Johann Karl August Musäus

Johann Karl August Musäus (29. března 1735 Jena - 28. října 1787 Výmar) byl německý filolog, spisovatel a literární kritik osvícenství, který je znám především jako sběratel pohádek a jako satirický i populární vypravěč. Pro české prostředí je zajímavé, že zaznamenal pověsti o kněžně Libuši a o Krakonošovi (Rýbrcoulovi, německy Rübezahl).

Život

Dům ve kterém Musäus ve Výmaru žil, dnes Albert-Schweitzer-Gedenkstätte +moreJPG|náhled|Musäův_náhrobek_na_Jacobsfriedhof_Weimar'>Jacobsfriedhofu ve Výmaru Johann Karl August Musäus se narodil 29. března 1735 jako jediný syn přednosty úřadu a zemského soudce Johanna Christopha Musäuse (1697-1764) a jeho manželky Wilhelminy Julie Streit (* 1712) narozené v Jeně. Jako devětiletý přišel ke svému strýci v Allstedtu, který ho vychovával podle křesťanských hodnot. Oba se po několika letech přestěhovali do Eisenachu, protože tam měl Musäusův otec práci jako soudní a vyšší úředník. V roce 1754 začal studovat teologii na univerzitě v Jeně v roce 1758 přešel na studium klasické filologie. Důvodem této změny byla skutečnost, že se kvůli určitým církevním přestupkům nemohl ucházet o místo pastora ve Farnrodě poblíž Eisenachu .

V roce 1763 získal Musäus místo vychovatele ve Výmaru a o tři roky později začal působit jako literární kritik pro spisovatele a vydavatele Friedricha Nicolaie, který vydával . Všeobecnou německou knihovnu (Allgemeine deutsche Bibliothek). +more pro tuto edici napsal asi 350 kritik současných románů. V 1769 byl jmenován Annou Amalií, sasko-výmarsko-eisenašskou vévodkyní, profesorem klasických jazyků a dějepisu na Gymnáziu Wilhelma Ernsta ve Výmaru (Wilhelm-Ernst-Gymnasium Weimar). Na této škole také učil svého synovce Augusta von Kotzebue, který se později proslavil jako spisovatel.

V následujícím roce se oženil s Julianou Krügerovou (1743-1819), která mu později dala dva syny Karla (1772-1831) a Augusta, který zemřel v dětském věku. Obživa rodiny byla zajištěna profesorskou pozicí a autorskou činností. +more Od té doby Musaeus vedl pohodlný život stranou centra Výmarské klasiky a jeho hlavních představitelů. Byl kritikem kultu geniality a sentimentálního umění. Od roku 1776 byl členem zednářského řádu jako člen lóže vévodkyně Anny Amálie U tří růží (Anna Amalia zu den drei Rosen) ve Výmaru. Mnoho času trávil ve svém letním domě se zahradou, v posledních letech svého života zde psal své paměti. Zde jej navštěvovali jeho přátelé a známí, mezi které patřili intelektuální velikáni té doby, včetně vévody Karla Augusta, Friedricha Justina Bertucha, Gottfrieda Augusta Bürgera, Johanna Gottfrieda Herdera, Johanna Kaspara Lavatera, Friedricha Nicolaie, Corony Schröterové a v neposlední řadě Christopha Martina Wielanda. V roce 1783 byl přijat do řádu Illuminátů jako takzvaný presbyter pod jménem “Dante Alighieri / Priscillan”.

Zemřel dne 28. října 1787 ve Výmaru. +more Johann Gottfried Herder pronesl na jeho památku vzpomínku dne 30. října 1787. Místem jeho posledního odpočinku je hřbitov Jacobsfriedhof ve Výmaru. Musäuseoovo dílo bylo posmrtně publikováno v roce 1791 Augustem von Kotzebue pod názvem „Nachlassene Schriften“.

Musäův dům na náměstí Kegelplatz ve Výmaru využívá Nadace Alberta Schweitzera, která zde spravuje muzeum. Jeho jméno nese škola Výmaru (Carl-August-Musäus Regelschule).

Dílo

Grandison der Zweite, oder Geschichte des Herrn von N***, 1760-1762, trojdílný román, který paroduje sentimentální román Historie sira Charlesa Grandisona Samuela Richardsona (původně anonymní) * Das Gärtnermädchen von Vincennes, 1771, operní libretto, které použili dva skladatelé: Ernst Wilhelm Wolf (1769) a František Ondřej Holý (Franz Andreas Holly, 1775 - Zahradnice) * Physiognomische Reisen, 1778-1779, satirický román namířený proti Johannovi Kasparovi Lavaterovi a jeho fyziognomické nauce a kultu geniality skupiny Sturm und Drang. * Der deutsche Grandison, auch eine Familiengeschichte, 1781-1782, dvoudílná adaptace jeho románu Grandison z roku 1762. +more * Volksmährchen der Deutschen. 1782-1786: Sbírka pohádek a legend v pěti svazcích. Pohádky a pověsti jsou prezentovány jako lidové, ve skutečnosti se ale jedná o Musäovo autorské dílo. Zdůrazněny jsou rovněž satirické prvky. ** Svazek 1: Die Bücher der Chronika der drei Schwestern, Richilde, Rolands Knappen ** Svazek 2: Legendy o Rübezahlovi, Die Nymphe des Brunnens ** Svazek 3: Libussa, Der geraubte Schleier, Liebestreue ** Svazek 4: Stumme Liebe, Ulrich mit dem Bühel, Dämon Amor ** Svazek 5: Melechsala, Der Schatzgräber, Die Entführung * Volksmährchen der Deutschen. S dřevoryty podle původních kreseb R. Jordana, G. Osterwalda, L. Richtera a A. Schrödtera, Leipzig : Mayer und Wigand, 1842. * Freund Hein's Erscheinungen in Holbein's Manier. 1785, Moderní tanec smrti v próze. * Straußfedern. 1787, první svazek sbírky novel, dokončení znemožnila autorova smrt. * Moralische Kinderklapper für Kinder und Nichtkinder. 1794, učebnice pro děti. Volná adaptace knihy „Les Hochets Moraux“ od M. Mongeta z roku 1782. Práci na ní přerušila Musäuova smrt. Jeho přítel Friedrich Justin Bertuch jej upravil a posmrtně vydal.

Vliv na Čechy

Musäova sbírka Lidové pohádky Němců (Volksmährchen der Deutschen) obsahuje dvě významné české pověsti: O kněžně Libuši a O Krakonošovi.

Pověst o Libuši

Pověst o Libuši byla tehdy velmi populární a Musäovo zpracování prokazatelně ovlivnilo další autory:

* 1815 - Clemens Brentano jím byl ovlivněn při psaní svého dramatu Založení Prahy (Die Gründung Prags), * vedle toho vyšlo začátkem 19. století několik anonymních vydání příběhu o kněžně Libuši, které uvádějí téměř doslovně Musäův text.

Pověsti o Krakonošovi

1819 - Wolfgang Adolf Gerle: Pohádky Čechů (Volksmährchen der Böhmen), v knize jsou uvedeny tři Musäovy příběhy o Krakonošovi. * 1830 Tři z pěti příběhů o Krakonošovi přeložil a v roce 1830 vydal Václav Rodomil Kramerius, překlady jsou ale jen přibližné a postrádají řadu informací původní předlohy. +more Zcela se například ztrácí Musäovo vysvětlení Krakonošova jména. V původní pohádce Krakonoš přiláká a chce pojmout za manželku princeznu Emu. Ta pochopí, že s mocným duchem hor nemůže soupeřit silou a proto na oko se svatbou souhlasí, ale požádá Krakonoše, aby zašel na pole a spočítal řepy, ze kterých dokázal kouzlit služebnictvo i zvířata. Krakonošovi se to ale nedaří, počítá stále znovu, ale nemůže se dopočítat. Princezna Ema využije této doby a Krakonošovi uprchne. Krakonošovi zůstane posměšná přezdívka Řepočet (Rübezahl). * 1880 příběh převyprávěl a upravil P. J. Schult * 1982 - Jaromír Jech: Z Krakonošovy mošny, Praha : Albatros, 202 stran * 2002 - Dagmar Klímová: Krakonošovské pověsti v Musäově sbírce německých pohádek * moderní překlad pořídil Ladislav Futera, zatím (do roku 2019) knižně nevydáno.

Ocenění

V roce 1989 byla na jeho počest pojmenována planetka (10749) Musaeus.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v roce 1787 Kategorie:Narození v roce 1735 Kategorie:Němečtí spisovatelé Kategorie:Osvícenci Kategorie:Němečtí satirici Kategorie:Němečtí romanopisci Kategorie:Německá literatura Kategorie:Literatura 18. +more století Kategorie:Němečtí literární kritici Kategorie:Narození v Jeně Kategorie:Úmrtí ve Výmaru.