Karl Nesselrode

Karl Robert říšský hrabě von Nesselrode-Ehreshoven, také známý jako Charles de Nesselrode (rusky Карл Васильевич Нессельроде, Karl Vasiljevič Nesselrode; 14. prosince 1780 - 23. března 1862) byl ruský diplomat německého původu. Po čtyřicet let (1816-1856) řídil ruskou politiku jako ministr zahraničí. Byl také jedním z vedoucích konzervativních státníků v rámci Svaté aliance.

Raný život

Narodil se na moři poblíž Lisabonu v Portugalsku do rodu Nesselrode, pocházejícího z Bergu. Jeho otec hrabě Wilhelm Karl von Nesselrode (1724-1810) byl říšský hrabě, který v té době sloužil jako velvyslanec +more_Veliká'>Kateřiny II. Veliké v Portugalsku. Jeho matkou byla Louise Gontardová (1746-1785), jejíž rodina náležela k hugenotským šlechtickým rodinám z Dauphiné, které v roce 1700 uprchly z Francie do Německa. Z úcty k protestantské víře své matky byl pokřtěn v kapli britského velvyslanectví, čímž se stal členem anglikánské církve.

Život

Poté, co se jeho otec stal kolem roku 1787 ruským velvyslancem u pruského dvora, Nesselrodovo vzdělání na berlínském gymnáziu znovu posílilo jeho germánské kořeny. I když několik dalších desetiletí svého života sloužil Rusku, neuměl rusky číst ani psát a mluvil jen lámaně.

V roce 1788, ve věku 8 let, oficiálně vstoupil do ruského námořnictva. Díky vlivu svého otce si zajistil pozici námořního pobočníka cara +more_Ruský'>Pavla I. (r.  1796-1801).

Poté přešel do armády, do diplomatických služeb vstoupil za vlády Pavlova nástupce Alexandra I. +more Byl přidělen na ruské velvyslanectví v Berlíně a následně přeložen do Haagu.

V srpnu 1806 dostal pověření odcestovat na jih Německa aby podal zprávu o zde umístěných francouzských jednotkách, poté byl přidělen jako diplomatický tajemník postupně ke generálům Kamenskému, Buxhoewdenovi a Bennigsenovi.

Zúčastnil se nerozhodné bitvě u Jílového v lednu 1807 a následně asistoval při dojednávání Tilžského míru (červenec 1807), za což mu španělský bonapartista Diego Fernandez de Velasco, 13. vévoda z Frías poblahopřál, a byl usazen u stolu s Napoleonem I.

Po kongresu v Erfurtu v roce 1808 byl Nesselrode tajně zmocněn Alexandrem, aby sloužil jako neoficiální informační spojka mezi ním a Talleyrandem.

Nesselrode se stal státním tajemníkem v roce 1814 a byl hlavou oficiální ruské delegace na Vídeňském kongresu, ačkoliv Alexandr I. většinu času vystupoval jako svůj vlastní ministr zahraničí. +more V roce 1816 se Nesselrode stal ruským ministrem zahraničí souběžně s hrabětem Ioannisem Kapodistriasem až do jeho odchodu do důchodu v roce 1822.

Po čtyřicet let řídil Nesselrode ruskou zahraniční politiku jako přední evropský konzervativní státník v rámci Svaté aliance. Byl klíčovým účastníkem budování systému mírových kongresů po napoleonských válkách. +more V letech 1845 až 1856 působil jako kancléř Ruského impéria. Jako ministr zahraničí byl v roce 1824 zmocněncem při jednáních se Spojenými státy kvůli vymezení hranice mezi Ruskou Amerikou a americkým nárokovaným územím známým jako Oregonská země, které byly ukončeny rusko-americkou smlouvou z roku 1824 a paralelní smlouvou s Británií týkající se britských nároků, které se překrývaly s nároky USA. O sto let později, v roce 1924, po něm byla pojmenována hora Nesselrode v pohoří Boundary Ranges na hranici Aljašky a Britské Kolumbie.

V roce 1849 poslal ruské jednotky na pomoc Rakousku v rámci potlačení maďarské revoluce vedené Lajosem Kossuthem.

Jednou často přehlíženou stránkou Nesselrodovy zahraničně-politické činnosti byly jeho pokusy prolomit japonský izolacionismus. V roce 1853 odeslal Jevfimije Puťjanina s dopisem k šógunovi. +more Puťjanin zde uzavřel pro Rusko výhodnou Šimodskou smlouvou (podepsána v roce 1855). Smolenském luteránském hřbitověNesselrodova snaha rozšířit vliv Ruska na Balkáně a ve Středomoří vedla ke konfliktům s Tureckem, Británií, Sardinským království,Savojským vévodstvím a Francií, kteří se spojili proti Rusku v Krymské válce (1853-1856). Británie a Francie, nespokojené s rostoucím vlivem Ruska, se rozhodly podpořit Turecko, a tak omezit ruský vliv.

Nesselrodeova autobiografie byla vydána posmrtně v roce 1866.

Manželství a potomci

Erb rodu Nesselrode Byl ženatý s ruskou šlechtičnou Marií Gurjevov(1786-1849). +more Jejich potomky byli: * hraběnka Jelena von Nesselrode (1815-1875) se provdala za hraběte Michaela Chreptowicze (1809-1892); bez potomků * Hrabě Dmitrij von Nesselrode (1816-1891) si vzal hraběnku Lydii Zakrevskou (1826-1884) * Hraběnka Marie von Nesselrode (1820-1888) se provdala za hraběte Albina Lea von Seebacha (1811-1884).

Vyznamenání

Rytíř Řádu svatého Alexandra Něvského * Velkokříž +more_Vladimíra'>Řádu svatého Vladimíra * Rytíř Řádu slona * Velkokříž Řádu polární hvězdy * Velkokříž Řádu koruny * Velkokříž Královského guelfského řádu * Velkokříž Řádu věrnosti * Rytíř Řádu bílé orlice * Velkokříž Řádu svatého Štěpána Uherského * Velkokříž Řádu svatého Ducha z Montpellier * Velkokříž Řádu svatého Michala * Velkokříž Řádu Černé orlice * Velkokříž Řádu červené orlice * Velkokříž Nejvyššího řádu Nejsvětějšího Zvěstování * Velkokříž Řádu Karla III * Velkokříž záslužného Řádu svatého Ferdinanda * Velkokříž řádu Čestné legie.

Odraz v gastronomii

Na počest hraběte Nesselroda byly pojmenovány některé pokrmy vytvořené jeho šéfkuchařem M. Jeanem Mouy s použitím kaštanového pyré, a to: * Nesselrodeho pudink (Pouding à la Nesselrode), hustý pudinkový krém se sladkým pyré z kaštanů, rozinek, kandovaného ovoce, rybízu, třešňového likéru a šlehačky dělaný ve formě a podávaný vychlazený jako bombe s maraschinovou polevou. +more * Nesselrodův koláč, kaštanový krémový koláč.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Ruští šlechtici Kategorie:Hrabata Svaté říše římské Kategorie:Ministři zahraničí Ruského impéria Kategorie:Baltští Němci Kategorie:Lidé z Lisabonu Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Narození v roce 1780 Kategorie:Narození 14. +more prosince Kategorie:Narození na moři Kategorie:Úmrtí v roce 1862 Kategorie:Úmrtí 23. března Kategorie:Úmrtí v Petrohradu Kategorie:Pohřbení na Smolenském luterském hřbitově Kategorie:Muži.