Karl Werkmann

Technology

12 hours ago

Author

Karl Werkmann celým jménem Karl Werkmann von Hohensalzburg (14. září 1878 Salcburk - 24. prosince 1951 Paříž byl rakouský novinář, vedoucí císařské tiskové služby, v letech 1918-1919 osobní tajemník posledního rakousko-uherského panovníka Karla I.

Životopis

Původ a rodina

Karl Martin Werkmann se narodil v Salcburku jako druhý syn rakouského pojišťovacího obchodníka Augusta Werkmanna (1848-1909) a Louise Zügnerové (1846-1892). Měl dva bratry, Augusta Werkmanna, profesora ve Vídni a Theobalda Werkmanna. +more Karl Werkmann byl ženatý s Else Rutzenovou.

První světová válka

Po promoci se vydal na dráhu novináře, za první světové války zastával hodnost +more'>c. k. kapitána v záloze u Kaiserschützen-Regiment Nr. I s přidělením k císařské generální adjutanci. Za zásluhy byl vyznamenán Železným křížem 2. třídy a působil jako vedoucí císařské tiskové služby, než jej poslední rakousko-uherský panovník Karel I. jmenoval svým osobním tajemníkem. Vlastnoručním dopisem císaře Karla I. z 11. listopadu 1918 byl Werkmann povýšen do rakouského šlechtického stavu svobodných pánů s predikátem „von Hohensalzburg“, příčemž mu císař také potvrdil udělený erb. Téhož dne se císař Karel I. vzdal svého podílu na vládních záležitostech.

Legitimizmus

Po ukončení vlády císaře Karla I. doprovázel Karl Werkmann von Hohensalzburg v březnu 1919 císařskou rodinu na cestě z Rakouska do Švýcarska. +more Kolem císaře Karla I. a jeho ženy císařovny Zity Bourbonsko-Parmské se vytvořil malý exilový dvůr, který tvořili bývalý dvorní biskup Seydl, tajemník Werkmann a adjutanti Vladimír Ledochowski a Zeno von Schonta. Císařovnu doprovázela její dvorní dáma, hraběnka Gabriela Bellegarde a vychovatelka dětí Therese von Korffová, zvaná Schmising-Kerssenbrocková. Kromě toho císařský pár do exilu následovala i Karlova matka, arcivévodkyně Marie Josefa Saská.

Po zániku Rakouska-Uherska parlament Německého Rakouska přijal 3. dubna 1919 zákon o zrušení šlechty v Rakousku, ztratil Karl Werkmann von Hohensalzburg na území Rakouska právo užívat šlechtický titul.

Po císařově smrti v roce 1922 v exilu na Madeiře se Karl Werkmann vrátil do Rakouska. V následujících letech se začal věnovat literatuře, přičemž spolu se svou ženou překládal politická, autobiografická a beletristická díla z angličtiny a francouzštiny do němčiny. +more Kromě toho hrál vedoucí roli v legitimistickém hnutí, které se zformovalo v zimě 1918/19. Vydával časopis „Staatswehr“ a rovněž založil „Partei aller schwarzgelben Legitimisten“ (Stranu všech černožlutých legitimistů) SGL, která se v roce 1923 zúčastnila voleb do Národní rady pod názvem „Kaisertreue Volkspartei“ (Lidová strana věrná císaři), ale zůstala bez mandátu. Dále působil jako předseda v „Reichsbund der Österreicher“ (Říšský svaz Rakušanů) a byl členem legitimistického studentského spolku „Corps der Wikinger Wien“. Udržoval kontakty s císařovnou Zitou a veřejně podporoval Ottu von Habsburga.

Anšlus 1938 a závěr života

Po připojení Rakouska k nacionálně socialistické Německé říši byl Karl Werkmann ve Vídni 14. března 1938 zatčen gestapem (jméno na seznamu gestapa: „Werkmann Freiherr von Karl“) a 2. +more dubna 1938 převezen „transportem prominentů“ do koncentračního tábora Dachau, kde mu bylo 2. dubna 1938 přiděleno vězeňské číslo 13795. 16. listopadu 1938 byl z koncentračního tábora Dachau propuštěn.

Zemřel v prosinci 1951 v Paříži a 7. ledna 1952 pohřben v Lucemburku.