a chladu sněhové závěje (Obzor-Závěj, 1991) nebo naopak respektuje proměnlivé zbarvení mramoru a přizpůsobuje mu modelaci povrchu (Tělesnost 2, 1995, Tělo, 1996).

File:Jiří Seifert, Kap Arkona, 1979, carrarský mramor. jpg|Kap Arkona, carrarský mramor, (1979) File:Jiří Seifert, Velikonoce, 1983, carrarský mramor, GHMP. +morejpg|Velikonoce, carrarský mramor, (1983), Galerie hlavního města Prahy File:Jiří Seifert, Zavlnění, mramor (1992), GASK. jpg|Zavlnění, mramor (1992), GASK File:Jiří Seifert, Touha, 1995, slivenecký mramor. jpg|Touha, slivenecký mramor, (1995) File:Jiří Seifert, Sloupek, 1998, kralický mramor, OG Liberec. jpg|Sloupek, kralický mramor, (1998), Oblastní galerie Liberec.

Řemeslná zručnost a citlivé zpracování kamene umožňuje Seifertovi jít až na hranici únosnosti materiálu (Sloupek pro Hanu, 1992), zejména v plastice Nad ránem II - Splývání (1994), vytvořené ze dvou zvlněných listů mramoru (39 x 43,5 x 4 cm, 39 x 44 x 1 cm).

V abstraktních tvarech přiznává inspiraci sochami Karla Prantla a jejich harmonické řešení proporcí nechává působit jako prostor, který má v divákovi vzbudit pocit posvátnosti. Seifert o vnějším a vnitřním prostoru sochy uvažoval již dříve. +more Studií na téma vnitřního prostoru sochy je až konstruktivisticky pojatá prostorová sestava Labyrint / Prostor (1969). Jeho pojetí sochy se často blíží instalaci nebo objektu, jako v sousoší Malé sympozium / Prostor z roku 1985, které vytvořil jako odezvu na zákaz účasti na sochařském sympoziu v Portoroži.

Cesta k formálně vytříbeným a duchovním námětům posledního období jeho tvorby vedla přes zkoumání všech možností ušlechtilého kamene. Lze ji charakterizovat jako tendenci k zjednodušování tvarů a abstrahování od předmětnosti a tělesnosti. +more Jeho poslední díla jsou privátní povahy (Křik srdce, Velká červená kanelura, Poslední kámen, 1999).

File:Jiří Seifert, Stopy, 1984, carrarský mramor. jpg|Stopy, carrarský mramor, (1984) File:Jiří Seifert, Tělo I, mramor (1991). +morejpg|Tělo I, mramor, (1991) File:Jiří Seifert, Tělo II, mramor (1995). jpg|Tělo II, mramor, (1995) File:Jiří Seifert, Křik srdce, 1999, carrarský mramor. jpg|Křik srdce, carrarský mramor, (1999) File:Jiří Seifert, Křik srdce, 1999, carrarský mramor (2). jpg|Křik srdce, carrarský mramor, (1999).

Realizace v architektuře

Seifert již během působení v Liberci navázal spolupráci s tamními architekty. Vytvořil symbolický základní kámen pro televizní věž na Ještědu a s architektem Miroslavem Masákem spolupracoval na projektu relaxačních lázní Teplice-Šanov. +more Podílel se také na úpravě haly budovy Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích a lázeňského domu Libverda. Roku 1981 na podnět ateliéru SIAL navrhl a realizoval Prostor k poctě architekta Adolfa Loose v Liberci (socha byla roku 2008 odstraněna majitelem pozemku, v roce 2020 se vrátila na své místo).

Jiným typem práce ve veřejném prostoru je symbolický Hřbitov horolezců pod Mariánskou vyhlídkou u Hrubé Skály.

Posledními díly Jiřího Seiferta jsou skulptury koncipované pro vzájemné působení kamene a vody. V Českém kulturním středisku v Paříži vytvořil dvě rampy, kde zčeřená voda opticky zesiluje působení přirozeného žilkování mramoru (1997). +more Na nádvoří Kounického paláce v Praze stojí kašna, ve které stéká voda po centrálním mramorovém sloupu (1998-2003).

Soubor:Jiří Seifert, Morový sloup, Cheb - 2. jpg|Morový sloup, Cheb, (1969) Soubor:Jiri Seifert,-Zvonice-pro-Jana-Palacha,-1969,-St. +more-Margarethen. jpg|Zvonice pro Jana Palacha, St. Margarethen, (1969) File:Jiří-Seifert,-1991,-pískovec,--Hořice. jpg|Viklan - Velké kanelury, pískovec, vrch Gothard, Hořice, (1991) Soubor:Jiří-Seifert,-kašna-na-nádvoří-Kounického-paláce,-Panská,-Praha. jpg|Kašna, Panská 7, Praha.

Medailérská tvorba

Jiří Seifert objevil břidlicový lom v době, kdy pracoval jako dělník při stavbě silnice v blízkosti Železného Brodu. Jde o křehký nesochařský materiál, který vyžaduje velmi jemné nástroje k opracování, ale svou barvou a vrstevnatostí se výborně hodí k tvorbě drobných reliéfních předmětů jako plakety a medaile. +more Pro Jiřího Seiferta se staly součástí jeho šperkařské tvorby a některé zhotovil jako přívěsky. První medaile ze 60. let byly jakousi obdobou břidlicových tabulek a obsahovaly zejména texty přísloví. Z počátku 70. let pochází série s abstraktně erotickými reliéfy, které se pak v obměnách objevují i v pozdější tvorbě.

Práce s břidlicí se časem stala pro Seiferta denní potřebou, především jakýmsi druhem poetických deníkových záznamů (Plaketa St. Margarethen, 1969, Podzim, 1979, Vypouštění rybníka, 1983). +more Sloužily jako alternativa sochařských kreseb, nebo byly vytvořeny jako pamětní (Smuteční za Jaroslava Seiferta, 1986). Mnohé byly od počátku zhotoveny se záměrem obdarovat členy rodiny, své přátele a známé (Medaile pro Adrienu, 80. léta). Vznikaly často během zimy, kdy nebylo možné pracovat venku. Častými motivy byly poznámky z četby poezie a představují tak paralelu Seifertovy sochařské tvorby s díly jeho oblíbených básníků.

Kresby

Jiří Seifert kreslil od dětství a svou kreslířskou zdatnost prokazoval i během studia v kreslířských kursech u Jana Baucha nebo při kopírování francouzských renesančních kreseb. Sochařské kresby se staly nedílnou součástí jeho tvorby a jako drobné skici provázejí Seifertovy deníkové záznamy. +more Pokud vznikaly samostatně, nejde obvykle o hledání sochařského tvaru, ale většinou o kresebný záznam hotového díla. Jsou provedeny tužkou, tuší nebo sépií a lavírovány čajem a vyznačují se velmi plasticky vykresleným objemem. Nejvíce kreseb vytvořil v závěru 90. let, kdy jeho zdravotní stav silně omezil možnost práce s kamenem. Velká část kreseb byla zničena nebo silně poškozena během povodní roku 2002.

Ocenění

1966 Bienále mladých v Paříži I. cena za týmovou práci * 1969 Trienále sochařství v Chebu (Morový sloup) II. +more cena v oboru sochařství * 1992 Sochařské symposium Fanano (Modena), I. cena kritiky.

Zastoupení ve sbírkách

Národní galerie v Praze * Galerie hlavního města Prahy * Moravská galerie v Brně * Muzeum umění Olomouc * Oblastní galerie v Liberci * Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích * Galerie Středočeského kraje (GASK), Kutná Hora * Galerie umění Karlovy Vary * Galerie Klatovy/Klenová * Galerie výtvarného umění v Ostravě * Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě * Galerie Benedikta Rejta * Západočeská galerie v Plzni * Museum Kampa * The British Museum * Museum Bochum

Realizace

1969 Zvonice pro Jana Palacha, St. Margarethen-Burgenland * 1971 Menza pro Sbor Církve bratrské, Horní Jasenka u Vsetína * 1973 nápis PRIOR, obchodní dům, Národní třída v Praze * 1981 Prostor k poctě architekta Adolfa Loose, Liberec * 1986 kopie gotického tympanonu, Týnský chrám v Praze * 1991 Formen für Europa, carrarský mramor, Syke-Bremen, symposium * 1993 Sloup, carrarský mramor, soukr. +moresbírka, Varallo, Itálie * 1997 Fontána, České kulturní centrum, Paříž * 1998-2003 Fontána, Kounicův palác, Praha.

Výstavy

Autorské (výběr)

File:Pohled do instalace výstavy JS v Museu Kampa, 2019 (1). jpg|Pohled do instalace výstavy JS v Museu Kampa, 2019 File:Pohled do instalace výstavy JS v Museu Kampa, 2019 (2). +morejpg|Pohled do instalace výstavy JS v Museu Kampa, 2019.

* 1959 Jiří Seifert, Vladimír Komárek, Divadlo hudby, Liberec * 1960 Jiří Seifert, Vladimír Komárek, Galerie mladých, Praha * 1962 Jiří Seifert, klub umělců, Mánes * 1966 Jiří Seifert: Sochy - kresby, Galerie Václava Špály, Praha 1 * 1971 Jiří Seifert: Sochy - kresby, Galerie Nová síň, Praha, výstava byla den před zahájením zakázána * 1979 Jiří Seifert: Plastiky, medaile, Ústav makromolekulární chemie (ÚMCH), Praha * 1984 Jiří Seifert: sochy, kameny, Atrium na Žižkově, Praha * 1989 Jiří Seifert: Skulptura, Staroměstská radnice, 2. patro, Praha * 1990 Jiří Seifert: Skulptura, Galerie d, Praha * 1992 Jiří Seifert: Skulpturen, Museum Bochum, Bochum * 1993 Jiří Seifert: Kontrast 90, Ostravské muzeum * 1993/94 Jiří Seifert: Sochy, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Oblastní galerie v Liberci, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Galerie umění Karlovy Vary, Dům U Jonáše, Pardubice * 1994 Jiří Seifert: Vertikála, Starý královský palác, Jižní dvorec, Praha * 1994 Jiří Seifert: Kresby, sochy, Galerie Gema, Praha * 1995 Jiří Seifert: Tvorba z posledních let, Galerie Výtvarného centra Chagall, Ostrava, Jihomoravské muzeum, Znojmo, Dům kultury ROH TŽ, Třinec, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě * 1997 Jiří Seifert: Sochy, Galerie antického umění, Hostinné * 1998 Jiří Seifert: Sochy, kresby, Dům umění města Brna * 2000 Jiří Seifert: Sochy, kresby / Sculptures and Drawings 1989 - 1999, Lichtenštejnský palác, Respirium, Praha, Galerie Gema, Dům U dvou divých mužů, Praha * 2001 Jiří Seifert: Sochy, ČMVU, Dům U Černé Matky Boží, Praha * 2002 Jiří Seifert: Sochy, Galerie Benedikta Rejta, Louny * 2002 Jiří Seifert: Medaile a kresby, Oblastní galerie v Liberci, Západočeská galerie v Plzni * 2002/03 Jiří Seifert: Kresby, Galerie výtvarného umění v Chebu * 2003 Jiří Seifert, Zámek Dobřichovice * 2004 Vzpomínka na Jiřího Seiferta, Galerie Diamant, Praha * 2005/06 Jiří Seifert: Mramor, Galerie kai de kai, Praha * 2006 Jiří Seifert: Tušení je víc než vidění, Zámek Litomyšl * 2007 Jiří Seifert: V kameni i v kresbě, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk * 2013 Jiří Seifert: Sochy, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích * 2019 Sochař Jiří Seifert (1932 - 1999), Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha

Skupinové

podrobně viz abART:[https://cs.isabart.org/person/205/exhibitor]

Reference

Literatura

Jitka Hlaváčková, Marie Kratochvílová (eds.), Sochař Jiří Seifert, 272 s., vydal Arthouse Hejtmánek galerie a aukční dům, s.r.o., Praha 2019, ISBN 978-80-907493-0-6

Katalogy

Jiří Seifert: Sochy a kresby, 1966, kat. 12 s. +more, Galerie Václava Špály, Praha * Jiří Seifert: Sochy, kameny,1984, kat. 16 s. , Atrium na Žižkově, Praha * Jiří Seifert: Skulptura, 1989, Malá O, Mataré E, Seifert J, kat. 36 s. , Staroměstská radnice, 2. patro, Praha * Jiří Seifert: Skulpturen, 1992, Spielmann P, ed. , kat. 94 s. , č. , něm. , Museum Bochum, * Jiří Seifert: Sochy, 1993, Malá O, Lang Č, (rozhovor s Jiřím Seifertem), kat. 74 s. , Galerie výtvarného umění v Litoměřicích, * Jiří Seifert: Vertikála, 1994, Raimanová I , kat. 24 s. , Starý královský palác, Jižní dvorec, Praha * Jiří Seifert: Sochy, 1997, kat. 24 s. , FF UK, Praha * Jiří Seifert: Sochy, kresby, 1998, Bouzek J, Zemina J, kat. 28 s. , Dům umění města Brna, * Jiří Seifert: Sochy, kresby / Sculptures and Drawings 1989 - 1999, 2000, Petrová E, kat. 16 s. , č. , ang. , Gema Art - Galerie Gema, Praha, * Jiří Seifert: Sochy/Sculpture, 2001, Neumann I, Hájek Miroslava, ČMVU Praha, (portrét B. Holomíček) * Jiří Seifert: Kresby, 2002, Horyna M, kat. 10+16 vložených listů, Galerie výtvarného umění v Chebu * Jiří Seifert: Medaile a kresby, 2002, Řeháková N, kat. 12 s. , Oblastní galerie v Liberci, Západočeská galerie v Plzni, * Jiří Seifert: V kameni i v kresbě, 2007, Koval M, Seifert J, kat. 8 s. , Galerie Jiřího Jílka, Šumperk.

Souborné publikace

Socha 1964, Vachtová L, 1964, Oblastní galerie v Liberci * Sochařská bilance 1955 - 65, Šetlík J, 1965, Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci * Sculpture tchècoslovaque de Myslbek à nos jours Goldscheider Cécilie et al, 1968, fr. , Musée Rodin (Hôtel Biron), Paříž * Socha a město, Moulis J a kol. +more, 1969, Sekretariát výstavy Socha a město, Liberec * Současná česká medaile a plaketa, Přehlídka prací z let 1979 - 1986, Procházka V, 1987, SČVU, Praha * Arte contemporanea ceca e slovacca 1950 - 1992, Bartošová Pinterová Z a kol. , 1992, č. , it. , Salone dell'arengo, Novara, * Geistes Gegenwart, Golinski H G et al. , 1992, něm. , Museum Bochum, * Labyrinth der Welt und Lusthaus des Herzens, Johann Amos Comenius 1592 - 1670, Brecht B et al. , 1992, Museum Bochum, něm. , * Umění zastaveného času / Art when time stood still, Česká výtvarná scéna 1969 - 1985, Neumann I, ed. , 1996, kat. 268 s. , č. , ang. , ČMVU, Praha, * Umění zrychleného času, Česká výtvarná scéna 1958-1968, Beran Z a kol. , 1999, kat. 147 s. , č. , ang. , ČMVU Praha.

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20151029095414/http://www. galerie-ltm. cz/clanek. php. aid=354]SGVU Litoměřice: Jiří Seifert-Sochy[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20130521092342/http://www. cmvu. cz/cz1188e4/jiri-seifert-sochy/]ČMVU: Jiří Seifert-Sochy[/url] * [url=http://www. dobrichovice. cz/mesto/o-meste/archiv/socharske-sympozium-2003/]Sochařské sympozium Dobřichovice[/url].

Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Čeští medailéři Kategorie:Čeští restaurátoři Kategorie:Českoslovenští plavci Kategorie:Českoslovenští horolezci Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Narození 1932 Kategorie:Narození 5. +more září Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 1999 Kategorie:Úmrtí 25. července Kategorie:Úmrtí v Řevnicích Kategorie:Muži.