Kostel svaté Markéty (Loukov)

Kostel svaté Markéty v Loukově na Vysočině patří do skupiny tří tzv. podlipnických kostelů. V roce 1941 v něm byly objeveny středověké nástěnné malby poměrně vysoké umělecké úrovně. Od roku 1958 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.

O oživení a opravy všech tří podlipnických svatostánků usiluje sdružení Přátelé podlipnických kostelů.

Historie

Poprvé je kostel zmiňován v rejstřících papežských desátků z roku 1352. Čtvercová věž k němu byla přistavěna až ve druhé polovině 17. století.

V roce 1941 byla v lodi, presbytáři i sakristii objevena řada středověkých nástěnných maleb. Podle posledních poznatků by měly pocházet z posledního desetiletí 14. století.

+morejpg|náhled|vlevo'>Kostel v listopadu 2006 Na severní stěně lodi je možné vidět obraz sv. Matěje, dále sv. Kryštofa a fragment s námětem Oplakávání Krista. Východní stěna lodi je pokryta několika pásy obrazů s výjevy Ukřižování, Poslední večeře Páně, Piety a Oběti Kaina a Ábela. Na protější straně lodi se nachází výjev Umučení deseti tisíc rytířů a Boj sv. Jiří s drakem. Na severní stěně presbytáře se nalézá Bolestný Kristus s nástroji mučení Arma Christi. Dále se zachovaly malby zpodobňující scény ze života sv. Markéty.

Kostel byl opravován za druhé světové války, znovu v roce 2009.

Historie podrobně

Loukov tvořil ve středověku samostatný malý statek, jehož majitelé byli zároveň i patrony kostela. Prvně se s kostelem sv. +more Markéty setkáváme v roce 1352, kdy je v rejstřících papežských desátků zmíněna i dnes již zaniklá ves Loukov. Kostel patřil mezi farní kostely odvádějící desátky v relativně malé výši, totiž pouze 6 grošů ročně.

Majitelé Loukova byli i patrony kostela a k němu vykonávali podací právo. Roku 1355 podávala ke kostelu paní Dobroslava, vdova po zesnulém Načkovi z Lúkého, roku 1356 zřejmě táž majitelka, uváděná však jako Vratna, vdova po Načkovi z Lúkého, a roku 1371 znovu Vratna, vdova po Načkovi z Lúkova, tentokrát však spolu se svými syny Mikulášem, Načkem a Lvem. +more V roce 1380 již ke kostelu podával Mikuláš z Lúké a roku 1396 Naček z Lúkého.

Roku 1397 je v souvislosti s darem pro loukovský kostel uváděn opět Naček z Lúkého spolu se svým nevlastním synem Václavem, jenž byl v pramenech jakožto Václav z Lúkého zmiňován už roku 1391. Roku 1399 ke kostelu podával Naček z Lúkého spolu s Matějem z Lúkého, roku 1401 sám Naček z Lúkého, roku 1404 Naček z Lúkého se Lvem z Lúkého a roku 1407 Lev (Léva) z Lúkého. +more Léva z Lúkého, syn Mikšův, je zmiňován i k roku 1406 v souvislosti s darem platu loukovskému kostelu, jehož část měla sloužit opravám kostela, a poté v roce 1414, kdy koupil panství Věž, Veselí a část Světlé, i v roce 1415.

Po Bílé hoře přestal být loukovský kostel (stejně jako i kostely v Dolním Městě a v Řečici) sídlem farností a spolu s lipnickým kostelem se stal filiálním kostelem, patřícím k farnosti ve Světlé nad Sázavou. Po obnovení farnosti v Lipnici, k čemuž došlo zřejmě roku 1694, se pak všechny tři kostely staly filiálkami lipnického farního kostela, jimiž zůstaly dodnes.

Zatímco tedy církevně-správně tvoří „podlipnické kostely“ od třicetileté války jednu skupinu, jinak tomu bylo s jejich pozemkovými vrchnostmi. Při konfiskaci trčkovského majetku byly totiž Řečice a Loukov připojeny k chotěbořskému panství, patřícímu Rašínům z Rýzmburka a později Kinským, Až někdy po roce 1714 byly Loukov a Řečice odděleny od Chotěboře a roku 1724 byly připojeny k lipnickému panství, od něhož však byly roku 1741 opět odděleny a staly se součástí nově vzniklého statku loukovského, patřícího sklářské rodině Adlerů. +more Teprve v roce 1763 poslední majitelka Loukova z rodu Adlerů prodala loukovský statek hraběti Palmovi, majiteli lipnického panství, a od tohoto roku měly opět všechny tři kostely téhož patrona.

Z barokní doby se nedochovaly takřka žádné písemné prameny týkající se přímo stavebního vývoje „podlipnických kostelů“. Ani nejstarší dochovaný inventář všech tří kostelů, pocházející z roku 1719, nepřináší žádné informace o jejich stavební podobě. +more Roku 1739 byl pořízen nový zvon na loukovskou kostelní věž.

Kostelní účty pro všechny tři kostely se dochovaly až pro období od roku 1774 (s přestávkou v letech 1797-1812) a nezmiňují se o nějakých zásadních stavebních změnách. Na loukovském kostele se roku 1781 pokrývalo šindelem, roku 1791 v něm tesař Myška opravil staré a zhotovil nové lavice a roku 1796 byly opraveny varhany. +more Ani v následujícím století nebyly prováděny opravy většího rozsahu.

O loukovském kostele inventář z roku 1838 říká, že stojí „poblíž emfyteutického, pod loukovskou sklářskou hutí ležícího poplužního dvora, zvaného Loukov“, je postaven z kamene v maltě, je kryt šindelem a je opatřen pěti okny a - včetně sakristie - třemi dveřmi. V kostele jsou tři oltáře, totiž hlavní sv. +more Markéty, pravý sv. Kateřiny a levý sv. Barbory, dále dřevěná kazatelna, dvanáct lavic a zpovědnice v sakristii. Varhany jsou lokalizovány „na kůru, ke kterému vedou ze hřbitova vlastní schody“; jde vlastně o pozitiv s malým pedálem a čtyřmi mutacemi. Na kůru jsou rovněž dvě lavice. Věž je součástí kostela a nacházejí se v ní dva zvony; kromě toho je tu o ní uvedeno, že „vedle ní je umístěn vchod na kůr“. Krátce po sepsání tohoto inventáře bylo v prosinci roku 1838 vydáno guberniální nařízení, podle něhož Martin Fitz v letech 1840-1841 postavil v areálu loukovského kostela márnici a hřbitovní zeď.

Z let 1848-1856 pocházejí zmínky o opravách všech tří kostelů, o kterých však jinak nic bližšího nevíme, pouze z pozdějšího pramene se dovídáme, že roku 1852 byl do loukovského kostela pořízen skleněný lustr; je možné, že jej zhotovila blízká loukovská sklárna. Roku 1893 stavitel Hradecký ze Světlé nad Sázavou nově pokryl dolnoměstskou zvonici a zároveň provedl opravy na loukovském kostele. +more V loukovském kostele se pracovalo pak i roku 1912, kdy malíř z Meziklas namaloval festony na dřevěnou kruchtu.

V roce 1914 stavitel a architekt ve Světlé nad Sázavou Emil Prückner provedl opravu všech tří kostelů, jejíž podstatnou část tvořily práce pokrývačské. Program opravy loukovského kostela vypracoval konzervátor památkové péče arch. +more Boža Dvořák, avšak nakonec byla i tato oprava provedena v mnohem menším rozsahu, než Dvořák navrhoval.

Nutnost dalekosáhlejší opravy všech tří kostelů, zvláště loukovského, byla vícekrát při­pomínána i ve dvacátých letech, ale k opravám stále nedocházelo a ani změna patrona v roce 1925 (místo Trautmannsdorffů se jím stal velkostatkář Josef Kolář) nepřinesla v tomto ohledu změnu k lepšímu, ba zřejmě spíše naopak. Loukovský kostel byl sice údajně opraven v roce 1928, kdy měla být pořízena také nová střecha, ale tyto práce, o kterých jinak nic bližšího nevíme, byly zřejmě nevelkého rozsahu.

K dlouho požadované opravě všech tří kostelů došlo až za druhé světové války. Jejím inspirátorem a animátorem i projektantem byl bývalý konzervátor památkové péče arch. +more Boža Dvořák, jenž postupoval v dohodě se současným konzervátorem památkové péče, kterým byl královéhradecký prelát Hugo Doskočil, a jenž o ní zevrubně informoval Památkový úřad, jehož instrukcemi se řídil. V roce 1941 byly v lodi, presbyteriu i sakristii objeveny středověké nástěnné malby poměrně vysoké umělecké úrovně. Nejnovější literatura je datuje do posledního desetiletí 14. století. Fresky v loukovském kostele odkryl v roce 1941 humpolecký malíř B. Šubrt.

Opravné práce na celém kostele pokračovaly od roku 1941 až do roku 1944. Byl vytvořen nový strop a byla též provedena výměna starého šindele. +more Akad. malíř Miroslav Baše, Karel Stehlík a Eugen Weidlich restaurovali odkryté fresky. Během oprav tesař Tvrdý zřídil nový dřevěný kazetový strop podle vzoru starého sešlého a pokryl střechu kostela šindelem, humpolecký řezbář Drahozal opravil hlavní oltář, akad. malíř a sochař Miloslav Baše spolu s Karlem Stehlíkem a Eugenem Weidlichem restaurovali odkryté fresky, Rudolf Šoula z Kejžlic dodal novou dlažbu, Taťána Hošková, Věra Nováková a Karel Stehlík zhotovili novou křížovou cestu na skic podle vzoru křížové cesty v řečickém kostele a truhlář František Michálek udělal nový oltářní stůl a lavice a opravil dřevěnou kruchtu (spolu s lipnickým malířem J. Stojanem) a kazatelnu.

Rozsáhlé rekonstrukce kostela (šindelová střecha, omítky…) proběhly v roce 2009 díky „Sdružení přátel podlipnických kostelů“.

Bohoslužby

Bohoslužby se v kostele konají v pondělí v 15.30.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

Literatura

SOMMER, Jan a kol. : Tři gotické kostely pod Hradem Lipnicí. +more Dolní Město, Loukov, Řečice, Vlastivědná knihovnička SPS, sv. 8, Společnost přátel starožitností v nakladatelství, Unicornis, Praha 1999. .

Související články

Kostel svatého Martina z Tours (Dolní Město) * Kostel svatého Jiří (Řečice) * Římskokatolická farnost Lipnice nad Sázavou

Markéta (Loukov) Markéta (Loukov) Kategorie:Dolní Město Kategorie:Kulturní památky v okrese Havlíčkův Brod Loukov