Johann David Heinichen

Technology

12 hours ago

Author

Johann David Heinichen (17. dubna 1683, Krössuln (dnes součást obce Teuchern, Německo) - 16. července 1729, Drážďany) byl německý barokní hudební skladatel a teoretik.

Život

Johann David Heinichen získal základní hudební vzdělání od svého otce, který byl farářem v Krössulnu (dnes součást obce Teuchern v Sasku-Anhaltsku). Již ve svých 13 letech prováděl své vlastní skladby v okolních obcích.

30. března 1696 se stal žákem proslulé Thomasschule v Lipsku. +more Zde získal kromě všeobecného středoškolského vzdělání i rozsáhlé vzdělání hudební. Pod vedením kantora Johanna Schelleho (1648-1701) studenti zpívali každý týden v hlavních kostelích Lipska. Kromě toho Heinichen soukromě studoval hru na varhany a cembalo u Schelleova nástupce Johanna Kuhnaua (1660-1722) a kompozici u Christopha Graupnera (1683-1760).

Po absolvování školy studoval v letech 1702 až 1705 práva a po absolutoriu provozoval právní praxi až do roku 1709. Během této doby hrál v souboru Collegium musicum pod vedením Georga Philippa Telemanna a působil i v orchestru v lipské opery. +more Neúspěšně se ucházel o místo hudebního ředitele v chrámu sv. Matouše (Neukirche).

Pro lipskou operu zkomponoval opery Der Angenehme Betrug oder der Carneval von Venedig (1709), Hercules (. ), ze kterých se dochovaly jen fragmenty. +more Nedávno však byla nalezena úplná partitura opery Die Libysche Thalestris, která je tak jedinou známou zcela zachovanou partiturou lipské opery z doby baroka. Kromě toho převzal vedení souboru Collegium musicum a napsal hudební pojednání „Neu erfundene und gründliche Anweisung … zu vollkommener Erlernung des General-Basses“. Dílo vyšlo v roce 1711 a jeho součástí je i teorie kvintového kruhu.

V roce 1709 vstoupil Heinichen do služeb vévody Moritze Wilhelma von Sachsen-Zeitz. V naumburgské opeře byly uvedeny jeho opery Olympia vendicata (1709) a Der glückliche Liebeswechsel oder Paris und Helena (1710).

V roce 1710 podnikl Heinichen studijní cestu do Itálie. V karnevalové sezóně 1713 byly v benátském divadle Teatro San Angelo uvedeny jeho opery Mario a Le passioni per troppo amore s velkým úspěchem. +more Poznal významné benátské skladatele: Antonia Lottiho, Antonina Biffiho, Tomase Albinoniho, Alessandra Marcella, Benedetta Marcella a určitě také Antonia Vivaldiho, který měl pro vývoj Heinichenova stylu velký význam.

V roce 1716 se Heinichen setkal v Benátkách s polským princem Augustem III. +more, synem krále Augusta II. Silného. Díky němu byl jmenován královským kapelníkem v Drážďanech. V roce 1720 napsal Heinichen svou jedinou operu pro drážďanský dvůr: Flavio Crispo. Kvůli sporu se dvěma zpěváky nebyla však nikdy provedena. August Silný pak rozpustil celou operní společnost, kterou převzal Georg Friedrich Händel a převezl ji do Londýna pro svou operní akademii.

V následujících letech skládal katolickou církevní hudbu pro drážďanský dvůr a věnoval se pedagogické činnosti. Mezi jeho žáky byli např. +more Johann Georg Pisendel a Johann Joachim Quantz.

Heinichen se oženil ve Weissenfelsu v roce 1721, v lednu 1723 se mu narodila dcera. Onemocněl tuberkulózou a v pedagogické činnosti ho tak museli často zastupovat jeho kolegové Jan Dismas Zelenka a Giovanni Alberto Ristori.

V posledních letech života pracoval na pojednání o generálním basu. Tato práce je jedním z nejdůležitějších hudebně-teoretických odkazů +more_století'>18. století.

Zemřel 16. července 1729 v Drážďanech. Jeho poslední skladbou bylo Magnificat A-Dur. Je pohřben na hřbitově Johanniskirchhof.

Dílo

Mše

# Missa primitiva D-Dur (1721); # Missa F-Dur (1721); # Missa F-Dur (1722); # Missa D-Dur (1722); # Missa F-Dur (1723); # Requiem solenne (1724); # Missa D-Dur (1724); # Missa D-Dur (1724); # Missa D-Dur (1725); # Missa D-Dur mit Concertino (1726); # Requiem nel giorno del defuncto Imperatore Gioseffo Es-Dur (1726); # Missa D-Dur (1728); # Missa D-Dur (1729); # Missa D-Dur (ztraceno, dochovalo se pouze Et vitam venturi saeculi v přepracování Jos. Schustera); # Sanctus D-Dur (fragment).

Magnificat

# Magnificat F-Dur (1721); # Magnificat B-Dur (1723); # Magnificat Es-Dur (1724); # Magnificat B-Dur (ca 1726); # Magnificat F-Dur (1726); # Magnificat G-Dur (1727); # Magnificat B-Dur (1728); # Magnificat A-Dur (1729, poslední dílo skladatele ).

Žalmy

# Dixit Dominus F-Dur (1721); # Lauda Jerusalem F-Dur (ca 1723); # Beati omnes g-Moll (1723); # Credidi F-Dur (1723); # Dixit Dominus d-Moll (1723); # Laetatus sum C-Dur (1723); # Nisi Dominus c-Moll (1723); # De profundis c-Moll (ca 1724); # Laudate Dominum F-Dur (ca 1724); # Beatus vir d-Moll (1724); # Confitebor G-Dur (1724); # Dixit Dominus B-Dur (1724); # Laudate pueri C-Dur (1724); # Memento Domine David g-Moll (1724); # Confitebor g-Moll (ca 1726); # Lauda Jerusalem C-Dur (ca 1726); # Beatus vir F-Dur (1726); # Dixit Dominus Es-Dur (1726); # Domine probasti me e-Moll (1726); # In convertendo Dominus C-Dur (1726); # In exitu Israel a-Moll (1726); # Laetatus sum D-Dur (1726); # Lauda Jerusalem D-Dur (1726); # Laudate pueri G-Dur (1726); # Nisi Dominus g-Moll (1726); # Confitebor a-Moll (1726); # Dixit Dominus F-Dur (1727); # Beatus vir Es-Dur (nedatováno); # In exitu Israel B-Dur (nedatováno); # Laudate pueri F-Dur (nedatováno).

Hymny

# Ave maris stella F-Dur (1723); # Iste confessor a-moll (1724); # Jesu redemptor omnium F-Dur (1724); # Pange lingua d-moll (1724); # Veni creator spiritus g-moll (1724); # Crudelis Herodes g-moll (1724 nebo později); # Te Joseph celebrent a-moll (1724 nebo později); # Pecora lux aeternitatis C-Dur (ca 1725).

Mariánské antifony

# Alma redemptoris mater Es-Dur (ca 1723); # Regina coeli laetare B-Dur (ca 1724, ztraceno); # Alma redemptoris mater F-Dur (1726); # Ave regina coelorum Es-Dur (1727); # Regina coeli laetare G-Dur (1727); # Regina coeli laetare D-Dur (nedatováno).

Litanie

# Litania pro festo corporis Domini c-moll (1723); # Litania pro festo S. Francisci Xaverii c-moll (1724); # Litania pro festo S. +more Francisci Xaverii e-moll (1726); # Litania pro festo corporis Domini e-moll (1727).

Te Deum

# D-Dur (1722); # D-Dur (1728); # D-Dur (nedatováno).

Různé další církevní skladby

# 3 Lamentationes Jeremiae in coena Domini (1724); # Quis ascendet in montem Domini G-Dur, motetto (1725); # Cibavit eos d-moll (nedatováno); # Haec dies G-Dur, motetto (nedatováno); # Lamentatio I des Karfreitags (ztraceno); # 3 Lamentationes des Karsamstags (ztraceno); # 9 Responsorien des Gründonnerstags (ztraceno); # 1 Responsorium des Karfreitags (ztraceno); # 1 Responsorium des Karsamstags (ztraceno); # 1 Responsorium pro nocte nativitatis Domini (ztraceno).

Oratoria

# La pace di Kamberga (1716); # Nicht das Band, das dich bestricket (1724); # L’aride tempie ignude (wohl 1724); # Come? S’imbruna il ciel (1728).

Serenády

# Serenata fatta su l’Elba G-Dur (Seibel 200) # Serenata nel Giardino Chinese G-Dur (Seibel 201) # Serenata à 2 voci: Zeffiro e Chori D-Dur (Seibel 202) # Serenata: Le notte di Nettuno e di Teti (Seibel 203) # Serenata di Moritzburg li 6. Ottob. +more 1719 F-Dur (Seibel 204).

Opery

Die lybische Thalestris. (Lipsko, 1709) * Olimpia vendicata. +more (Naumburg, 1709) * Der Angenehme Betrug oder Der Carneval von Venedig. (Libreto Mauritz Cuno). Lipsko 1709) * Der glückliche Liebeswechsel oder Paris und Helena. (Naumburg, 1710) * Die getreue Schäferin Daphne. (autorství nejisté, Leipzig 1710) * Calfurnia, také Mario, nebo Calpurnia oder Die Römische Großmut (Libreto Grazio Braccioli), 1713 Benátky, 1716 Hamburg) * Le passioni per troppo amore, také Opera fatta in Italia (Libreto: Matteo Noris), 1713 Benátky); * Flavio Crispo (1720, Drážďany).

Orchestrální hudba

# Sonate A-Dur (Seibel 208) # Dresdner Konzert C-Dur (Seibel 211) # Dresdner Konzert G-Dur (Seibel 213) # Dresdner Konzert G-Dur (Seibel 214) # Dresdner Konzert G-Dur (Seibel 215) # Dresdner Konzert G-Dur (Seibel 217) # Dresdner Konzert D-Dur (Seibel 226) # Dresdner Konzert F-Dur (Seibel 231) # Dresdner Konzert F-Dur (Seibel 232) # Dresdner Konzert F-Dur (Seibel 233) # Dresdner Konzert F-Dur (Seibel 234) # Dresdner Konzert F-Dur (Seibel 235) # Konzertsatz c-moll (Seibel 240) # Oboenkonzert a-Moll (Seibel 212) # Oboenkonzert g-Moll (Seibel 237)