Josef Augustin Paukert

Josef Augustin Paukert, též Stino Paukert (19. března 1879 Choceň - 31. prosince 1960 Praha) byl český sochař a medailér, který stylově prošel od secese po modernu.

Socha Atlanta, Bratislava (1925)

Život

+morejpg|náhled'>Reliéf v průčelí budovy Penzijního ústavu Zaměstnaneckých pojišťoven v Praze Socha horníka z budovy Penzijního ústavu v Praze zaměstnaneckých pojišťoven (1928) Detail sochy Textilníka s autorovou signaturou na průčelí budovy Penzijního ústavu v Praze zaměstnaneckých pojišťoven v Praze 2 (1928) Narodil se v Chocni na Záměstí jako v rodině pekaře a krupaře Augustina Paukerta a Marie Paukertové (roz. Koutníkové). První profesí byl uměleckým zámečníkem. Řemeslu se nejprve vyučil a v letech 1894-1897 je doplnil studiem na Odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové. V té době se začal věnovat také hodinářství. V letech 1901-1904 pokračoval ve studiu v Praze, kde nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu do přípravky Celdy Kloučka a do sochařského ateliéru Stanislava Suchardy). V roce 1904 získal roční školní stipendium v Římě, kde studoval na Scuola libera při Akademii krásných umění (Accademia delle belle arte). Úspěchy zaznamenal svou kolekcí portrétních plaket (zejména členů rodiny Pollakovy), získal další zakázky a zůstal proto v Římě deset let. Své práce signoval jako Stino Paukert. Jeho pobyt přerušila 1. světová válka. Po válce již zůstal v Praze.

Po roce 1914 se v jeho pracích projevil vliv Štursův, po roce 1918 také vliv Gutfreundova a Dvořákova sociálního civilismu, který spoluvytvářel. Vrcholnými díly tohoto období jsou pískovcové sochy realizované v architektuře v Mostě, Chocni a v Praze.

V letech 1926-1948 Orloj byl redaktorem měsíčníku Orloj československých hodinářů, zlatníků, optiků a jemných mechaniků, tuto činnost doplnil vydáním německo-českého terminologického slovníku pro hodináře a zlatníky. V letech 1946-1947 vydal společně s Josefem Beutlerem na památku Franty Anýže sérii jeho novoročenek (medailí a plaket). +more V 50. letech 20. století své dílo uzavřel sérií dekorativních reliéfů slabšího uměleckého výrazu.

Realizace v architektuře

Reliéfy na budově Hornického domu v Mostě (1925) * Sochařská výzdoba průčelí Policejního ředitelství v Bratislavě, Špitálska ulice, bronz (1925) * Sochařská výzdoba městského muzea v Chocni * Reliéf a čtyři figurální sochy (Úředník, Horník, Textilník a Zemědělec) pro budovu Penzijního ústavu zaměstnaneckých pojišťoven čp. 337/II v Dittrichově ulici na Novém Městě v Praze (1928) * Sochařská výzdoba Ministerstva obchodu v Praze (1932) * Pomník obětem 2. +more světové války v Chocni.

Členství v organizacích a spolcích

V letech 1919-1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Po roce 1950 vstoupil do Svazu československých výtvarných umělců, získal společenské zakázky.

Zastoupení ve státních sbírkách

Národní galerie v Praze * Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze * Muzeum východních Čech v Hradci Králové * Galerie hlavního města Prahy * Národní muzeum Praha, numismatické oddělení * Galerie v Poznani

Odkazy

Reference

Literatura

Katalog výstavy Moderní galerie, Praha 1936 * Václav Novotný: Národní galerie. Sbírka moderního umění. +more Praha 1947, s. 45 * Národní galerie, sbírka českého sochařství XIX. a XX. století na zámku Zbraslav, katalog NG Praha 1954 * Nová encyklopedie českého výtvarného umění, editorka Anděla Horová, díl 2, Academia Praha 1995, s. 605.

Externí odkazy

Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Čeští medailéři Kategorie:Členové SVU Mánes Kategorie:Narození 3. +more března Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Úmrtí 31. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1960 Kategorie:Muži.