Juliána Nizozemská

Mládí

vlevo Juliana byla jediná dcera královny Vilemíny a jejího manžela knížete Jindřicha Meklenburského. +more Panovala v Nizozemsku od abdikace své matky 4. září 1948 do vlastního odstoupení z trůnu v den svých narozenin 30. dubna 1980 (tento den, zvaný Dnem Královny - Koninginnendag, se stal státním svátkem a dodnes je každoročně oslavován).

Matka budoucí nizozemské královny dělala vše pro to, aby její jediná dcera neměla podobný smutný osud jako ona a aby se mohla bavit a vyrůstat s dětmi svého věku. Následnice trůnu byla vychovávána v prostotě, v občanském prostředí, protože však nizozemská ústava předpokládala, že při dosažení osmnácti let věku bude připravena k převzetí trůnu, byla její výchova více akcelerována, nežli u jiných dětí. +more Dva dny po osmnáctých narozeninách uvedla matka mladou ženu do „Raad van State“ (Státní rady). V tomtéž roce začala studovat na Univerzitě v Leidenu sociologii, ekonomii, základy práva, religionistiku, během studií se účastnila i přednášek o kultuře Surinamu a Antil, mezinárodních vztazích, mezinárodním právu, historii. Studovala privátně i základy islámu, náboženství praktikovaného v mnoha nizozemských koloniích. Získala titul doktora politických věd a velmi odpovědně se připravovala na svou budoucí roli královny. 2. dubna 1952). .

Manželství

V souladu se zaběhnutými zvyky královna Vilemína začala hledat pro Julianu vhodného ženicha. V roce 1936 při příležitosti zimních olympijských her v Garmisch-Partenkirchenu poznala Juliana knížete Bernarda z Lippe-Biesterfeldu. +more Její volba byla matkou akceptována a královský rod Orange-Nassau i celý nizozemský národ svatbu princezny a knížete Bernarda z Lippe-Biesterfeldu (7. ledna 1937 - ve výroční den svatby Julianiných prarodičů, krále Viléma III. Nizozemského a královny Emmy Waldecko-Pyrmontské, padesát osm let předtím) se vzrušením přivítal. Všude se objevily oranžové stuhy, ulice a náměstí Haagu byly ozdobeny osvětlenými sloupy. Kníže Bernard byl atraktivní mladý muž a třebaže nebyl playboy, byl osobou dynamického netradičního životního stylu; princezna Juliana se do něho zamilovala hluboce a její láska trvala celý život, přetrvavši odloučení během druhé světové války stejně jako občasné neshody či mimomanželské vztahy a veřejně známé nelegitimní potomky knížete.

Z manželství vzešly čtyři dcery: * Beatrix (* 31. +more ledna 1938), nizozemská královna v letech 1980-2013, ⚭ 1966 Claus van Amsberg (6. září 1926 - 6. října 2002) * Irene (* 5. srpna 1939), nizozemská princezna, ⚭ 1964 Karel Hugo Bourbonsko-Parmský (8. dubna 1930 - 18. srpna 2010), rozvod 1981 * Margriet (* 19. ledna 1943), nizozemská princezna, ⚭ 1967 Pieter van Vollenhoven (* 30. dubna 1939) * Christina (18. února 1947 - 16. srpna 2019), nizozemská princezna, ⚭ 1975 Jorge Guillermo (* 1. srpna 1946), rozvod 1996.

Panování

V roce 1948 královna Vilemína ve prospěch dcery abdikovala. Nová královna se odstěhovala z ponurého královského paláce v Haagu, aby vedla na venkově spokojený život s knížetem Bernardem a svými čtyřmi dcerami. +more Ještě před nástupem na trůn musela během několika týdnů na podzim roku 1947 a poté ještě 1948 zastupovat svou matku jako regentka z důvodu její nemoci, během níž nebyla schopná vykonávat panovnické povinnosti.

Nizozemci měli Julianu nesmírně rádi, jejím trůnem však v roce 1956 otřásl případ negramotné léčitelky Greet Hofmans, ve kterou Juliana vkládala naději na vyléčení své nejmladší dcery z hrozící slepoty. Hofmansová postupně získala na královnu velký vliv (někdy bývá dokonce přirovnávána k Rasputinovi a jeho vlivu na carevnu Alexandru) a začala se dokonce pokoušet ovlivňovat politické dění ve státě, což vyvolalo velké pobouření a odpor. +more Juliana uvažovala o abdikaci, nakonec však zůstala na trůně, Hofmansová ovšem musela odejít. vlevo.

Abdikace

Po třiceti dvou letech panování královna Juliana - podobně jako její matka - abdikovala ve prospěch dcery. Své rozhodnutí ohlásila +more_leden'>31. ledna roku 1980 prostřednictvím televize: „Nebylo by ode mne rozumné další vykonávání mé funkce, když dříve nebo později se síly člověka začínají vyčerpávat a nemohu dělat svou práci tak jako dříve. “ Vybrala si den svých sedmdesátých prvních narozenin, aby podepsala abdikaci a z královského balkónu vyhlásila své poslední prohlášení: „Odstoupila jsem z trůnu. Představuji vám Beatrix, vaši novou královnu. Jsem šťastna, že jí mohu předat vládu, neboť vím, že bude v dobrých rukou. “.

Závěr života a smrt

Pohřeb královny Juliany v Delftu V poslední dekádě 20. +more století Juliana trpěla progresivní senilitou, Alzheimerovou chorobou, což královská rodina dlouho odmítala přiznat, v roce 2001 nicméně princ Bernard v televizním vystoupení připustil, že Juliana již nepoznává nikoho z rodiny.

Zemřela v paláci Soetsdijk v Baarnu ve věku 94 let, 20. +more března 2004 - přesně 70 let po své babičce Emmě de Waldeck y Pyrmont. Zemřela ve spánku na komplikace spojené se zápalem plic.

Byla balzamována (na rozdíl od své matky, která si to nepřála) a 30. +more března 2004 byla pohřbena po boku své matky Vilemíny v královském panteónu v Nieuwe Kerk v Delftu.

Tituly a vyznamenání

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Nizozemští panovníci Kategorie:Oranžsko-nasavská dynastie Kategorie:Protestantští panovníci Kategorie:Panovníci, kteří abdikovali Kategorie:Nizozemské princezny Kategorie:Meklenburkové Kategorie:Vládnoucí královny Kategorie:Meklenburské vévodkyně Kategorie:Nizozemské královny Kategorie:Osobnosti na nizozemských bankovkách Kategorie:Antikomunisté Kategorie:Narození v roce 1909 Kategorie:Narození 30. +more dubna Kategorie:Narození v Haagu Kategorie:Úmrtí v roce 2004 Kategorie:Úmrtí 20. března Kategorie:Úmrtí v Baarnu Kategorie:Zemřelí na zápal plic Kategorie:Pohřbení v Královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu Kategorie:Lidé s Alzheimerovou chorobou Kategorie:Ženy Kategorie:Nizozemci německého původu Kategorie:Oranžsko-nasavské princezny Kategorie:Oranžské kněžny Kategorie:Regentky Kategorie:Absolventi Univerzity v Leidenu.