Cesko.wiki Korunovace ruských panovníků
Author
Albert FloresAlexandry Fjodorovny, 1896 Korunovace ruských panovníků je někdejší církevní obřad Ruské pravoslavné církve, státní církve Ruského impéria, při kterém byl ruský panovník (obvykle car) korunován, byly mu svěřeny panovnické symboly a poté byl pomazán křižmem, čímž byl formálně stvrzen a duchovně požehnán počátek jeho vlády. K praktickému výkonu vlády nebyla korunovace nutná a nový panovník nastoupil na trůn po smrti předchozího panovníka.
Ačkoli je pravděpodobné, že již starší panovníci Moskevského knížectví byli korunováni před dobou vlády Ivana III. +more, známý korunovační rituál zjevně vycházel z byzantských zvyklostí, což bylo výsledkem vlivu manželky Ivana III. Sofie Paleologovny a také imperiálních ambic jeho vnuka, Ivana IV. Tyto byzantské prvky přetrvaly od doby, kdy se Moskevské knížectví transformovalo nejprve na Ruské carství, poté na Ruské impérium až do konce monarchie v roce 1917. Protože si carské Rusko dělalo nároky na titul „Třetí Řím“ a na nástupnictví Byzance jako pravého křesťanského státu, byl ruský obřad koncipován jako spojení panovníků a pravoslavného duchovenstva s tradicemi tzv. „Druhého Říma“ včetně imperiálního poslání ochrany pravoslaví.
Průběh korunovace
Liturgie
Na začátku liturgie car snímá korunu a nasazuje si ji opět teprve na jejím konci. Jsou předčítány pasáže z evangelia, po jeho skončení car evangelium políbí.
Během zpěvu kinonikonu, přijímají nejprve kněží svaté přijímání u oltáře. Po dokončení kinonikonu a svatého přijímání začíná obřad pomazání cara. +more Carský pár se odebere k ikonostasu, kde mezitím carští dignitáři přichystali korunovační regálie. Zatímco se car postaví na předem připravený zlatý koberec, panovnice zůstává v pozadí. Metropolita dává pomazání carovi. Poté je pomazána na čelo také carevna. Znovu se rozezvučí zvony a salvy z děl oznamující právě dovršený děj.
Metropolita pak vede cara carskými vraty v ikonostasu do oltáře ke svatému přijímání. Car se před oltářem ukloní a přijímá svaté přijímání, neboli kněžskou eucharistii. +more Archiepiskop pak panovníkovi podává antidoron a víno, poté, co mu předtím jiný duchovní podal vodu k omytí. Poté se car s insigniemi odebere zpět na trůn. Dle tradičního postupu obdrží carevna eucharistii u carských vrat, poté následuje cara na trůn. Zpovědník cara pak vysloví díkuvzdání a nakonec protodiákon udělí závěrečné požehnání.
:„Dejž, ó Pane, šťastný a klidný život, zdraví a blaho a zdar ve všem, ochranu a převahu nad nepřítelem, našemu milostivému zbožnému a pravověrnému, křesťanskému, samovládnému a velkému panovníkovi, z Boží vůle korunovanému, nejvyššímu a požehnanému pomazanému caru, samovládci celé Rusi, a jeho manželce, zbožné a pravověrné, korunované, nejvyšší a pomazané carevně a zachovej je na mnohá léta.“
Sbory znovu zpívají provolání holdu v trojnásobném „Mnogaja lěta“ a přítomní světští i duchovní stavové vzdávají hold korunovanému páru trojnásobnou úklonou. Panovnický pár políbí žehnající kříž. +more Liturgie je dovršena a průvod vychází z chrámu.
Místo korunovace
Tradičním místem korunovace byl uspenský chrám, který se nachází v Moskevském Kremlu. První korunovace zde proběhla v roce 1498, kdy velkokníže moskevský +more'>Ivan III. nechal korunovat tzv. Monomachovou čapkou svého vnuka Dmitrije na velikého knížete „Moskvy a Vladimiru a vší Rusi“. Roku 1547 následovala první carská korunovace Ivana IV. Od té doby až do svržení monarchie se zde konaly panovnické korunovace. Korunovace posledního cara Mikuláše II. a jeho manželky carevny Alexandry Fjodorovny proběhla 26. května 1896.
Korunovace cara
imperátorské koruny Po slovech korunovační modlitby dal panovník pokyn metropolitovi a přijal korunu z jeho rukou. +more Ten mu ji nasadil na hlavu a přitom vzýval jméno Nejsvětější Trojice.
Tato část byla zachována jako připomínka volby byzantských císařů, což byl symbol toho, že moc, jež byla carovi svěřena, byla chápána také jako pokračování křesťanského Římského impéria (nebo Byzance), a že pocházela přímo od Boha. Modlitba metropolity nebo patriarchy, podobně jako u patriarchy cařihradského při korunovaci byzantských panovníků, stvrzovala jeho vládu.
Korunovace carevny
Carevna Marie Fjodorovna korunována v roce 1797 byla teprve třetí korunovanou manželkou cara. Před ní to byly Marina Mniszková (žena +more'>Lžidimitrije I. ) v roce 1606 a Kateřina v roce 1724 (žena Petra I. ). Před reformami cara Petra I. se ruská pravoslavná církev bránila korunování manželek panovníků. Petr Veliký se snažil zavedením korunovace carevny přiblížit západním monarchiím.
Seznam korunovací carů a careven