Kamenické hamry

Technology

12 hours ago

Author

Kamenické hamry byly hamry na zpracování mědi vlastněné rodinou Ringhofferů, situované v městečku Kamenice u Prahy.

Historie

Budova Horního mlýna V roce 1820 zakoupil Josef Ringhoffer mlýny v Kamenici a Olešovicích se záměrem přesunout do regionu mědikoveckou výrobu. +more Společně s bratrem Martinem Ringhofferem se nejprve soustředili na přestavbu tzv. Horního mlýna (čp. 10) na hamr. V roce 1847 převzal provoz v regionu syn Josefa Ringhoffera František Ringhoffer, čímž se Kamenice dostala do přímého spojení s jeho průmyslovým závodem na pražském Smíchově. V roce 1849 byl Horní mlýn (tou dobou již hamr) částečně přestavěn a zvětšen, dále však již nevyhovoval požadavkům moderní výroby, a tak byl v místě Dolního mlýna (čp. 4) stojícího na Kamenickém potoce asi o 200 m níže po proudu zbudován hamr mnohem výkonnější, s moderním strojním vybavením - do provozu se dostal v roce 1854. Samotný potok už ale na pohon hamru nestačil, nad hamrem musela být na místě tzv. Hamerské louky vytvořena umělá vodní nádrž. V kamenických hamrech se vyráběla řada výrobků pro Ringhofferovu továrnu v Praze na Smíchově i na Novém Městě, například měděné plechy, roury a lokomotivní topeniště.

Po smrti Františka Ringhoffera v roce 1873 převzala správu všech jeho podniků rodinná rada, která zvažovala přesun mědikovecké výroby z příliš vzdálené Kamenice do Prahy. V roce 1879 byl ale provoz pražské válcovny nuceně zastaven a další investice byly nasměrovány právě do kamenických hamrů (např. +more v roce 1894 bylo zavedeno elektrické osvětlení). V roce 1911 pak Ringhofferové v zájmu udržení konkurenceschopnosti vytvořili ze smíchovské vagonky a kamenických měděných hamrů akciovou společnost Ringhofferovy závody, v čele se správní radou, která o kamenické hamry definitivně přestala mít zájem. Hamry se pak načas staly součástí podniku Měďárna Rakousko (po 1. světové válce přejmenován na Měďárna Čechy).

V průběhu 2. světové války závod obsadili Němci a přeorganizovali výrobu pro potřeby válečného průmyslu. +more Po skončení války došlo ke znárodnění, kamenický provoz se nejdříve stal součástí národního podniku České válcovny kovů, ten pak byl sloučen do národního podniku Kovohutě. V roce 1951 zde vznikl samostatný národní podnik Kovohutě Kamenice, zaměřený především na zpracování neželezných kovů. Podnik postupem času opouštěl produkci těžších kusů a zaměřoval se spíše na jemnější produkci. V roce 1952 tak byla definitivně zastavena činnost měděného hamru (funkční zůstala kovárna, trubkárna, nýtárna).

V roce 1962 podnik převzala Technometra Praha, v roce 1969 zde pak vznikl národní podnik Strojmetal Kamenice. Ten byl v roce 1998 privatizován jako Strojmetal Kamenice a. +mores. , funguje dosud (2020) a orientuje se především na výrobu výkovků ze slitin hliníku.

Budova Horního mlýna se na hrázi bývalého Kamenického, dnes Hamerského rybníka zachovala do současnosti.