Kordeliéři

Technology

12 hours ago

Author

Kordeliéři jsou jednou z nejznámějších a nejvýznamnějších skupin ve středověkých a raně novověkých dějinách. Jedná se o dominikánský řád, který byl založen v roce 1216 svatým Dominikem Guzmánem. Kordeliéři se zaměřovali na kazatelskou činnost, studium teologie a misie. Tuto činnost vykonávali ve středověkých městech, na univerzitách, ve východní Evropě a také v misiích v Americe. Kordeliéře charakterizuje specifický způsob oblékání. Jejich řeholní hábit byl vyroben z bílého sukna a byl sloužil jako značka jejich skromného a asketického života. Hábit byl připoután speciálním pásem, který byl opleten šňůrou, nazývanou kordel. Odtud také pochází název řádu. Kordeliéři hráli významnou roli v různých obdobích dějin. Působili jako rádci a učitelé králům a šlechtě, svými kazatelskými misiemi měli velký vliv na zbožštění obyvatelstva a také se podíleli na inkvizici a pronásledování kacířů. Během reformace se řád zapojil do protireformačních aktivit, ačkoli se od jejich počátečních ideálů postupem času vzdalovali. Kordeliéři byli také vrozenými knihovníky a znalci teologie. Jejich kláštery obsahovaly bohaté knihovny a byly centry intelektuálního života. Ve středověku tvořiliýuniverzity a nabízeli studentům oblasti studia. Počátkem 19. století byl řád zrušen a kláštery byly uzavřeny. Po dlouhou dobu se Kordeliéři neobjevovali na veřejnosti, ale jejich odkaz a historie zůstávají důležitými součástmi českého národního dědictví.

Sídlo klubu kordeliérů (1793)

Kordeliéři či Klub kordeliérů (fr. Club des Cordeliers, oficiální název Société des droits de l'homme et du citoyen neboli Společnost práv člověka a občana) byl politický klub během Velké francouzské revoluce. +more K jeho vůdčím osobnostem patřili Jean Paul Marat, Georges Danton, Camille Desmoulins, Jacques-René Hébert a Pierre-Gaspard Chaumette. Označení klubu je odvozeno od místa schůzek jeho členů, kterým byl zrušený minoritský klášter v Paříži, jehož mniši se ve Francii nazývali cordeliers.

Historie

Klub vznikl 27. dubna 1790. +more Byl lidovější a alespoň zprvu radikálnější než klub jakobínů, neplatil se zde žádný členský poplatek. Klášter kordeliérů byl jeho sídlem jen zpočátku, od roku 1791 se kordeliéři scházeli v sále v ulici Rue Dauphine.

Cílem klubu bylo dohlížet na činnost parlamentu, symbolem kordeliérů bylo otevřené oko - "dokořán otevřené oko revoluční bdělosti" (l'œil de la vigilance révolutionnaire grand ouvert). Kordeliérům je připisována popularizace hesla Liberté, égalité, fraternité. +more V klubu působili radikální žurnalisté: Marat vydával časopis L'Ami du peuple (Přítel lidu), Desmoulins Révolutions de France et de Brabant (Revoluce ve Francii a v Brabantu), později Le Vieux Cordelier (Starý kordeliér).

Koredeliéři usilovali o postupné odstranění monarchie a starého režimu. Po králově pokusu o útěk a jeho zatčení již 21. +more června 1791 požadovali svržení Ludvíka XVI. a zorganizovali 17. července 1791 demonstraci na Martově poli, kde se měla podepisovat petice za nastolení republiky. Po masakru byl klub uzavřen pařížským magistrátem, který před jeho vchod umístil dvě děla, byly zastaveny jejich noviny, ale kordeliéři rychle získali zpět svůj vliv. Hráli velmi aktivní roli v organizaci povstání 10. srpna 1792, které vedlo ke královu uvěznění v Templu a posléze k vyhlášení republiky.

Většina významných členů klubu byla zvolena do Konventu, kde se stali součástí tzv. hory a odpůrci girondistů. +more Spolu s jakobíny dosáhli na jaře 1793 zřízení revolučního tribunálu a výboru veřejného blaha, což vedlo k zahájení teroru. Když girondisté obvinili Marata, že chce vyvolat čistky ve shromáždění, revoluční tribunál ho osvobodil. Desmoulins svým pamfletem Historie brissotinů přispěl k pádu girondistů, který způsobilo lidové povstání na přelomu května a června 1793. Marat, nejradikálnější z kordeliérů, byl 13. července zavražděn.

V roce 1793 se členové klubu začali názorově rozcházet a došlo k rozdělení klubu do dvou skupin: na umírněné a radikály. Převládla radikální skupina kolem Héberta, podle něj zvaná hébertisté. +more Dantonisté, zvaní též shovívaví, kteří chtěli zastavit teror i revoluční války, byli z klubu vyloučeni. Vliv hébertistů se projevil především při vytváření revoluční armády, která měla zajistit obranu Paříže; prosadili též zavedení kultu Rozumu a podíleli se na zákonu o podezřelých. Proti nim útočil Danton v Konventu a Desmoulins ve svých novinách.

Vládnoucím jakobínům překáželi dantonisté i hébertisté. Robespierre se nejprve vypořádal s hébertisty, kteří ho napadali za umírněnost a pokusili se o státní převrat. +more Jeho představitelé byli postaveni před revoluční tribunál a 24. března 1794 gilotinováni. V dalším víceméně vykonstruovaném procesu byli odsouzeni i shovívaví s Dantonem a Desmoulinsem v čele - popraveni byli 4. dubna. Klub se stal závislým na jakobínském klubu a ztratil význam, ale byl uzavřen až 8. února 1795.