Josef Víšek

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Josef Víšek, celým jménem Josef Jan Nepomuk Maria Alois Víšek (26. listopadu 1808 Lauf an der Pegnitz – 29. června 1873 Frýdlant nad Ostravicí), byl český kněz, středoškolský profesor, spisovatel a národopisec, jedna z vůdčích postav českého obrození na Těšínsku a Luhačovicku. Josef Víšek dětství strávil v rodné Laufu an der Pegnitz. V roce 1820 byl poslán od rodičů na studia do Těšína ke svému příbuznému knězi Františku Víškovi, kde se o něj začal starat. V roce 1827 úspěšně ukončil studium na tamním gymnáziu a vstoupil do kláštera v Orlové. Zde se věnoval studiu teologie a filozofie. Po vysvěcení na kněze působil Josef Víšek jako kaplan na různých místech v Těšínském, Luhačovicku a okolí. Velký vliv měl na jeho další tvorbu jeho pobyt v Luhačovicích, kde se seznámil s českým obrozením a jeho představiteli. Josef Víšek se věnoval zejména spisovatelské činnosti a sběru lidových písní a pověstí. Je autorem mnoha básní, povídek a článků, které se věnovaly české historii, tradicím a lidové kultuře. Jeho nejznámější dílo je sbírka pověstí o Vodníkovi, která vyšla v roce 1864. Víšek byl také propagátorem českého jazyka a kultury na Těšínsku a Luhačovicku. Byl členem různých spolků a společností, které se zabývaly podporou a rozvojem českého jazyka a kultury v regionu. Josef Víšek zemřel v roce 1873 ve Frýdlantu nad Ostravicí, kde je pochován. Jeho dílo má dodnes významný vliv na českou literaturu a tradice na Těšínsku a Luhačovicku.

Josef Víšek (13. ledna 1853 Praha - 23. srpna 1911 Královské Vinohrady), byl rakouský a český podnikatel, majitel kamenického závodu a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu, starosta Královských Vinohrad.

Biografie

Byl nejmladším ze tří synů kamenického mistra Augustina Víška. Roku 1869 vystudoval českou vyšší reálku v Praze a do roku 1874 studoval stavitelství na české technice v Praze. +more Pak převzal rodinnou kamenickou firmu založenou roku 1848. Sídlo podniku se nacházelo v domě čp. 325 na nynější Vinohradské třídě na Královských Vinohradech. Firma měla v nájmu několik kamenolomů na českém venkově. Roku 1877 se oženil s Emilií Geitlerovou. Byl aktivní ve veřejném životě. V roce 1890 se stal starostou pražského Sokola, kterým byl až do roku 1898. Byl členem pražské obchodní a živnostenské komory.

Koncem století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1895 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu. +more Politicky patřil k mladočeské straně.

Dlouhodobě byl aktivní v komunální politice. Od roku 1882 trvale zasedal v obecním zastupitelstvu Královských Vinohrad. +more Brzy také usedl do městské rady a v roce 1895 byl zvolen starostou Královských Vinohrad. V lednu 1903 mu Královské Vinohrady udělily čestné občanství. V čele města setrval až do své smrti roku 1911.

Byl mu udělen Řád Františka Josefa a Řád železné koruny. Zemřel v srpnu 1911. +more Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Vedení kamenického podniku pak převzal jeho syn Jiří Víšek.