Josef Urválek

Josef Urválek (28. dubna 1910 České Budějovice - 29. listopadu 1979 Praha) byl český komunistický prokurátor Státního soudu a později soudce. Je známý jako fanaticky hovořící prokurátor z vykonstruovaných procesů v dobách stalinismu v 50. letech 20. století, například s Miladou Horákovou. Neblaze proslul jako jeden z nejkrutějších a nejbezohlednějších představitelů československé komunistické justice, spojených s politickými procesy 50. let. Nesl přímou zodpovědnost za několik desítek justičních vražd.

Život

Narodil se 28. dubna 1910 v Českých Budějovicích jako syn Františka Urválka, strojvedoucího státních drah, a jeho manželky Marie, rozené Trochové. +more Roku 1929 maturoval na místním gymnáziu a nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Promoval 2. července 1934 z rukou profesora Funka s dobrým prospěchem, přičemž vyznamenání dostal z práva a řízení trestního. Dne 4. června 1938 se oženil s Vlastou, rozenou Koudelkovou, která tehdy učila češtinu a francouzštinu na gymnáziu ve Strakonicích. V letech 1940 a 1946 se jim narodili synové Petr a Jan.

V letech 1930-1938 byl členem sociální demokracie a podle vlastních vzpomínek (z roku 1968) spolupracoval během studií s komunistickými studenty. V listopadu 1933 neúspěšně kandidoval do funkce starosty studentského spolku Všehrd. +more Národní politika o této volbě mj. napsala: „1061 mladých právníků se jich [voleb] zúčastnilo a z nich 719 odevzdalo hlasy kandidátu odstupujícího výboru a dosavadnímu místostarostovi Jindřichu Smolkovi. Komunistický kandidát Josef Urválek obdržel 334 hlasy, 8 hlasů bylo neplatných“, nicméně hned o několik dní později byli na Urválkovu žádost nuceni zveřejnit opravu: „Není pravda, že komunistický kandidát Josef Urválek, je pravda, že Josef Urválek není komunistou a nebyl komunisty kandidován“.

Po absolvování právnické fakulty působil v letech 1935-1939 u Krajského soudu v Českých Budějovicích, odkud přešel na tamní krajské státní zastupitelství. Během druhé světové války, zejména v letech 1940 a 1941, byl žalobcem v běžných kriminálních případech, např. +more krádeží, ublížení na zdraví z nedbalosti, vandalismu, výtržnictví, domácího násilí či podvodu. V roce 1944 byl nasazen do smaltovny jako dělník a posléze jako úředník.

Po osvobození vstoupil do KSČ a v letech 1945-1948 pracoval opět na českobudějovickém státním zastupitelství jako veřejný žalobce Mimořádného lidového soudu a v letech 1946-1947 jako náměstek národního prokurátora. V té době se jako žalobce účastnil retribučních procesů se zrádci a kolaboranty, například s Radolou Gajdou (navrhoval doživotí, rozsudek zněl na 2 roky), s představiteli protektorátního Vládního vojska, generály Janem Obručníkem a Liborem Vítězem (pro Obručníka žádal trest smrti, odsouzen byl na doživotí, propuštěn po 20 letech; Vítězovi navrhoval „trest přiměřený jeho vině“, rozsudek zněl na čtyři roky), a s bývalým ministrem obrany Františkem Machníkem (u soudu osvobozen).

Vrchol jeho kariéry nastal po komunistickém převratu v únoru 1948. Od února do dubna 1948 pracoval jako referent v oddělení revize retribuce na Ministerstvu spravedlnosti. +more Poté byl pověřen vedením státního zastupitelství v Českých Budějovicích a ustaven zmocněncem pro reorganizaci soudnictví v tomto kraji. Od února 1949 stanul v čele krajské prokuratury v Českých Budějovicích. Od konce 40. let byl z Českých Budějovic pravidelně povoláván ke Státnímu soudu, kde působil jako prokurátor v procesech celostátního významu (Milada Horáková a spol. , Rudolf Slánský a spol. ). Jako prokurátor schválil obžalobu Ludvíka Frejky, Rudolfa Margoliuse, Eugena Löbla, u soudního líčení pak byl hlavním žalobcem mimo jiné např. Rudolfa Slánského, Ludvíka Frejky aj.

V roce 1953 se stal (oficiálně pro své zásluhy) předsedou československého Nejvyššího soudu, kde dále pokračovaly politické procesy, mj. s bývalým předsedou tohoto soudu Ivanem Dérerem. +more Jako předseda senátu zde vedl hlavní líčení např. ve věci Marie Švermové. Na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 4. března 1963 byl uvolněn z funkce předsedy Nejvyššího soudu a pracovně umístěn ve Vědeckovýzkumném ústavu kriminalistiky na Generální prokuratuře. (Oficiálně odešel na vlastní žádost ze zdravotních důvodů. ).

Na jaře 1968 se jeho aktivity v 50. letech dostaly pod přísnou veřejnou a stranickou kritiku. +more Samotný Urválek v té době vypracoval stanovisko ke své činnosti na žádost Pillerovy komise a poskytl také rozhovor Rudému právu. Odmítal přijmout osobní odpovědnost za nezákonnosti, vinu svaloval především na další aktéry, zejména Státní bezpečnost a prezidenta Klementa Gottwalda. Jeho postoje vyvolaly ostrou kritiku reformních komunistů, např. Zdeňka Mlynáře a bývalého politického vězně Ivana Holého.

Spolu s Helenou Válkovou je podepsán pod článkem „Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem“, který vyšel ve čtvrtletníku Prokuratura na jaře 1979.

Hrob Josefa Urválka na Ústředním hřbitově v Brně Téhož roku zemřel; údajně spáchal sebevraždu. +more Historik Oldřich Tůma k tomu uvedl: „Běžně se to uvádí, nikdy jsem nezaznamenal žádné pochybnosti. I když já tedy podrobnosti neznám a myslím, že ani známy nejsou. “ Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně.

Citát

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Justiční vražda * Monstrproces * Politický proces

Externí odkazy

[url=https://plus. rozhlas. +morecz/josef-urvalek-zadal-smrt-pro-bezmala-30-lidi-necht-rozsudek-dopadne-jako-zelezna-8515358]Josef Urválek žádal smrt pro bezmála 30 lidí. „Nechť rozsudek dopadne jako železná pěst bez nejmenšího slitování,“ řekl[/url] Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné informace, citace z málo známých dokumentů.

Kategorie:Čeští státní zástupci Kategorie:Čeští soudci Kategorie:Narození 1910 Kategorie:Narození 28. +more dubna Kategorie:Narození v Českých Budějovicích Kategorie:Úmrtí 1979 Kategorie:Úmrtí 29. listopadu Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně Kategorie:Muži.