Josef Jakub Toužimský

Josef Jakub Toužimský (9. března 1848 Praha-Staré Město - 22. července 1903 Král. Vinohrady) byl český novinář a spisovatel, zaměřený na problematiku Balkánu a jihoslovanských národů. Měl velký jazykový a literární talent, ovládal angličtinu, francouzštinu a slovanské jazyky. Roku 1870 přispíval do Légerova časopisu La correspondence slave, poté působil v denících Posel z Prahy a Plzeňské noviny. V letech 1875-76 pracoval jako zpravodaj Národních listů v srbsko-turecké válce. Po návratu do Prahy využil svých rozsáhlých znalostí a kontaktů jako autor mnoha článků s jihoslovanskou i obecně politickou tematikou v periodickém tisku (zejména Národní politika a Osvěta). Knižně vyšly např. jeho Boje za osvobození Srbska v XIX. věku, Bosna a Hercegovina v minulosti a přítomnosti a především rozsáhlé dějiny revolučního roku 1848 (Na úsvitě nové doby). Společně s Josefem Holečkem byl považován za jednoho z předních znalců Balkánu v Čechách.

Život

Mládí a studium

Narodil se 9. března 1848 Praze-Starém Městě čp. +more 410 (dnes Rytířská 410/6, Praha 1) jako syn Jan Toužimského (1813-1876), vlastenecky smýšlejícího knihaře. (Některé zdroje uvádějí nesprávné datum 7. března. ) Byl vychováván v tradicích české měšťanské vlastenecké rodiny. Od dětství měl velkou touhu po vědomostech a talent na jazyky, které studoval převážně jako samouk. Roku 1860 nastoupil na českou reálku v Panské ulici, renomovanou školu s neobvykle svobodnou a přátelskou atmosférou mezi studenty a vyučujícími. K jeho pedagogům patřily tehdejší významné osobnosti, jako např. Josef Wenzig (ředitel), Karel Vladislav Zap, Jan Krejčí, Josef Erben, František Jan Zoubek, František Věnceslav Jeřábek, Antonín Frič a Petr Mužák; ze spolužáků se později proslavili např. novinář Vilém Ryba, architekt Jan Zeyer a ředitel cukrovaru Bohumil Zap (syn Karla Vladislava). Toužimský byl vzpomínán jako přátelský a kolegiální, nevyvyšoval se nad ostatní. Aktivně se zajímal o veřejné a kulturní dění; např. organizoval průvod studentů na pohřeb Václava Krolmuse (1861) a Boženy Němcové (1862), se srbským plukem umístěným v Praze se účastnil bohoslužby za Vuka Karadžiće (1864). Už tehdy ho silně přitahovala výuka cizích jazyků, jimž se nadšeně věnoval v každé volné chvíli, i na úkor jiných předmětů. Do školního časopisu Vínek také napsal své první články o jižních Slovanech.

Technické zaměření reálky mu příliš nevyhovovalo. Proto po několika ročnících přestoupil na staroměstské gymnázium a po maturitě studoval klasickou filologii na pražské filosofické fakultě. +more V té době se také seznámil se Svatoplukem Čechem a Bohuslavem Čermákem, s nimiž v letech 1868-69 sdílel studentský podnájem, a s jazykovědcem Leopoldem Geitlerem. Spolu s nimi se účastnil činnosti studentského literárního spolku Ruch, chodil na politické demonstrace a setkával se s radikálními řečníky. (Lehce humornou epizodu ze společného bydlení popsal Sv. Čech v povídce Ve vzduchu, bez udání jmen zúčastněných. ) Především ale projevoval velký obdiv k Srbům, navazoval kontakty se srbskými studenty a četl srbskou literaturu. V mládí měl radikální názory, ale jen v teorii - konfliktům se pokud možno vyhýbal.

Novinářská a veřejná činnost

Ačkoliv se díky dosaženému vzdělání a znalostem mohl ucházet o místo úředníka či středoškolského učitele, mnohem víc ho lákala literární činnost a žurnalistika. Do novinářského povolání vstupoval s množstvím dějepisných, jazykových a zeměpisných znalostí. +more Roku 1870 se stal spolupracovníkem francouzskojazyčného časopisu La correspondance slave, který v Praze vydávali Louis-Félix Rigondaud (známější jako Louis Peyramont) a Louis Léger. Poté pracoval pro deníky Posel z Prahy (vyd. František Šimáček) a v letech 1873-74 Plzeňské noviny.

Roku 1875 získal místo v Národních listech, které ho vyslaly jako válečného zpravodaje na Balkán. Podával odtud zprávy o právě probíhající srbsko-turecké válce. +more V Srbsku se seznámil s literárními, vojenskými a politkickými představiteli, poznal společenské poměry.

Po návratu zprvu dál pracoval pro Národní listy. Jan Neruda ho přesvědčil, aby své znalosti využil k psaní pravidelné slovanské rubriky. +more Uskutečnil také cesty po Balkáně, do Bulharska, Ruska a Francie.

V 80. letech nejprve přispíval do časopisu Pokrok (později přejmenovaný na Hlas národa), mimo jiné jako parlamentní zpravodaj ve Vídni. +more Od roku 1885 do konce života byl členem redakce Národní politiky, určitou dobu i jako šéfredaktor. Jeho dalším kmenovým časopisem byla Osvěta. Již roku 1871 pro ni na popud Karla Sladkovského přeložil List M. P. Pogodina Fr. Palackému. Od roku 1883 bydlel v sídle tohoto časopisu (Vila Osvěta) a napsal pro něj velké množství článků na různá témata (česká, rakouská, uherská a ruská politika, poměry na Balkáně, v Bulharsku a Rusku apod. ). Často ale ochotně přispěl i do dalších periodik, např. Světozor a Květy.

Rovněž se někdy účastnil veřejného života, např. v Ústřední matici školské (roku 1893 tuto organizaci zastupoval při otvírání české menšinové školy v Honezovicích u Stoda) a jako člen zpravodajské komise Jubilejní zemské výstavy 1891. +more Také např. roku 1889 vystoupil na slavnostním setkání bulharského sdružení v Praze, uspořádaném na památku jejich buditele Sofronije. Jinak se ale téměř výhradně věnoval psaní článků. Nevystupoval na tribunách, neucházel se o žádnou funkci.

Jako novinář byl velmi horlivý a svědomitý, pracoval často do noci, snažil se každému žadateli o článek vyhovět. Návštěvník v jeho bytě našel všude rozložené noviny a knihy, z nichž při psaní vycházel.

Řadu let ho trápilo srdeční onemocnění, tehdy považované za typickou novinářskou nemoc, způsobenou velkým pracovním vypětím. Poslední tři roky téměř nemohl vycházet z domu, přesto pokračoval v psaní. +more V létě 1903 se jeho nemoc prudce zhoršila a o několik dní později, 22. července 1903, ve vile Osvěta zemřel.

Byl považován za jednoho z nejlepších českých novinářů své doby a spolu s Josefem Holečkem za předního znalce problematiky jižních Slovanů. Měl analytickou bystrost a byl nadšený pro své povolání. +more Spolupracovníci ho oceňovali i pro jeho ochotnou a nekonfliktní povahu.

Zemřel roku 1903 a byl pochován na Olšanských hřbitovech.

Dílo

Toužimský se zprvu snažil prosadit jako beletrista (např. roku 1870 mu vyšla báseň v almanachu Ruch) ale brzy ho pohltily aktuální události. +more Většina jeho prací je rozptýlena v časopisech formou článků, psaných na žádost.

Knižně vyšly např. : * Boje za osvobození Srbska v XIX. +more věku (1876) * O říši osmanské (1877), viz též Osmanská říše * Bosna a Hercegovina v minulosti a přítomnosti (1882), podrobný popis přírody, dějin a obyvatelstva této země, se zvláštním zaměřením na sektu bogomilů. Recenze oceňovala, že při studiu vycházel z původních zdrojů a vyhnul se tak chybám jiných autorů. * Na úsvitě nové doby (1898), jeho nejrozsáhlejší a nejvýznamnější dílo, historie revolučního roku 1848 v českých zemích.

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Tký.

Některé články v Osvětě podepsal pseudonymem Vlad. Svoboda nebo Pavel Janota.

Příbuzenstvo

Otec Jan Toužimský (1813-1876), ve starých úředních zdrojích uváděný jako Johann Tauschinsky, byl pražský knihař. Rovněž zemřel na srdeční onemocnění. +more * Bratři Jan (1851-1918) a Emanuel (1853-. ) pokračovali v otcově knihařském podniku pod obchodní firmou Jan a Emanuel Toužimští. Roku 1895 oslavil jejich podnik 50 let trvání. Jan byl rovněž politicky činný jako poslanec českého zemského sněmu a jednatel řemeslnicko-živnostenské besedy v Praze. * Bratr Karel Toužimský (1849-1915) byl pojistný úředník, přednosta pražské kanceláře pojišťovny „North British“. * Sestra Marie (1858-1935) se provdala za středoškolského profesora a archeologa Václava Dobruského (1858-1916).

Josef Jakub Toužimský se neoženil, děti neměl. Některé zdroje ho uvádějí jako otce Jana Toužimského (1898-1980), společníka nakladatelství Toužimský a Moravec, to však neodpovídá úředním záznamům.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.badatelna.cz/fond/4354/reprodukce/?zaznamId=764914&reproId=653720]Josef Jakub Toužimský[/url] v Kartotéce Jaroslava Kunce

Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští spisovatelé Kategorie:Narození 1848 Kategorie:Narození 9. +more března Kategorie:Narození na Starém Městě (Praha) Kategorie:Úmrtí 1903 Kategorie:Úmrtí 22. července Kategorie:Úmrtí na Vinohradech (Praha 2) Kategorie:Zemřelí na kardiovaskulární onemocnění Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Olšanech.