Kamil Hilbert

Technology

12 hours ago

Author

Kamil Hilbert (12. února 1869 Louny - 25. června 1933 Praha) byl český architekt, věnoval se především rekonstrukcím církevních budov, jeho nejvýznamnějším dílem je dostavba Svatovítské katedrály.

Byl jedním z posledních českých architektů, který se vyškolil ve Vídni, a to na vídeňské Akademii výtvarných umění v letech 1891-95 u prof. Fleischera. +more V době, kdy končil svá vídeňská studia, přerod vídeňského odborného prostředí k secesi nebyl ještě uzavřen. Jeho produkce je proto volnější a odvážnější a z celého jeho projevu je zřejmá větší sebedůvěra a velkorysost. Speciální škola prof. Lunze na vídeňské akademii mu vštípila dokonalou znalost historických slohů, ze kterých námětově čerpal po celé své tvůrčí období a která ho předurčila k cestě architekta - památkáře. V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze je umístěna jeho bysta.

Životopis

Kamil Hilbert, syn právníka a dlouholetého lounského starosty Petra Pavla Hilberta a malířky Karoliny Hilbert-Reifové, se narodil 12. února 1869 v Lounech. +more Jeho bratr byl dramatik a spisovatel Jaroslav Hilbert. Nejdříve navštěvoval plzeňskou Vyšší průmyslovou školu, po ukončených studiích na vídeňské Akademii výtvarných umění působí v Praze, v letech 1896-1899 v rodných Lounech, kde projektoval několik historizujících staveb v Poděbradově ulici. V červnu 1899 po odchodu Josefa Mockera byl ustanoven vedoucím stavitelem Svatovítské katedrály v Praze, kterou dokončil až v roce 1929. Za tuto úspěšnou dostavbu získal čestný doktorát ČVUT v Praze a byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění. Jeho kamenná podobizna je umístěna pod velkou rosetou v průčelí Svatovítské katedrály. Kromě této dostavby projektoval řadu dalších staveb a rekonstruoval množství význačných architektonických památek. Zemřel 25. června 1933 v Praze a je pohřben na vyšehradském Slavíně.

Dílo

Bysta Kamila Hilberta od Bohumila Kafky v triforiu katedrály sv. +more Víta Stěžejním dílem Kamila Hilberta byla bezesporu novogotická dostavba katedrály sv. Víta na Pražském hradě, jíž věnoval třicet let svého plodného života. Na rozdíl od svého předchůdce Josefa Mockera se jeho dostavby opíraly o vědecký výzkum (ve smyslu teorií Aloise Riegla a Maxe Dvořáka) a byly realizovány citlivě s respektováním všech památkových hodnot. Při restaurování památek dokázal důsledně uplatňovat tvorbu soudobých špičkových výtvarných umělců. Projektoval však i řadu novostaveb v citlivém historizujícím pojetí, zejména novogotickém a secesním, mimo jiné i své letní sídlo Vilu Luisu (zvanou též Hilbertova vila) v Babylonu u Domažlic. Věnoval se architektuře i vědecky a podílel se na soupisu uměleckých památek. katedrály sv. VítaKromě dostavby Svatovítské katedrály vyvíjel širokou restaurátorskou činnost, zejména při rekonstrukcích sakrálních staveb: * sv. Štěpána v Kouřimi (od 1903-08), * sv. Martina ve zdi v Praze (1905-06), * sv. Mikuláše v Jaroměři (1906-09), * děkanského kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi (1908-11), * sv. Petra a Pavla ve Volenicích u Strakonic (1909), * sv. Petra a Pavla v Mělníku včetně nástavby věže (1911-14), * Matky Boží na Pražském předměstí v Lounech (1913), * sv. Jiljí v Nymburce (1913-14), * arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje v Plzni (1914-20), * baziliky sv. Prokopa v Třebíči (do 1934), * křestní kaple u kostela sv. Remigia v Praze-Čakovicích (1904-05), * kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích (1910-1919).