Jukikaze (1939)

Jukikaze ' byl osmý torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Kageró. Byl dokončen v lednu 1940 jako třetí z devatenácti torpédoborců třídy Kageró. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, kterou přežil jako jediný torpédoborec ze své třídy.

V prosinci 1941 podporoval japonskou invazi na Filipíny a v lednu 1942 vylodění na Celebesu. Nadále pak pokračoval v podpoře japonského postupu Holandskou východní Indií, včetně účasti na bitvě v Jávském moři. +more Počátkem června se zúčastnil bitvy u Midway a v září bitvy u Santa Cruz. V listopadu byl lehce poškozen v první námořní bitvě u Guadalcanalu, ale již v únoru 1943 podnikl tři evakuační plavby ke Guadalcanalu v rámci operace KE. V březnu byl jedním ze čtyř torpédoborců, které přežily bitvu v Bismarckově moři a poté se věnoval transportním a doprovodným povinnostem. Během „krysích transportů“ s posilami pro ostrov Kolombangara se v červenci zúčastnil bitvy u tohoto ostrova. V roce 1944 se (mimo jiné) v rámci doprovodných povinností zúčastnil v červnu bitvy ve Filipínském moři a v říjnu série bitev u Leyte. V dubnu 1945 doprovázel bitevní loď Jamato na její sebevražedné plavbě k Okinawě - po sérii amerických leteckých útoků byl jedním ze čtyř torpédoborců, které se dokázaly vrátit zpátky do Japonska, kde ho rovněž zastihla japonská kapitulace.

Po válce se věnoval repatriačním plavbám a v červenci 1947 byl - jako válečná reparace - předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (DD-12)'. Během občanské války zůstal věrný Republice a po ústupu na Tchaj-wan aktivně sloužil až do roku 1966. +more Roku 1970 (nebo 1971) byl sešrotován.

Popis

Jukikaze patřil do I. série třídy Kageró a byl objednán na základě doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1937. +more Jeho výzbroj po dokončení tvořilo šest 127mm děl typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C (jedné na přídi a dvou na zádi) a dva čtyřhlavňové 610mm torpédomety typu 92 modelu 4. Pro ně bylo neseno až šestnáct torpéd typu 93. Protiletadlovou výzbroj (pomineme-li možnost použití 127mm kanónů) tvořily zpočátku dva dvouhlavňové komplety 25mm kanónů typu 96.

Během války byla postupně posilována protiletadlová a protiponorková výzbroj. V květnu 1943 byla v Kure vyměněna 25mm dvojčata za trojhlavňové komplety, přibylo nové 25mm dvojče na nové platformě před můstkem a na můstek byl instalován detektor radarového záření.

Během druhé modernizace v září a říjnu 1943 byla v Kure sejmuta zadní vyvýšená dělová věž (č. 2) a nahrazena dvěma 25mm trojčaty. +more Byl instalován centimetrový přehledový radar 22-gó na předním stěžni, metrový přehledový radar typu 13-gó na zadním stěžni a vylepšen sonar.

V červenci a srpnu 1944 bylo v Kure instalováno čtrnáct jednohlavňových 25mm kanónů (čtyři na přední palubě po stranách můstku a protiletadlové platformy, další dvě dvojice po stranách za předním a zadním torpédometem, dvě dvojice po stranách zadní nástavby a poslední dvojice na zádi), čímž byl dosažen finální počet 28 hlavní. Původní radar typu 22-gó byl nahrazen modifikovanou verzí téhož typu, která měla umožnit řízení palby radarem, ale výsledky nedosáhly očekávání. +more Pravděpodobně touhle dobou byly na zádi instalovány dvě skluzavky hlubinných náloží, které tak doplnily původní dvojnásobný ( Y-hó, čili ) vrhač hlubinných náloží typu 94 ( bakurai tóšaki). Podle Čihaja & Abe měl být (nejpozději koncem roku 1944) můstek Jukikaze vybaven dodatečným pancéřováním z nanýtovaných plechů - obdobně, jako fotograficky doložený můstek sesterského Isokaze. Fukui uvádí stav protiletadlové výzbroje při kapitulaci jako dvacet čtyři 25mm kanónů (4xIII, 1xII a 10xI) a čtyři jednohlavňové 13,2mm kulomety typu 93, ale v doprovodné ilustraci s rozmístěním výzbroje uvádí stejnou výzbroj, jakou měl Jukikaze obdržet v červenci a srpnu 1944 podle Čihaja & Abe - tedy 28× 25mm.

V prosinci 1944 byl v Kure instalován nový sonar typu 3.

Po japonské kapitulaci byl Jukikaze odzbrojen, sejmut byl i radar typu 13-gó (byl ponechán pouze radar 22-gó) a na palubě (přední, zadní a místo torpédometů) byly instalovány provizorní nástavby pro zvětšení ubytovací kapacity repatriantů.

Jako Tan-jang se znovuvyzbrojení dočkal až po ústupu na Tchaj-wan. Na přídi byla instalována dvojice původně japonských 127mm kanónů (je možné, že se jednalo o 127mm kanóny typu 89) ve společné lafetaci neznámého (pravděpodobně čínského) původu. +more Je možné, že se jednalo o děla z pobřežní baterie na hoře Šou ( shòushān) u Kao-siungu. Ty doplnily čtyři původně japonské 100mm kanóny typu 98 ve dvou dvouhlavňových věžích (v superpozici) na zádi. Pravděpodobně se jednalo o čínské lafetace, neboť jejich tvar podle fotografií neodpovídá ani původnímu modelu A, ani A-1. V tomhle případě se jednalo o kanóny demontované z pozemní protiletadlové baterie v distriktu Cuo-jing, Kao-siung. Protiletadlovou výzbroj doplnilo osm rovněž původně japonských 25mm kanónů. Původní torpédomety nebyly instalovány kvůli nedostatku torpéd typu 93.

Kvůli nedostatku munice do japonských kanónů byl Tan-jang v roce 1956 přezbrojen na kanóny americké provenience. Tři jednohlavňové 127mm (5"/38) kanóny v nekrytých lafetacích byly umístěny na místě původních dělových věží: jeden na přídi a dva (v superpozici) na zádi. +more Ty doplňovaly dva jednohlavňové 76,2mm (3"/50) kanóny v nekrytých lafetacích na místě bývalých torpédometů (zadní kanón byl umístěn na dopředu prodloužené zadní nástavbě). Protiletadlovou výzbroj dotvářelo podle Čihaja & Abe sedmnáct 40mm Boforsů, ale podle Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan jich bylo pouze deset.

Služba v císařském námořnictvu

Japonská kapitulace 15. srpna 1945 zastihla Jukikaze v Maizuru.

Repatriační plavidlo

Dne 5. října 1945 byl Jukikaze vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva. +more Následně byl v období do 10. února 1946 v Maizuru kompletně odzbrojen, sejmut byl i radar 13-gó, a následně se zapojil do repatriací japonských vojáků a civilistů zpět do Japonska. Do 18. prosince téhož roku vykonal patnáct repatriačních plaveb, během nichž přepravil 13 056 osob: :5x Čchin-chuang-tao :4x Okinawa :2x Bangkok :2x Rabaul :1x Čchüan-čou :1x Port Moresby.

Reparace a služba v námořnictvu Čínské republiky

Po ukončení repatriací si vítězné mocnosti rozdělili zbývající plavidla bývalého císařského námořnictva mezi sebe. Jukikaze měl reputaci dobře udržované lodě a podle Čihaja & Abe byl tou nejlepší lodí mezi ostatními plavidly určenými k reparacím. +more Poté, co Jukikaze navštívilo několik námořních inspekcí jednotlivých států, byl torpédoborec přidělen Čínské republice.

Stále neozbrojený Jukikaze vyplul 1. července 1947 ze Saseba a 3. +more července zakotvil v Šanghaji. Následně byl 6. července oficiálně předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (DD-12).

Nejprve zůstal Tan-jang neozbrojen a teprve po ústupu na Tchaj-wan byl vyzbrojen původně japonskými kanóny (viz #Popis|Popis) a následně sloužil jako vlajková loď námořnictva Čínské republiky. Těsně po vyzbrojení navštívil 16. +more října 1952 Filipíny. Roku 1956 byl Tan-jang přezbrojen na americké kanóny a v aktivní službě sloužil až do roku 1966 (podle Čihaja & Abe „přibližně 1965“), kdy byl vyřazen. Následně jej využívala námořní akademie v Kao-siungu. V květnu 1970 byl tajfunem vržen na břeh a ještě téhož roku bylo rozhodnuto o jeho sešrotování. Stalo se tak buď ještě v roce 1970, nebo až 1971.

V roce 1971 byla kotva a kormidlo vráceny Japonsku a uloženy v námořním muzeu na Etadžimě.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

(Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : ~ * (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola ~

Externí odkazy

Kategorie:Japonské torpédoborce ve druhé světové válce Kategorie:Torpédoborce třídy Kageró