John Jervis

John Jervis, 1. hrabě ze St. Vincent (John Jervis, 1st Earl of St. Vincent, 1st Viscount St. Vincent, 1st Baron Jervis) (9. ledna 1735, Meaford Hall, Anglie - 13. března 1823, Brentwood, Anglie) byl britský admirál, významný námořní vojevůdce válek v koloniích a v Evropě druhé poloviny 18. století. Od roku 1795 byl admirálem a za vítězství v bitvě u mysu svatého Vincenta byl v roce 1797 povýšen na hraběte. V té době byl patronem začínající kariéry admirála Nelsona. V letech 1801-1804 byl ministrem námořnictva, jeho snahy o reformy ve správě Royal Navy narážely na odpor vysoké šlechty i vlivných podnikatelských vrstev. V roce 1821 byl povýšen na velkoadmirála. Z doby napoleonských válek a ohrožení Británie francouzskou invazí pochází jeho slavný a v literatuře často citovaný výrok: Netvrdím, že k nám nepřítel nemůže vtrhnout. Pouze říkám, že sem nemůže vtrhnout z moře.

Mládí

Národní portrétní galerie) Narodil se na zámku Meaford Hall (Staffordshire), který jeho rodině patřil od konce +more_století'>17. století. Byl synem obchodníka a právníka Swynfena Jervise (1700-1771). Rodina mu předurčila kariéru právníka, ale John ve třinácti letech utekl ze školy a přidal se k námořnictvu. Krátce nato se sice vrátil, ale na přímluvy rodinných přátel se nakonec v roce 1749 stal řádným námořníkem pod osobním patronátem admirála George Townshenda. Pod jeho velením odplul na Jamajku, kde sloužil do počátku sedmileté války. V roce 1755 byl již poručíkem, za sedmileté války bojoval převážně u břehů Kanady a v roce 1760 dosáhl hodnosti kapitána. Po válce byl pověřen ochranou obchodních lodí přepravujících drahé kovy z Itálie do Anglie.

V letech 1772-1775 mimo aktivní službu cestoval po Evropě, ve Francii se mimo jiné učil francouzsky, v Rusku, Dánsku, Švédsku a severním Německu pečlivě studoval námořní problematiku, navštěvoval přístavy a pevnosti, své poznatky a podrobné zápisky zužitkoval v pozdějších válkách. Války proti americkým koloniím se zúčastnil v Lamanšském průlivu poté, co USA začala vojensky podporovat Francie. +more Po nerozhodné bitvě u Ushantu svědčil před válečným soudem ve prospěch admirála Keppela. V roce 1782 byl zraněn u břehů Gibraltaru a poté získal Řád lázně.

Po uzavření Pařížského míru žil v Anglii, v roce 1783 se oženil se svou sestřenicí Marthou Parker (1741-1816), dcerou významného právníka Sira Thomase Parkera. V letech 1783-1794 byl členem Dolní sněmovny, původně podporoval vládu W. +more Pitta mladšího, později se připojil k whigům. Politice se aktivně věnoval, a i když na půdě parlamentu nebyl častým řečníkem, pravidelně se zúčastňoval hlasování a soustředil se na problematiku námořnictva. Mimo aktivní službu byl mezitím povýšen na kontradmirála (1787) a viceadmirála (1792).

Války proti Francii

Bitva u mysu svatého Vincenta (1797) Na počátku válek s revoluční Francií byl jmenován velitelem na Závětrných ostrovech (1793-1794), kde měl za úkol dobýt francouzské kolonie a oslabit francouzský mezinárodní obchod. +more Úspěšný byl jen částečně, v roce 1795 byl jmenován admirálem a vrchním velitelem loďsta ve Středomoří, kde se po počátečné blokádě Toulonu musel stáhnout před Francouzi. V letech 1795-1797 velel řadové lodi HMS Victory, která se později proslavila jako vlajková loď admirála Nelsona. V únoru 1797 vybojoval rozhodné vítězství nad španělským loďstvem u mysu svatého Vincenta (Španělsko bylo tehdy spojencem revoluční Francie). K vítězství významně přispěl kapitán Nelson, který byl poté povýšen na kontradmirála. John Jervis obdržel za zásluhy titul hraběte ze St. Vincent a stal se členem Sněmovny lordů (1797). Ještě téhož roku se musel u Cádizu vypořádat s rozsáhlou vzpourou mezi řadovými námořníky, proti níž zakročil značně nekompromisně. V roce 1799 ze zdravotních důvodů dočasně opustil aktivní službu.

Po pádu Pittovy vlády byl do následujícího Addingtonova kabinetu povolán jako ministr námořnictva (1801-1804), zároveň se stal členem Tajné rady a obdržel titul vikomta St. Vincent, který byl určen jako dědictví pro příbuzenstvo. +more Ve funkci prvního lorda admirality inicioval četné reformy, které se ukázaly jako prospěšné během dalších napoleonských válek. Především se snažil o eliminaci korupce, která v námořnictvu vládla od nejnižších vrstev přes podnikatele ve výstavbě lodí až po vrchní velitele Royal Navy. Mimo jiné prosadil alespoň částečnou strojní výrobu v loděnicích. Svými názory na povyšování důstojníků narážel na odpor nejvyšší šlechty, v otázce finanční správy námořnictva si znepřátelil bohaté podnikatele, takže po odvolání Addingtona z postu premiéra nebyl potvrzen ve funkci ministra v druhé Pittově vládě (novým prvním lordem admirality se stal vikomt Melville. V letech 1805-1807 byl znovu vrchním velitelem loďstva v Lamanšském průlivu, ze zdravotních důvodů ale operace řídil z pronajatého domu na pevnině.

Rodina a další aktivity

National Portrait Gallery) Po odchodu do penze vystupoval na veřejnosti již jen výjimečně, zasedání Sněmovny lordů se zúčastnil naposledy v roce 1811. +more V letech 1814-1823 zastával čestnou funkci generála námořnictva, v roce 1815 obdržel velkokříž Řádu lázně a v roce 1821 byl povýšen na velkoadmirála (Admiral of the Fleet). Finančně se významně angažoval v charitě, byl též členem Královské společnosti. V letech 1818-1819 absolvoval léčebný pobyt ve Francii. Zemřel ve věku 88 let 13. března 1823 v Brentwoodu v hrabství Essex. Pohřben byl do rodové hrobky ve Stone (Staffordshire) poblíž svého sídla Meaford Hall. V londýnské katedrále sv. Pavla mu byla postavena socha.

Jméno admirála Jervise nese Jervisův mys, Jervisova zátoka a zátoka St. Vincent v Austrálii.

Zemřel bez potomstva a titul hraběte ze St. Vincent jeho úmrtím zanikl. +more Titul vikomta St. Vincent z roku 1801 byl určen pro jeho synovce Williama a Edwarda, kteří v roce 1801 zároveň přijali příjmení Jervis. Námořní kapitán William Ricketts-Jervis (1764-1805) zahynul při ztroskotání u břehů Francie, dědicem titulu vikomta se stal jeho mladší bratr Edward Ricketts-Jervis (1767-1859). Jejich sestra Mary Ricketts (1768-1835) byla manželkou admirála 7. hraběte z Northesku. Potomstvo Edwarda Jervise užívá titul vikomta dodnes, jeho současným nositelem je Edward Robert Jervis, 8. vikomt St. Vincent (* 1951).

Jeho vzdálený bratranec Thomas Jervis (1770-1838) působil v justici, od roku 1801 byl dlouholetým právním zástupcem admirality, krátce též poslancem Dolní sněmovny (1802-1806).

Odkazy

Reference

Literatura

KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl (Námořní války Ludvíka XV. +more a Ludvíka XVI. ); Praha, 2021; 367 s. ISBN 978-80-7497-348-2 * KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl (Revoluční a napoleonské války na moři); Praha, 2022; 396 s. ISBN 978-80-7497-418-2 * KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789-1794 v Atlantiku; Praha, 2018; 200 s. ISBN 978-80-7557-145-8 * TRUCHANOVSKIJ, Vladimir: Osud admirála Nelsona; Praha, 1992 315 stran.

Externí odkazy

[url=https://morethannelson. com/officer/john-jervis-1st-earl-of-st-vincent/]John Jervis na webu morethannelson[/url] * [url=http://www. +morehistoryofparliamentonline. org/volume/1754-1790/member/jervis-sir-john-1735-1823]John Jervis na webu britského parlamentu[/url] * [url=http://www. thepeerage. com/p21707. htm#i217069]John Jervis na webu thepeerage[/url].

Kategorie:Admirálové Royal Navy Kategorie:Angličtí šlechtici Kategorie:Britští politici Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Osobnosti Americké revoluce Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Poslanci Dolní sněmovny Spojeného království Kategorie:První lordi admirality Kategorie:Členové Královské společnosti Kategorie:Georgiánské období Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu lázně Kategorie:Narození v roce 1735 Kategorie:Narození 9. +more ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1823 Kategorie:Úmrtí 13. března Kategorie:Muži.