Cesko.wiki Juliska (usedlost)
Author
Albert FloresJuliska je historická usedlost nacházející se v Praze na Hanspaulce. Původně sloužila jako zemědělský statek vlastněný klášterem strahovským. Dnešní podoba usedlosti pochází převážně z 18. a 19. století, kdy byla přestavěna do empírového a klasicistního stylu. V současnosti je to vyhledávaný hotel s restaurací a dalšími službami. Juliska je také známá jako místo, kde se koná každoroční Julský hudební festival. Usedlost je vyhledávaným turistickým cílem díky své architektonické hodnotě a krásnému okolí, které je obklopené parkem a zahradou.
Juliska je zaniklá usedlost v Praze 6-Dejvicích. Stála v místech ulice Na Julisce v jihovýchodní části Sportovního areálu Juliska, který po usedlosti nese jméno.
Historie
Po roce 1620 se ujal probošt Šimon Brosius dvou vinic, jejichž majitelé odešli po bitvě na Bílé hoře z Čech pro své proticísařské postoje. Obě vinice, Knotovská a Kvintuska, samy vznikly spojením více malých vinic. +more Kvintusku tvořily tři vinice scelené za majitele Erazima Kvintuse z Dromsdorfu roku 1595, tři vinice koupené roku 1616 Janem Knotem z Neukirchenu daly vzniknout vinici Knotovské.
V +more_století'>80. letech 17. století nechal Linhart Pfalz postavit na vinici obytnou usedlost, po dalším majiteli, Janu Juliu Hermanovi, byla usedlost i s vinicí nazvaná. Ignác Maxmilián Jungwirt, malostranský měšťan a obchodník, hospodářské budovy přestavěl a přikoupil dvě sousední pole, která zbyla po zaniklé usedlosti Dionysky (zanikla kolem roku 1720). Roku 1783 se stal majitelem Antonín Weitenweber. Po prodeji domu v Praze se na Julisku přestěhoval a roku 1791 přikoupil usedlost Makourku (Majorku).
Podle Stabilního katastru z roku 1840 se na Julisce uvádějí: „2 louky, 5 polí, 8 pastvin, zahrada, zahrádka, 2 zelinářské zahrady a cesta, celkem 26 jiter pozemků“. V tomto výčtu nejsou zahrnuty pozemky patřící Makource.
Roku 1846 byla na části pozemků Julisky postavena železniční trať, která oddělila od usedlosti pozemky u Vltavy. Majitelka Marie Martinů rozprodala v druhé polovině 19. +more století další pozemky Julisky a usedlost Makourku na průmyslové podnikání a rozsah Julisky se zmenšil na jednu třetinu.
Cihelna
18. května 1878 koupili usedlost Abraham Brandeis a Bedřich Hofmann (1854-1931) a místech západně od stavení založili cihelnu. +more Roku 1879 zapsali do obchodního rejstříku firmu Veřejná společnost k výrobě a prodeji cihel a stavebního materiálu. Ještě v době společného vedení postavili šestnáctikomorovou kruhovou pec.
Roku 1884 koupil Hofmann společníkův podíl a založil vlastní firmu. Roku 1885 chtěl při cihelně zřídit hostinec, ale bylo to zamítnuto. +more Roku 1898 postavil na hliništi strojové zařízení k těžbě hlíny a v západní části cihelny postavil parní strojové zařízení, jehož zplodiny díky podzemnímu kanálu odváděl společný komín kruhové pece. Hlína byla mísena pomocí strojů, které poháněly i lisy na výrobu cihel a zdviž na dopravní vozíky. Původně plánoval používat lis od firmy Raubitschek Praha-Bubny; protože se neosvědčil, nahradil jej lisem od firmy Luis Jäger z Kolína nad Rýnem-Elberfeldu.
Po roce 1892 založil západně od usedlosti Majorka druhou cihelnu zvanou Nová Juliska. Roku 1894 podkopal pozemky dejvického proboštského velkostatku, který na něj podal stížnost. +more Znalec nepotvrdil možnost sesutí dobývací stěny, ale po odvolání velkostatku zakázalo okresní hejtmanství další těžbu. S proboštským velkostatkem sousedilo hliniště na své východní straně, na jihu pak s veřejnou cestou a na severu s cihelnou Šťáhlavka Maxe Hergeta. Hlína v hliništi byla jemně písčitá a kompaktní. Dobývací stěna měla výšku přibližně 25 metrů a hlína se vybírala v kolmých stěnách. Mezi jednotlivými stěnami pak byly stupně vysoké 1 až 2 metry.
Roku 1905 přemístil Hofmann strojovnu na zpracování hlíny do Nové Julisky. Proti provozu v nové cihelně se opět sousedé odvolali a po závalu dělníka v hliništi ustanovil Hofmann v cihelně svého zástupce a později ji pronajímal. +more Po jeho smrti roku 1939 požádali jeho dědicové o výmaz firmy.
Kruhová pec v Horní Julisce byla zbořena před rokem 1953, usedlost Juliska a ostatní stavby byly demolovány dva roky poté. Na jejich místě byl postaven sportovní areál.
Odkazy
Reference
Literatura
LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. +more vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. . S. 123 - 124. * VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy, 5. díl - Velká Praha A/L. Praha : Academia, 2012. 1080 s. . Kapitola Dejvice. S. 252 - 253. * HÁJEK, Josef a kol. Cihly v historické architektuře Prahy: o výrobě a využití zdicích cihel: seznam pražských cihelen. Vydání první. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Praze, 2017. 238 stran. . S. 114 - 117.
Související články
Externí odkazy
[url=http://web2. mlp. +morecz/mapa1938/list_29]Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č. 29. [/url] Městská knihovna v Praze. * Orientační plán Prahy a obcí sousedních. [url=http://chartae-antiquae. cz/cs/maps/23049]Mapový list č. 4[/url]. Vydáno v lednu 1912. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.
Kategorie:Zaniklé usedlosti v Dejvicích Kategorie:Cihelny v Praze Kategorie:Stavby v Dejvicích Kategorie:Zbořeno v Česku 1955