Cesko.wiki Klášter San Pietro di Sorres
Author
Albert FloresSan Pietro di Sorres je bývalý katedrální kostel (Sorres Cathedral), od roku 1950 benediktinský klášter. Nachází se v Boruttě, vesnici v provincii Sassari v severní Sardinii. Byl postaven v pisánském románském stylu během 12.-13. století a do roku 1505 byl sídlem již zaniklé diecéze Sorres. Od roku 1950 sídlí v kostele a připojeném klášteře komunita benediktinských mnichů. Kostel se nachází na vrcholu sopečného kopce v oblasti Meilogu.
Historie
Osada Sorres existovala přinejmenším od neolitu. Několik existujících dokumentů potvrzuje, že v Sorres bylo ve 12. +more století biskupství. Archeologické vykopávky také prokázaly přítomnost Kartaginců a Římanů. Stavba katedrálního kostela zasvěceného svatému Petrovi byla zahájena v letech 1171 až 1178 za biskupa Goffreda di Meleduno a dokončena na počátku 13. století.
Sorres začal upadat od 14. století, poté, co oblast připadla Aragoncům. +more Vesnice byla s výjimkou katedrály zničena a obyvatelé byli nuceni uprchnout do okolních měst, jako je Borutta, která se stala biskupskou rezidencí. Stolice byla zrušena v roce 1505 a byla začleněna do arcidiecéze Sassari. Kapitula v katedrále San Pietro di Sorres pokračovala v činnosti, dokud všichni její členové nezemřeli.
Kostel a připojené budovy pak prošly dlouhým obdobím chátrání, které bylo zastaveno až několika rekonstrukcemi na konci 19. století. +more Kostel však zůstal opuštěný až do roku 1947, kdy byl vybrán pro ubytování skupiny benediktinských mnichů. Od roku 1950 probíhaly další opravy a vedle kostela byl postaven novorománský klášter, do kterého byly začleněny zbytky předchozích zchátralých budov.
Komplex získal status opatství v roce 1974.
Popis
Interiér kostela Klášter s kostelem je umístěn za velkým náměstím na náhorní plošině na vrcholu kopce, ve výšce asi 540 metrů nad mořem. +more Vnější vzhled kostela je charakterizován prokládáním černých (čedič) a světle bílých (pískovec) kamenů, což je typický znak pro středověké kostely v oblasti Pisy v Toskánsku. Fasáda je rozdělena do čtyř horizontálních sektorů: tři nižší sektory (portál a sektory nad ním) mají slepé arkády a lodžie zdobené kosočtverci, další typickou výzdobou současných toskánských církevních staveb. Na prvním stupni portálu je nápis Mariane maistro, pravděpodobně jméno zedníka ("Mistr Marianus"), který stavbu řídil. Boky a apsida jsou zdobeny lombardskými pásy. V interiéru je hlavní loď a dvě oční lodě, rozdělené osmi křížovými pilíři s černobílými pásy, nad nimiž jsou zaoblené oblouky. V lodi je křížová klenba a několik sloupkových oken; stěna západního průčelí má dvojité sloupkové okno a okulus. V severní uličce je umístěna socha Madony s dítětem z 15. století. U třetího pilíře je mramorová kazatelna v gotickém stylu, jejíž datování je nejisté (možná 14. století).
