Kniha žalmů

Kniha žalmů ( tehilim, psalmoi) je jednou z knih Starého zákona. Židé ji řadí mezi , Ktuvim (Spisy), křesťané mezi mudroslovnou (sapienciální) literaturu. Někdy se Kniha žalmů označuje také jako žaltář a - jak napovídá sám název - je sbírkou 150 hebrejských náboženských písní a chvalozpěvů.

Charakteristika

Řecký termín psalmos je překladem hebrejského mizmor („píseň“). Do češtiny se slovo žalm dostalo přes latinu . +more Toto označení odkazuje na provozovací praxi žalmů ve zhudebněné podobě. Hebrejské slovo tehila (chvála) oproti tomu zdůrazňuje témata a obsah básní, kterými je oslava Boha a jeho skutků.

Žalmy jakožto básnické formy modliteb se nevyskytují jen v knize žalmů, ale najdeme je i jinde v Písmu (Kniha Soudců 5, Jonáš 2 apod. ). +more Do větších celků byly tyto modlitby shromažďovány relativně brzy, avšak samotná Kniha žalmů, jak ji známe dnes, je poměrně pozdní. Ještě v Kumránu se nalezlo víc knih žalmů, které se lišily co do obsahu a šíře. Texty jednotlivých žalmů však vykazují jen málo odchylek. Na druhé straně v nich najdeme relativně mnoho chyb a textových porušení, což je zaviněno značným stářím i častým používáním žalmů.

Struktura a číslování knihy žalmů

G. +more Dorého Žalmů je celkem 150 (v Septuagintě 151) a tvoří nejdelší knihu Tanachu (Starého zákona). Proto se dělila do částí (patrně svitků), které mají pravděpodobně odpovídat pěti knihám Tóry, a to následovně: # 1-41 # 42-72 # 73-89 # 90-106 # 107-150 Každá z těchto sekcí končí vlastní doxologií, která je dnes sice připojena vždy k poslednímu žalmu, avšak původně k němu nepatřila a sloužila jako uzávěr sekce. V případě páté sekce se nejedná o doxologii tvořenou jedním či dvěma verši, ale hned několika celými žalmy (146-150), které tak mohutně a oslavně zakončují celou knihu.

Toto dělení však bylo vytvořeno až sekundárně. Kniha žalmů obsahuje několik nezávislých sbírek, které původně kolovaly samostatně. +more Někdy výše zmíněné doxologie dělí tyto sbírky ve dví, takže byly vsunuty až později. Ze sbírek jsou nejvýznamnější: # Davidovy žalmy (3-41) # Elohistické žalmy (42-83) # Žalmy opěvující Boha-krále (93 a 95-100) # Poutní písně (120-134).

Původní sbírka začínala možná žalmem 2; žalm 1 by pak byl vsunut později jako meditativní úvod do celé knihy. Pro to mluví skutečnost, že v Bézově kodexu a v citaci u Origena ze Skutků apoštolských (Sk 13,33) se o žalmu 2 mluví jako o prvním žalmu žaltáře. +more Jiným vysvětlením je, že první dva žalmy byly chápány jako jeden celek.

Poněkud podrobněji zobrazuje strukturu žaltáře následující tabulka:

Kvůli této pestré struktuře knihy žalmů došlo i k tomu, že Septuaginta má částečně odlišné číslování žalmů než masoretský text. Ze Septuaginty vychází v číslování i Vulgáta a mnoho moderních překladů (např. +more italské). Vzájemný poměr je následující:.

Je zajímavé, že Septuaginta sice vznikla překladem hebrejského textu, přesto je rozdělení Žalmu 9-10 v dnešním hebrejském textu patrně chybné: jedná se totiž o jeden abecední Žalm, kde verše začínají jednotlivými písmeny hebrejské abecedy, a členění Septuaginty je tak původnímu textu bližší.

Tituly žalmů

Žalmy jsou uvedeny tituly, které obsahují obvykle tři druhy informací: 1) hudební nástroje a melodie; 2) osobní jméno; 3) historické okolnosti.

Hudební nástroje a melodie jsou ryze praktického charakteru a říkají, jakým způsobem se mají žalmy provádět. Většinou se objevují následující druhy označení žalmů: * šir, šira: píseň * tehila: chvála * tefila: modlitba * miktam, maskil, šigajon: rozumný

Osobní jména představují problém. Jsou obvykle uvozena předložkou „ל“ (le-, k někomu, pro někoho), která může podle okolnosti uvozovat většinou posesivní genitiv (čí. +more) nebo dativ (komu. ). Může to tedy být připsání autorství dané osobě nebo údaj, pro koho jsou určeny, kdo v nich mluví, případně i bližší určení žánru. Nejčastěji uváděná jména jsou: * David (74 žalmů) * Šalomoun, Mojžíš, Jeremjáš * Asaf, Korachovci, Ethan a další….

Naprostá převaha Davidova jména vedla k tomu, že mu byl tradičně připisován celý žaltář.

Literární druhy

Existují různé přístupy k dělení žalmů do kategorií. Hermann Gunkel (1862-1932) rozdělil žalmy podle převládajícího rysu dané zpívané modlitby do tří hlavních kategorií: chvalozpěv, žalozpěv a díkůvzdání. +more Craig Broyles zdůrazňuje dělení na liturgické žalmy (zpívané při chrámových bohoslužbách) a osobní žalmy (modlitby jednotlivce). Následující dělení pochází od Geralda Wilsona, ale i v něm je třeba zařazovat do kategorií opatrně, protože jednotlivá témata a motivy se navzájem překrývají:.

* Hymny (chvalozpěvy). Žalmista chválí Hospodinovy skutky a charakter. +more Bůh je stvořitel a udržovatel vesmíru. Sem patří například žalmy 8; 29; 33; 146 až 150. * Nářky (žalozpěvy). Žalmista hledá u Boha řešení problémů nebo nesnází. Prožívá pochybnosti, pocity, že Bůh je daleko. Příklady žalozpěvů jsou žalmy 22; 74; 88; 130. * Díkůvzdání. Žalmista vyjadřuje svou vděčnost Bohu, který jej zachránil v jisté situaci v minulosti. Příkladem jsou žalmy 104; 107; 116; 136. * Další typy žalmů. Kromě základních tří kategorií výše existují další skupiny, kolem kterých panuje menší souhlas: ** Královské žalmy. Tyto žalmy se týkají izraelského (resp. judského) krále a používaly se pravděpodobně při jeho intronizaci, svatbě či jiných svátcích s králem spojených. Většinou jsou jako královské žalmy uváděny žalmy 2; 18; 20; 21; 45; 72; 89; 101; 110; 132; 144, verše 1-11. ** Liturgické žalmy - určené přímo pro chrámovou liturgii. Žalmista společně s celým shromážděním přichází do chrámu před Boha a chválí skutky a charakter Boha. Někdy daná píseň vyzývá druhé ke chvále Boha a připomíná Hospodinovy skutky. Příkladem jsou žalmy 15; 24; 66; 118; 107; 136; ** Hospodin kraluje. Slova „Hospodin kraluje“ jsou uvedena v úvodu žalmu. Dále je v královských žalmech přítomen motiv Boha jako krále, který má veškerou moc. Je to Bůh, kdo kraluje. Příkladem jsou žalmy 93 a 95 až 99. ** Žalmy moudrosti a zákona. Tyto žalmy zdůrazňují, že je moudré číst Hospodinův zákon (Tóru) a dbát jeho pokynů. Sem lze zahrnout žalmy 1; 19; 73; 90; 107; 119; 145. ** Další různé typy: *** Žalmy důvěry. Tyto žalmy vyjadřují důvěru vůči Bohu. Sem patří žalmy 11; 23; 62; 91; 131. *** Historické žalmy. Tyto žalmy se soustřeďují na hymnické vyprávění dějin Izraelského národa a na oslavu Boha, který se v dějinách o svůj národ staral. Např. žalmy 78; 105; 106.

Poselství knihy žalmů

Žalmy jsou záznamem modliteb, jsou tedy vyjádřením živé víry jednotlivců i skupin. V žalmech se setkávají emoce i víra jejich autorů v reálných situacích jejich života - žalmista říká Bohu o své situaci a vyjadřuje svůj strach, prosby, chvály nebo díky. +more Protože texty biblických knih nebyly dříve lidem běžně dostupné, zpívané žalmy v chrámu a při bohoslužbách byly nejznámější částí Starého zákona. V křesťanské tradici modlitby hodin mají kněží i řeholníci každý týden projít všemi Žalmy, takže je často znají zpaměti. V reformaci z nich vznikaly oblíbené písně v národních jazycích.

Autoři žalmů uprostřed svých životních zápasů i radostí vyjadřují důvěru, že Bůh je mocný a dobrý. Asi nejznámějším žalmem je žalm 23, vyjadřující důvěru vůči Bohu, který žalmistu provede celým životem, jako pastýř provádí své ovce: +morejpeg|náhled|200px'>Popularitu žalmů v dnešní době dokazuje i tento motocyklista, hlásící se ke křesťanství a k poselství Žalmu 23.

Odkazy

Reference

Související články

Sedmero kajícných žalmů * Žaltář (psalterium)

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20070827225030/http://parablemania. ektopos. com/archives/2006/01/psalms_commenta. html]J. PIERCE: recenze některých komentářů ke knize Žalmy[/url] - v angličtině. * [url=https://baptismus. cz/zalmy/]Přehledný seznam komentářů ke knize Žalmů[/url].

Kategorie:Knihy Starého zákona Kategorie:Liturgie Kategorie:Mudroslovná literatura