Kawaniši H8K

Kawaniši H8K (: 二式飛行艇, Nišiki hikótei, Létající člun typu 2; 二式大型飛行艇, Nišiki daikei hikótei, Velký létající člun typu 2; 二式大艇, Nišiki daitei nebo Nišiki taitei, Velký člun typu 2) byl létající člun japonského císařského námořního letectva používaný během druhé světové války k hlídkování nad oceánem. Spojenecké kódové označení pro tento typ bylo Emily.

Vývoj

Vzlétající H8K Ve stejné době, kdy v roce 1938 vstupoval do služby Kawaniši H6K, si námořnictvo objednalo vývoj většího hlídkového letounu s delším doletem. +more Výsledkem byl velký hornoplošník považovaný za nejlepší létající člun celého konfliktu. Vývoj letounu ale nebyl idylický. První prototyp vykazoval velmi špatné vlastnosti na vodě a teprve až změny tvaru trupu u dalších prototypů vedly ke zlepšení.

H8K se začal vyrábět v roce 1941 a na první bojovou operaci se vydal v noci na 4. +more března 1942 při pokusu o průzkum námořní základny Pearl Harbor. Protože cíl ležel mimo dolet létajících člunů, počítal tento smělý plán s doplněním paliva z ponorek na smluveném místě u Francouzských fregatních mělčin (malý atol mezi Midway a Havají). Průzkum označovaný jako operace K byl provedem v noci za úplňku, při odletu byly shozeny zápalné pumy pro psychologický efekt. Kvůli oblačnosti mise skončila neúspěchem.

Verze

atolu Makin v listopadu 1943 Brzy se objevila vylepšená verze H8K2 a její extrémně těžká obranná výzbroj jí mezi spojeneckými letci vysloužila přezdívku „Létající dikobraz“ (Flying Porcupine). +more Se 112 vyrobenými kusy byla H8K2 konečnou výrobní verzí. Těmto strojům bylo v průběhu války v Pacifiku přidělováno široké spektrum úkolů sahající od hlídkování a průzkumu až po bombardování a transportní lety. Bylo také postaveno skoro 40 strojů čistě transportní verze H8K2-L schopné přepravit až 62 vojáků. Tyto letouny byly známé také jako Seikú (晴空, Čistá obloha).

Celkem bylo vyrobeno 167 kusů a jen čtyři se dočkaly konce války. Jeden z nich, H8K2, padl na konci války do rukou amerických jednotek a byl zkoušen ve Spojených státech. +more Nakonec byl v roce 1979 vrácen do Japonska a vystaven v tokijském Muzeu námořní vědy (Museum of Maritime Science) až do roku 2004, kdy byl přemístěn do muzea v Kagošimě.

Specifikace (H8K2)

Třípohledový nákres H8K3

Technické údaje

Osádka: 10 * Rozpětí: 38,00 m * Délka: 28,15 m * Výška: 9,15 m * Nosná plocha: 160 m² * Hmotnost prázdného letounu: 18 380 kg * Vzletová hmotnost: 24 500 kg * Maximální vzletová hmotnost: 32 500 kg * Pohonná jednotka: 4 × dvouhvězdicový čtrnáctiválec Micubiši Kasei 22 ** Výkon motoru: 1850 k (cca 1361 kW)

Výkony

Maximální rychlost: 465 km/h * Dostup: 8760 m * Počáteční stoupavost: 8,1 m/s * Dolet: 7150 km

Výzbroj

5 × 20mm kanón typu 99 (po jednom v příďové, hřbetní a ocasní věži, po jednom v bočních střelištích) * 5 × 7,7mm letecký kulomet typu 92 (pohyblivě lafetované v trupových střelištích) * 2 × letecké torpédo o hmotnosti po 800 kg (každé) nebo 1 000 kg pum či hlubinných náloží

Avionika

Část letounů nesla protilodní radar Vzor VI Model 1

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

[url=http://wp.scn.ru/en/ww2/h/1050/65/0]Kamuflážní schémata letounu Kawaniši H8K[/url]

Kategorie:Japonská průzkumná letadla H8K Kategorie:Létající čluny