Klub esperantistů Brno

Klub esperantistů Brno, pobočný spolek Českého esperantského svazu, je nejstarším esperantským klubem v České republice a bývalého Rakouska. Navazuje na tradici Prvního spolku rakouských esperantistů, který byl založen v Brně, hlavním městě Moravy, již v roce 1901.

Historie klubu

Vznik za Rakouska

Když Theodor Čejka v roce 1900 vydal v Bystřici pod Hostýnem se svými přáteli učebnici esperanta, vytvořila se v Brně skupina esperantistů, kteří usilovali o oficiální založení a uznání esperantského spolku; avšak boj s rakouskou byrokracií trval více než rok. Obrátili se na poslance Josefa Hybeše, který v rakouském parlamentu intervenoval prohlášením, že jde o šikanování občanů. +more Poté příslušné ministerstvo nařídilo moravským úřadům záležitost urychleně schválit, což se stalo 21. října 1901.

Spolek byl původně zamýšlen jako celorakouský, ale když esperantisté v jednotlivých městech Rakouska začali zakládat vlastní kluby, spolek se změnil na klub českých esperantistů a klub německých esperantistů.

Za první republiky

V meziválečném období třicátých let se klub proslavil vysíláním brněnského rozhlasu Radiojournal, který vysílal do zahraničí v různých jazycích. Vysílání v jazyce esperanto se nazývalo Verda Stacio (Zelená stanice). +more Začínalo pětiminutovými kurzy esperanta v nočních hodinách, poté stejně krátkými přednáškami o Československu. Když ze zahraničí přicházely příznivé ohlasy, vedení Radiojournalu rozhodlo, že jednou měsíčně bude vysílán hodinový umělecký pořad. Tak byly v esperantu odvysílány hry R. U. R. a Bílá nemoc, operety Polská krev a Na růžích ustláno, dokonce i opera Prodaná nevěsta, rozhlasová hra o Edisonovi, zdramatizovaný román Pohádka máje a další dramatická díla. Hráli v nich profesionální herci, např. Karel Höger, Vladimír Leraus, Jarmila Kurandová, Zdena Švábíková. V první hodince v roce 1933 účinkoval i budoucí básník Ivan Blatný ještě jako 14letý chlapec.

V lednu 1938 přednášel v klubu třicetiletý Martin Novosad o buddhismu jako filozofii, krátce nato odjel na Srí Lanku a stal se budhistickým mnichem a významným vědcem pod jménem Nyanasatta Thera.

Po druhé světové válce

Během druhé světové války gestapo činnost klubu zakázalo, ale po válce se činnost opět rozběhla. V roce 1950 se v Brně uskutečnil celorepublikový sjezd esperanta s účastí téměř tisíc esperantistů, českých i slovenských. +more Vysílání Zelené stanice se ovšem přesunulo do Prahy, protože brněnské studio bylo poškozené bombardováním.

V roce 1952 komunistický režim zastavil činnost celostátní organizace esperantistů, vydávání časopisu i esperantské rozhlasové vysílání. Esperantské kluby směly dál existovat pouze jako součást místních kulturních zařízení, kterým musely odevzdat svůj majetek. +more Směly však vydávat pro své členy cyklostylované věstníky, které jsou jediným zdrojem informací z té doby.

Brněnští esperantisté se scházeli jednou týdně, na programu byla vždy přednáška o významných umělcích, vědcích, dějinných událostech apod. V této tradici klub pokračuje dodnes.

Členové

Mezi členy klubu, kteří se aktivně podíleli či podílejí na vydávání esperantské literatury jako překladatelé, autoři, někdy i jako vydavatelé, patří Vincenc Kroužil, Rudolf Fridrich, Jiří Vítězslav Šamla, Jiří Kořínek, Josef Vondroušek, Zdeněk Hršel, Jan Werner, Oldřich Arnošt Fischer, Miroslav Malovec a Marek Blahuš. Poslední dva jmenovaní spolu s Václavem Zouzalíkem dlouhodobě přispívají do české Wikipedie.

Externí odkazy

[url=http://esperantobrno.cz/index.php/cz/]Webové stránky klubu[/url] * [url=http://www.esperanto.cz/cs/]Webové stránky Českého esperantského svazu[/url]

Kategorie:Esperantské organizace v Česku Kategorie:Spolky v Brně Kategorie:Kulturní instituce v Brně Kategorie:Organizace založené roku 1901