Junkers Jumo 004

Košicích Junkers Jumo 004B byl první sériově vyráběný a operačně používaný proudový motor na světě; původní motor Jumo 004A byl značně odlišný, navíc při jeho výrobě byla výrazně vyšší spotřeba deficitních surovin - viz článek Mir. Balouse v L+K 8/2001. Do sériové výroby přišel prakticky v téže době, kdy se v Británii vyráběly motory Rolls-Royce Welland pro stíhací letouny Gloster Meteor, navíc se i rozběhla výroba motorů Rolls-Royce Derwent I pro stíhačky Meteor III. Byl i prvním úspěšným proudovým motorem s axiálním kompresorem. Během konce druhé světové války bylo společností Junkers v Německu vyrobeno kolem 8 000 motorů Jumo 004, které poháněly stíhací letouny Messerschmitt Me 262 a bombardovací letouny Arado Ar 234.

Po skončení války bylo menší množství motorů Jumo 004 vyrobeno Leteckými opravnami Malešice v Československu pod označením M-04. Poháněly letouny Avia S-92 - šlo o několik strojů Me 262, zkompletovaných převážně z dílů, které se podařilo shromáždit; oproti původnímu stroji letouny Avia měly několik menších zdokonalení, kupř. +more hydraulické čerpadlo bylo na obou motorech.

V Sovětském svazu na základě konstrukce Jumo 004 vyráběli vlastní, výrazně překonstruovaný a zdokonalený, motor RD-10, kde mj. poháněly stíhačky Jakovlev Jak-15 a několik prototypů proudových stíhacích letounů. +more Oproti vzoru byly RD-10 značně zdokonaleny, mj. se sovětským konstruktérům podařilo úspěšně vyřešit regulaci motoru, který nyní měl bezproblémové přechody a rovněž netrpěl zhášením v letových hladinách nad 6000 metrů. Rovněž kupř. při výrobě turbíny byly využity vysoce kvalitní žárupevné materiály (žárupevné niklové slitiny), které nahradily naprosto nevyhovující žárupevnou austenitickou ocel Tinidur. Výsledkem byl motor s mnohem vyšší spolehlivostí i životností oproti německému vzoru, navíc i s vyšším tahem.

Ve Francii ukořistěné Jumo 004 poháněly letouny Sud-Ouest SO.6000 Triton a Arsenal VG-70.