Josef Binko

Josef Binko, křtěný Josef Ladislav Otokar (7. března 1879 Krucemburk, Rakousko-Uhersko - 11. února 1960 Vysoké Mýto, Československo) byl český podnikatel a amatérský fotograf, průkopník technik ušlechtilých fotografických tisků a představitel secesního piktorialismu ve fotografii. Jeho fotografické dílo zůstalo dlouhá léta bez většího zájmu odborné i laické veřejnosti. Povědomí o jeho tvorbě udržoval pouze fakt, že se velká část jeho fotografické pozůstalosti dostala do sbírek Národního technického muzea v Praze. Lze jej považovat za klasického představitele amatérské umělecké fotografie přelomu 19. století.

Historie rodu

Předkové Josefa Binka, rod Skřivanových, již od druhé poloviny sedmnáctého století v městečku Krucemburk provozovali koželužství. Živnost byla v průběhu století předávána z otce na syna a rozšiřována. +more Roku 1728 zakoupil Vilém Skřivan panskou barvírnu a přestavěl ji na dílnu pro zpracovávání a barvení kůží. Jeho syn Melichar podnikal obchodní cesty do Haliče i k Baltskému moři. Koželužna se postupně měnila z dílny na malou manufakturu. V polovině devatenáctého století se věnoval správě a rozšiřování výroby Augustin Skřivan. Jeho nejstarší dcera Juliana, babička Josefa Binka, se v roce 1850 provdala za Eduarda Binka ze Žďáru na Moravě (Žďár nad Sázavou).

Správa a rozvoj krucemburské manufaktury nebyla tím jediným, v čem pozdější generace následovali své předky. Rodina Skřivanova i Binkova se zajímala o hudbu a výtvarné umění. +more Mezi rodinné přátele patřil malíř Anton Johann Ferenz (1801-1874). Skřivanovi spravovali po desetiletí městečko jako rychtáři, podporovali zdejší školy. Rodina se podílela na českém národním obrození. Syn Melichara Skřivana (1728-1817) působil jako purkmistr v Přibyslavi. Melicharovi vnuci Augustin Skřivan, František a Antonín se přátelili s Františkem Palackým, Františkem Ladislavem Riegrem a dalšími osobnostmi tehdejšího společenského a kulturního života. Rodiče Josefa Binka udržovali přátelské vztahy s malířem Benešem Knüpferem. Pragmatické vedení rostoucího rodinného podniku, ale též umění, příroda a mecenášství soudobých umělců bylo inspirací pro budoucí generaci rodiny Binkovy.

Životopis

Dědictví otce Ladislava

Josef Binko se narodil 7. března 1879 jako prostřední syn do rodiny Ladislava Binka v Krucemburku. +more Starší bratr Ladislav se narodil v roce 1877 a nejmladší Dušan v roce 1884. V době studií se otec Ladislav zapojil do kulturního a společenského života v Praze. Uměl německy, domluvil se se francouzsky, anglicky a rusky. Stal se členem Umělecké besedy, stejně tak později jeho synové. Během svého života se aktivně zajímal o hudební a výtvarnou scénu. Na počátku dvacátého století se aktivně zapojoval do výběru většiny uměleckých zakázek pro svoji rodinu i syny. Během jeho působení se změnila koželužna v průmyslový komplex. Firma získala řadu ocenění například „Grand prix“ na Světové výstavě v Paříži nebo ocenění z Jubilejní zemské výstavy v Praze. Obchodní cesty podnikal po celé Evropě. Vycestoval také do Severní Ameriky, kde nakoupil nejmodernější koželužská zařízení té doby.

Dětství Josefa a počátky fotografování

Dětství prožil Josef se sourozenci většinou na venkově. Na prázdniny jezdili chlapci za příbuznými do Prahy. +more Hodně času trávili u babičky Seykorové v Kostelci nad Orlicí. Na rodinné výlety jezdili s rodiči do Nového Města na Moravě za rodinami Josefa Jelínka a Františka Štursy, se kterými je pojily příbuzenské vztahy.

Od roku 1890 studoval Josef Binko na reálce v Ječné ulici. V roce 1894 nastoupil na Českoslovanskou obchodní akademii, kde se připravoval na vedení obchodních a administrativních činností v rodinné firmě. +more Na podzim roku 1890 začal docházet do „Libenského klavírní školy“ na hru na klavír. Ta patřila vedle fotografování k jeho dalším celoživotním zálibám.

Již na reálce si Josef zavedl náčrtníky, které používal pro kresby svých fantazií. Kreslil si motivy z přírody a architektury. +more Od mládí se zajímal o pokroky ve vědě a technice. Zároveň věnoval stále větší pozornost poznávání umění a hudbě. Ve svých patnácti letech začal odebírat český „Fotografický věstník“. Od roku 1899 začal odebírat „Wiener Mitteilungen“. Tyto časopisy položily základ jeho odborné knihovně, obsahující ucelené ročníky německých a rakouských fotografických časopisů. Knihovna obsahovala i desítky knižních publikací o umělecké fotografii a dobových fotografických technikách a reprezentovala tak část německy psané fotografické literatury od devadesátých let devatenáctého století až po rok 1920. Krucemburk po požáru v roce 1893, reprodukce R. Brunera-Dvořáka Josef Binko začal s fotografováním snad o prázdninách roku 1894 nebo roku 1895. V domě rodičů měl od počátku zajištěné zázemí. Svoji první temnou komoru si vytvořil z altánu v ovocné zahradě a využíval ji pouze v letních měsících. Během prázdnin podnikal fotografické výlety po okolí, k meandrům řeky Doubravky nebo do lesů. Jeho nejstarší fotografie reagovaly na požár v Krucemburku v roce 1893. Ze života v Praze té doby je známo jen několik pohledů z Letenských sadů na řetězový most Františka Josefa a přilehlé nábřeží. Dochovaly se na malých kontaktních kopiích. Mezi jedny z jeho prvních fotografií patří dva skupinové portréty. Po absolvování obchodní akademie nastoupil do rodinné továrny v Krucemburku. V počátcích jako neplacený zaměstnanec si našel čas na své záliby, fotografování a hudbu.

Na počátku roku 1905 se stal Binko členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Pravidelně se účastnil akcí spolku. +more Ale především se zde seznámil s řadou osobností. Například Jan Štursa mu představil mladého architekta Josefa Gočára, který měl zásadní vliv na další život Josefa a bratra Dušana. Architekt Gočár navrhl bratrům venkovské domy a seznámil Josefa s jeho budoucí manželkou Terezií.

Fotografická tvorba

V roce 1905 byl Josef Binko na obchodní praxi ve Vídni. Po návratu se začal seznamovat s technikami „ušlechtilých fotografických tisků“. +more Vedle matné nebo barevně tónované bromostříbrné fotografie používal též uhlotisk a gumotisk, od roku 1913 používal i olejotisk a bromolejotisk. Během několika let nakoupil nové fotoaparáty s nadstandardním příslušenstvím (adaptéry kombinující kazety na skleněné desky s kazetami na filmové negativy, stativy, teleobjektiv, různé filtry atd. ). Vlastnil kvalitní „cestovní fotokomoru anglického typu“ z roku 1895. Používal aparát na stereoskopické snímky a vlastnil i zrcadlovku. Kolem roku 1910 si bratři Binkovi vyrobili vlastní zvětšovací zařízení, na svou dobu, unikátní konstrukce. Vytvářeli pak větší formáty svých děl nebo výřezy. K promítání „světelných obrazů“ používal Josef Binko skioptikon.

Nejstarší filmové negativy pocházejí z první poloviny roku 1907 a z roku 1908. Patří k nich pohledy na Krucemburk, lesy a přírodu u nedalekých rybníků (Velké Dářko, Doubravník a Řeka) nebo Žďárské vrchy. +more I na dalších, většinou krajinných snímcích zůstala zachycena „historická paměť“ regionu. Binko vytvořil též řadu rodinných a kronikářských fotografiích. Lze si o nich vytvořit představu podle orientačních, popisných názvů, například Jízda na saních do Údav, Jízda na lyžích s dlouhou tyčí, Doprava parního kotle do koželužny, Fasádníci na stavbě bratrovy vily, nebo Hasičské cvičení v Krucemburku. Typickým stylem Binka byla „momentka“, uplatněná například při procházce se sochařem Janem Štursou nebo bratry Ladislavem a Dušanem. Pro častého hosta Krucemburku, Josefa Gočára vznikl jeden z jeho nejznámějších portrétů. Byl vytvořen v několika variantách a výřezech.

Od roku 1905 vytvořil sérii portrétů otce Ladislava, Josefa Gočára, Jana Štursy, Ludvíka Boháčka nebo rodinné snímky dětí. Na portrétech manželky je patrný vliv secese a dobového malířství. +more Je třeba zmínit sérii partnerských portrétů, například Jóža Gočár s Mařenkou nebo Dušan s Toničkou. Věnoval se i fotografování aranžovaných, řezaných květin.

Na jaře roku 1910 se Josef Binko oženil. Ze svatební cesty po Dalmácii si přivezl soubor tři sta sedmi fotografií. +more Jako dar manželce vytvořil z tohoto souboru fotografií reprezentativní album, obsahující sto čtyři snímky - barevně tónované olejotisky. Vznikl tak největší známý, časově a tematicky ucelený soubor fotografií, který byl zpracován českým fotoamatérem technikou ušlechtilých tisků. Ze zobrazených míst lze zmínit Terst s okolím, skalnaté pobřeží Terstského zálivu, zámek Miramare, přístaviště a antické ruiny v Pule, nebo Dubrovník. Cyklus olejotisků viděli pouze blízcí přátelé a příbuzní. Veřejnosti nebyl představen, podobně jako většina dalších Binkových fotografií. Z cesty do Drážďan, v září 1911, vznikl soubor s třiceti třemi bromostříbrnými fotografiemi. V témže roce uspořádal soubor fotografií pardubického zámku a zámeckých valů, s názvem Pardubice, který věnoval manželce Terezii.

Opakovaně se vracel fotografovat Prahu. Po roce 1908 vznikly fotografie Na Starých zámeckých schodech nebo Stromořadí na Prašném mostě. +more Fotografoval střechy a komíny Malé Strany, Královský letohrádek nebo Černínský palác a Loretu. K některým fotografiím se znovu vrátil po roce 1913 a vytvořil z nich olejotisky a bromolejotisky. Fotografoval „moderní motivy“ své doby známé z malby a grafiky. Patřily k nim Benátky, jadranské přístavy, bavorský Rothenburg nad Tauberou nebo Norimberk, Míšeň a Ulm.

Josef Binko udržoval sice kontakty s českou modernou, ale pozorněji sledoval proud Kunstphotographie, který byl reprezentován některými členy pražského Klubu německých fotoamatérů. Proto také publikoval své práce v německých časopisech, například ve Photographische Rundschau, časopisu věnovanému umělecké fotografii. +more Výběr z těchto snímků Fritze Mathiese Masurena se objevil v samostatné ročence časopisu Rundschau v roce 1911.

V roce 1912 získal Josef Binko za své práce čestné uznání od fotografické firmy Gevaert. V následujících dvou letech získal další ocenění a medaile. +more Inspiraci a cenné subjektivní připomínky získal v té době od přítele Ludvíka Boháčka a bratra Dušana. Jeho tvorbu ovlivnilo seznámení s malířem Františkem Kavánem kolem roku 1913. Vznikl cyklus, časem rozšiřovaných fotografií, se zaměřením na nostalgické vesnické motivy, především na lidovou architekturu (např. Pokřikov, Mrákotín, Holetín, Hlinsko, Jaro 1914 ve Vítanově). V létě roku 1914 vznikla série Josefových fotografií s portréty Františka Kavána, malujícího v plenéru. Na Kavánovo doporučení fotografoval témata ze severních a severovýchodních Čech (Malá Skála, Frýdštejn, Železný Brod, Tanvald, Semily, atd. ).

V roce 1916 vznikl cyklus na téma Praha (Kampa, Čertovka, Mostecká ulice, Karlův most, Staroměstské náměstí s Šalounovým pomníkem Jana Husa, Pražský hrad z Platnéřské ulice, atd.).

Období první republiky

Období první republiky znamenalo pro Josefa Binka především práci na modernizaci a rozšiřování koželužské továrny a budování odborného školství pro budoucí koželuhy. Koncem první světové války patřil mezi zakladatele české akciové společnosti kožního průmyslu a obchodu zvanou „BOSKIN“. +more V téže době se stal členem Technického odboru České státoprávní demokracie.

Pracovní zaneprázdnění, zahraniční cesty po Evropě, rodina a dospívající děti se ve dvacátých letech odrazilo ve fotografické tvorbě Josefa Binka. Poválečné změny společnosti přinesly generační a názorovou změnu fotografického hnutí v mezinárodním měřítku. +more Čistota fotografických metod a zásada „nedotknutelnosti negativu“ zavrhla piktorialismus jako projev sentimentální maloměšťácké kultury. Josef Binko se stále zajímal o českou uměleckou scénu. Přestával však rozumět poválečnému vývoji avantgardního umění, proto se více než v minulosti vracel k národopisu a geografii. Hodně četl, zajímala ho domácí a zahraniční uměleckohistorická literatura. V roce 1920 rezignoval na jakoukoliv sebeprezentaci svých děl, přestal odebírat fotografické časopisy a stal se opět fotoamatérem jen pro své potěšení.

V roce 1933 si koupil nový fotoaparát Leica a začal fotografovat na kinofilm. Tématem jeho fotografií do pozdního věku byly rodinné momentky a běžné dokumentární snímky - nostalgické fotografie Červené vily, Krucemburku, blízkého okolí a zahrady v různých ročních obdobích. +more Posílal je přátelům jako pohlednice a přání.

Během druhé světové války se Josef Binko vrátil k velkoformátovým zvětšeninám (olejotisky, bromolejotisky). Vytvářel tematické cykly. +more Pro své děti vytvořil reprezentativní alba - Vánoce 1942, Jaro na naší zahradě, Podzim na naší zahradě (1944).

Poválečná léta

Po roce 1945 Josefa Binka zaměstnávala obnova běžného chodu a modernizace továrny. Po únorovém převratu byla továrna 28. +more dubna 1948 znárodněna. Rodinu sužovali zdravotní problémy a nedostatek financí. Bratři Binkovi s manželkami byli závislí na podpoře svých dětí a prodeji cenností a šperků.

V posledním desetiletí svého života žil Josef Binko s manželkou v ústraní své vily a okrasné zahrady. V letních měsících trávili čas s přáteli jako byl Ing. +more Jan Novák, bývalý generální konsul v Jeruzalémě a delegát Červeného kříže pro uprchlíky, Ing. Jan Vrba s manželkou, dcerou historika Josefa Šusty nebo Ing. Ladislav Němec, spoluzakladatel elektrotechnického výzkumného ústavu v Praze a otec budoucího filmového režiséra Jana Němce. Jana v létě 1954 seznamoval s temnou komorou.

Volný čas trávil hrou na klavír, v zimě se věnoval četbě beletrie a především dějinám hudby a umění. Stále se věnoval fotografování.

Roku 1956 lidový soud v Chotěboři odebral rodině Josefa Binka veškerý osobní majetek . Proti konfiskaci se Binkovi odvolali u generální prokuratury a uspěli. +more Odvetou však bylo vystěhování vdovy po bratru Dušanovi a vyhlášení nové exekuce na Josefovu zahradu a vilu. Pod tlakem životní nejistoty a exekučního řízení zemřela v roce 1959 Terezie Binková. Její manžel Josef Binko zemřel za několik měsíců, dne 11. února 1960.

Odkaz Josefa Binka

V roce 1958 se Ivan Binko, syn Josefa, seznámil s Ing. Karlem Paspou, který se zabýval historií fotografie a fotografických přístrojů z počátku dvacátého století. +more Zajímal se o technické vybavení a uměleckou tvorbu Josefa Binka z období secese pro připravovanou expozici o vývoji fotografie. V roce 1959 Ivan Binko s otcem provedli podrobnou katalogizaci fotografií, diapozitivů a negativů, také fotografických přístrojů a zařízení pro projekci.

Po smrti Josefa Binka nemělo tehdejší vedení muzea příliš jasnou představu, jak se bude expozice o historii fotografických technik v oddělení Intercamera vytvářet. Laxní přístup muzea vyřešil nakonec Ivan Binko. +more V září 1960 nechal dar Binkových přestěhovat do Prahy na vlastní náklady. Muzeum dostalo temnou komoru (veškeré původní vybavení a pomůcky z let 1910 až 1920), většinu fotoaparátů, reprezentativní alba s ušlechtilými tisky, kompletní soubor (několik tisíc) skleněných a filmových negativů, nebo soubor papírových negativů ke gumotiskům a diapozitivů.

Historik a fotograf Rudolf Skopec, ještě před jejím zaevidováním, sbírku podrobně prostudoval pro případné sepsání monografie. V listopadu 1961 vystavil osm Binkových gumotisků a olejotisků v Domě umění v Brně na výstavě Dějiny fotografie. +more V roce 1975 předal do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze téměř dva tisíce filmových negativů Josefa Binka. Skleněné negativy a diapozitivy se nezachovaly.

Ještě na počátku devadesátých let dvacátého století neexistovala literatura, která by se věnovala životu a tvorbě Josafa Binka. Je třeba dodat, že již meziválečná avantgarda i následující generace kritizovala a přímo zavrhla „snivou estetiku, pomocné výrazové prostředky nebo citový subjektivismus“ českých a také zahraničních piktorialistů období secese. +more Zásadní pro „znovuobjevení“ Binkovy tvorby byla badatelská práce historika Pavla Scheuflera. První jeho příspěvek k danému tématu vyšel v roce 1999 ve fotografickém časopisu FotoVideo. Další informace o životě a tvorbě Josefa Binka se objevily také v knižních publikacích, kde byl Pavel Scheufler autorem nebo spoluautorem. S kolegy uspořádal několik výstav, které vedly k rehabilitaci fotografických technik ušlechtilých tisků používaných v období secesního piktorialismu. V roce 2006 byla vydána Binkova monografie v edici Fototorst.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://sbirky.moravska-galerie.cz/katalog?author=Binko%2C+Josef]Binkovy fotografie ve sbírce Moravské galerie v Brně[/url]

Kategorie:Čeští fotografové Kategorie:Narození 1879 Kategorie:Narození 7. +more března Kategorie:Narození v Krucemburku Kategorie:Úmrtí 1960 Kategorie:Úmrtí 11. února Kategorie:Úmrtí ve Vysokém Mýtě Kategorie:Muži.