Kamil Hilbert

Technology

12 hours ago

Author

Kamil Hilbert (12. února 1869 Louny - 25. června 1933 Praha) byl český architekt, věnoval se především rekonstrukcím církevních budov, jeho nejvýznamnějším dílem je dostavba Svatovítské katedrály.

Byl jedním z posledních českých architektů, který se vyškolil ve Vídni, a to na vídeňské Akademii výtvarných umění v letech 1891-95 u prof. Fleischera. +more V době, kdy končil svá vídeňská studia, přerod vídeňského odborného prostředí k secesi nebyl ještě uzavřen. Jeho produkce je proto volnější a odvážnější a z celého jeho projevu je zřejmá větší sebedůvěra a velkorysost. Speciální škola prof. Lunze na vídeňské akademii mu vštípila dokonalou znalost historických slohů, ze kterých námětově čerpal po celé své tvůrčí období a která ho předurčila k cestě architekta - památkáře. V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze je umístěna jeho bysta.

Životopis

Kamil Hilbert, syn dlouholetého lounského starosty Petra Pavla Hilberta a malířky Karoliny Hilbert-Reifové, se narodil 12. února 1869 v Lounech. +more Jeho bratr byl dramatik a spisovatel Jaroslav Hilbert. Nejdříve navštěvoval plzeňskou Vyšší průmyslovou školu, po ukončených studiích na vídeňské Akademii výtvarných umění působí v Praze, v letech 1896-1899 v rodných Lounech, kde projektoval několik historizujících staveb v Poděbradově ulici. V červnu 1899 po odchodu Josefa Mockera byl ustanoven vedoucím stavitelem Svatovítské katedrály v Praze, kterou dokončil až v roce 1929. Za tuto úspěšnou dostavbu získal čestný doktorát ČVUT v Praze a byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění. Jeho kamenná podobizna je umístěna pod velkou rosetou v průčelí Svatovítské katedrály. Kromě této dostavby projektoval řadu dalších staveb a rekonstruoval množství význačných architektonických památek. Zemřel 25. června 1933 v Praze a je pohřben na vyšehradském Slavíně.

Dílo

Stěžejním dílem Kamila Hilberta byla bezesporu novogotická dostavba katedrály sv. Víta na Pražském hradě, jíž věnoval třicet let svého plodného života. +more Na rozdíl od svého předchůdce Josefa Mockera se jeho dostavby opíraly o vědecký výzkum (ve smyslu teorií Aloise Riegla a Maxe Dvořáka) a byly realizovány citlivě s respektováním všech památkových hodnot. Při restaurování památek dokázal důsledně uplatňovat tvorbu soudobých špičkových výtvarných umělců. Projektoval však i řadu novostaveb v citlivém historizujícím pojetí, zejména novogotickém a secesním, mimo jiné i své letní sídlo Vilu Luisu (zvanou též Hilbertova vila) v Babylonu u Domažlic. Věnoval se architektuře i vědecky a podílel se na soupisu uměleckých památek. katedrály sv. VítaKromě dostavby Svatovítské katedrály vyvíjel širokou restaurátorskou činnost, zejména při rekonstrukcích sakrálních staveb: * sv. Štěpána v Kouřimi (od 1903-08), * sv. Martina ve zdi v Praze (1905-06), * sv. Mikuláše v Jaroměři (1906-09), * děkanského kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi (1908-11), * sv. Petra a Pavla ve Volenicích u Strakonic (1909), * sv. Petra a Pavla v Mělníku včetně nástavby věže (1911-14), * Matky Boží na Pražském předměstí v Lounech (1913), * sv. Jiljí v Nymburce (1913-14), * arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje v Plzni (1914-20), * baziliky sv. Prokopa v Třebíči (do 1934), * křestní kaple u kostela sv. Remigia v Praze-Čakovicích (1904-05), * kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích (1910-1919).