Cesko.wiki Josef Heřman Agapit Gallaš
Author
Albert Flores
Život
Josef Heřman Agapit Gallaš byl jedním z patrně deseti dětí malíře a sochaře Františka Gallaše (1723-1795) a Magdalény Vojtkové (1725-1807). V letech 1758-1761 žila rodina v Blansku, pak opět v Hranicích, kde Gallaš navštěvoval v letech 1762-1768 tzv. +more normální školu. Od dětství rád maloval, ale utrpěl těžký úraz a matka určila, že se bude věnovat duchovní dráze. V letech 1768-1774 absolvoval humanistická studia u piaristů v Lipníku nad Bečvou, pak odešel studovat filosofii a teologii do Olomouce (1874-1878). Peníze na studia získával z příspěvků rodičů, z výtvarných zakázek a kondicí. O Velikonocích 1778 teologii opustil.
V říjnu 1778 přišel do Vídně, kde se živil malováním pokojů a kondicemi. Díky vojenskému lékaři J. +more A. Schmidtovi a plukovnímu chirurgovi V. Göpfertovi se začal zajímat o medicínu. O Velikonocích 1783 byl přijat jako chirurgický praktikant u pluku Karla Toskánského v Korneuburgu (od 1784 při chirurgické akademii v Gumpendorfu), od června 1784 do dubna 1786 působil jako podranhojič u pluku Jana Josefa Khevenhüllera v Uničově, poté u pluku Josefa Františka Preise ve Vídni. V únoru 1788 byl jmenován vrchním ranhojičem u generálního štábu ve válce s Osmanskou říší. Císař Josef II. ho pověřil inspekcí armádních nemocnic. V červnu 1789 se stal vrchním lékařem v haličské Jarosławi, kde v lednu 1791 oslepl. Na vlastní žádost byl penzionován a v říjnu 1791 se vrátil do Hranic. Po částečném uzdravení zde vykonával lékařskou praxi, věnoval se literatuře a osvětovým projektům, okrajově i malování - založil veřejnou kostelní knihovnu; provozoval první veřejnou nemocnici v Hranicích; vyučoval děti základům výtvarného umění. Dopisoval si s českými vlastenci, patřil k první generaci buditelů na Moravě.
7. ledna 1793 se oženil s Annou Anderlovou (1764-1836), manželství zůstalo bezdětné.
Gallašova knihovna
Roku 1811 v prostorách hranického farního kostela založil první veřejnou studijní knihovnu na Moravě, které věnoval 300 vlastních knih. Měla sloužit především duchovenstvu, učitelům, ale i ostatním místním občanům. +more V zakládací listině knihovny vymezil pravidla pro její vedení, pro zacházení s knihami a uvedl účel, pro který byla zřízena. Základem knihovny byla zdarma zapůjčovaná poučná i zábavná literatura - zejména beletrie, lékařské knihy, ale také sbírka mincí a dřev. Většina knih byla v češtině, nacházela se zde také díla latinská, řecká, hebrejská, anglická, německá, francouzská, italská, maďarská, ruská a polská.
Dílo
Beletrie
V náčrtku své bibliografie zmiňuje Gallaš, že za svého olomouckého pobytu v roce 1776 složil „několik idylí v jazyku moravském, kteréž ale k ztracení přišly“. Znovu se k beletrii vrátil zřejmě až v 90. +more letech 18. století, a to prózou i veršem. Pod vlivem theokritovsko-gessnerovské „pastýřské“ módy vzniklo několik svazků vesměs nepublikovaných idyl, kde vlastní ohlasy kladl vedle překladů, viz Osudné povolání básníka k bukolickému pění (k tisku schváleno 1803), Bukolické fantazie, pastevky a malby (1825) ad. Tiskem mu nejprve vyšla prozaická idyla Tajemný dub (1803). O deset let později, v roce 1813, byla vydána jeho nejslavnější práce - sbírka Múzy moravské, díl první, obsahující na dvě stě „nevinných světských písní“, tvořících jakýsi pendant ke kostelnímu zpěvníku Gallašova přítele a zároveň editora prvního dílu Múzy P. Tomáše Fryčaje. V roce 1825 byly jako druhý díl Múzy moravské publikovány Gallašovy „paraboly a paramýtie“, tedy mravoučné povídky, zčásti autorské, většinou ale přeložené. Třetí svazek, který obsahoval množství dalších Gallašových básnických skladeb, už publikován nebyl. Ostatní Gallašova prozaická tvorba je roztroušena v dobových časopisech a uložena v řadě rukopisů. Jedná se především o zpracování historických námětů, mnohdy o adaptace německých vzorů či místních lidových pověstí. Např. sbírka povídek Bílá paní (1797), rozsáhlé soubory pověstí a „obrázků“ Quodlibet moravicum, Moravské romantické povídky. Neprozkoumaná je Gallašova zábavní tvorba, zejména novely Malý románek bez R. (1828) a Ema z Bohuslavic a Vilím z Milánova.
Náboženství a osvěta
Náboženským a etickým tématům se Gallaš věnoval už v 80. letech 18. +more století (např. Meine Abhandlung von der Freyheit, 1782). Po úvahách a polemikách se postupně stále více začal zabývat překlady, adaptacemi i vlastní tvorbou kázání, apologií a modliteb. Kromě příležitostných tisků kostelních písní, drobné „morální příručky“ Zrcadlo zlaté pro matky, kteréž také za dar nevěstám sloužiti může (1814) a adaptace textů J. Jaise a M. Sailera v poloanonymně vydané Svaté křížové cestě (1828) je tato část Gallašovy tvorby dostupná pouze v rukopisech, např. Týhoden svatý, to jest Katolicko-křesťanská pobožnost na každý den týhodní, Zrcadlo zlaté pro služebné děvečky (1828), Můj labutí zpěv a rozjímání nad hrobem ad.
Gallašovy primárně náboženské texty jsou blízké jeho pracím osvětovým, jako je např. Lucina ruri consultrix, to jest Rada lékařská pro těhotné sprostné ženy, pro rodičky a šestinedělky. +more Podobné texty vznikaly v souvislosti s nejrůznějšími „vlasteneckými“ projekty, např. : Pobízka všech věrných rodilých Hraničanů k ujednání a zřízení zvláštní vlastenecké slavnosti v jejich otcovském městě (1823).
Historie
Gallaš podobně jako v tradici starého kronikářství kombinoval výpisy z různých autorů, dobové zpravodajství apod. s poznatky získanými z autopsie. +more Proto jsou jeho práce k obecnějším historickým tématům (např. Jezoviti v Japonii a v Parakvaji, 1825) informačně bezvýznamné, s výjimkou mnoha textů o rodných Hranicích, které představují cenný zdroj poznatků o Gallašově současnosti, zejm. několikasvazkové Památky města Hranic (1808-1811), Scuta nobilium civium Hranicensium ad. Také „biografické slovníky“ (Sbor učenosti moravské, 1815, Sbor umělosti moravské, 1818), průkopnické použitím češtiny pro tento žánr, mají svoji informační hodnotu. Městské hřbitově v Hranicích.
Etnografie
Tehdejší zájem o lidovou slovesnost se odrážel nejen v Gallašově autorské tvorbě, ale přivedl ho také k záznamům lidových písní (např. Písně národního dialektu prostomoravského, Múza betlémská). +more Pokusil se beletristicky zachytit komplex náboženských pověr a praktik (Mythické povídky o bohoch a bohyňách moravských Slavanů, 1820), popsal místní stravovací návyky (Bromatologia Moravo rustica), zajímal se také o etnografii regionu (Valaši v kraji přerovském).
Autobiografie
Autobiografické poznámky se objevují v řadě Gallašových děl a zejména v jeho rozsáhlé dochované korespondenci. P. +more Tomáš Fryčaj, který připravil k vydání Gallašovu Múzu moravskou (1813), předřadil básnické sbírce (resp. zpěvníku) Opis života Jozefa Heřmana Gallaše, v němž popisuje životní osudy básníka. Gallaš sám se k autobiografické látce vrátil v opusu Má vlastní biografie (patrně 1824-1828). Jedná se o tři dokončené svazky (I. 1756-1788, II. 1788-1789, III. 1789-1791) a jeden svazek nedokončený, vymezený původně pro léta 1791-1828, ale dosahující jen zhruba k roku 1800. Před touto biografií sepsal Mé žalosti a mé bolesti, kde zachycuje výhradně truchlivé momenty svého života. Autobiografická tematika převažuje i v jeho rukopisech: Upamatování na moje krevní a jiné přátele, na moje dobrodince a jiné známé (1819) a Moji pamětihodnější snové (shromažďuje zde celkem 22 zápisů nočních snů - několik z dětství a předcházejících let, jádro je z let 1827-1831, jeden dodatek z roku 1834). V pokročilém stáří sepsal čtyřicetistránkové Opravení a doplnění v Muzy moravské vydané biografie (1834). Opravil několik Fryčajových omylů a připojil zkratkovité vylíčení svých osudů po vydání Múzy moravské.
Moderní vydání Gallašových prací
Gallašovy mytické povídky o bozích a bohyních moravských Slovanů (Podle rukopisu z r. 1820). +more Editor J. Skutil. Valašské Meziříčí : 1940. * Romantické povídky. Editor Bedřich Slavík. Praha : 1941 * Múza moravská. Editor Jiří Skalička. Olomouc : Univerzita Palackého, 2000, * Kusy rozpadlých cihel se změnily v knihy. (Moji pamětihodnější snové). Editor Jiří J. K. Nebeský. Brno : Host, 2002, * Valaši v kraji Přerovském, praví Arkádové moravští, jejich posvátné hory, obyčejové a národní písně. Editor Ivo Imrýšek. Frenštát pod Radhoštěm : Muzejní a vlastivědná společnost, 2005, * Kurzgefaßte Geschichte der kaiserl. könig. kreisämtlichen und fürstlich Dietrichstein’schen Schutzstadt Weißkirch. Olmütz 1836, reprint Hranice : Tichý typ, 2006, * Mé žalosti a mé bolesti. Editor Jiří J. K. Nebeský. Hranice : Tichý typ, 2006,.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=http://www. historie. +morehranet. cz]Hranická historická knihovna[/url] - obsahuje řadu Gallašových děl i studií o něm * [url=http://kramerius. mzk. cz/search/handle/uuid:bcca6cb2-4066-11e1-ac09-0050569d679d]GALLAŠ, Josef Heřman Agapit : Tagemný dub. Dostupné online. [/url] *.
Kategorie:Čeští malíři 19. +more století Kategorie:Čeští spisovatelé 18. století Kategorie:Narození 4. dubna Kategorie:Narození 1756 Kategorie:Narození v Hranicích (okres Přerov) Kategorie:Úmrtí 15. února Kategorie:Úmrtí 1840 Kategorie:Úmrtí v Hranicích (okres Přerov) Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení v Hranicích (okres Přerov) Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští lékaři Kategorie:Čeští malíři 18. století.