Cesko.wiki Kovona Karviná
Author
Albert FloresKOVONA KARVINÁ, a. s. byla společnost v Karviné, která se zabývala kovovýrobou a výrobou produktů ze skelného laminátu.
Vznik
Již v roce 1904 byla na této lokalitě, nedaleko náměstí okresního města Fryštát, postavena drátovna. Drátovna se proměnila na železárnu a změnila majitele, ale kádr zaměstnanců zůstal. +more Právě díky těmto zaměstnancům je začátek továrny datován k roku 1904.
Železárny opět změnily majitele, kterými se stali Emil Mücke a Hugo Melder, oba podnikatelé s německou národností. Po druhé světové válce byla nařízena národní správa majetkových hodnot Němců, a to Dekretem presidenta republiky 5/1945 ze dne 19. +more května 1945. Národním správcem (komanditistou) se stal Výměrem Moravsko-slezského zemského Národního výboru, expositura Moravská Ostrava, Jan Šveda. Název firmy zněl: Závody Mücke-Melder, komanditní společnost, národní správa, továrny na kovový a dřevěný nábytek.
Národní podnik Kovona byl zřízen zprávou v Úředním listě republiky Československé ze dne 16. května 1946, částka 84. +more Retroaktivně (k 1. lednu 1946) byl do nově zřízeného podniku „Kovona, továrny na kovový nábytek Praha“ převeden majetek Mücke-Melder, kom. spol. ve Fryštátě a firmy Vichr a spol. Praha II. Továrna ve Fryštátě tak ztratila právní subjektivitu a vystupovala již jako národní podnik Kovona, závod Fryštát. Po přejmenování města Fryštát na Karvinou, změnila název i továrna.
Reorganizace
Vyhláškou ministra průmyslu č. 1673 ze dne 25. +more července 1949 byl zřízen národní podnik Kovona Fryštát se závody ve Fryštátě, Vysoké nad Kysucou, Brně a Bystřici pod Hostýnem. Vyhláškou ministra průmyslu č. 2646 ze dne 19. prosince 1949 se Kovona Fryštát, národní podnik mění na Kovona Karviná, národní podnik.
Závod Karviná pokračoval ve výrobním programu Závodů Mücke-Melder. Jednalo se o nábytek plechový, který byl v závodě lakován nebo nábytek z ohýbaných ocelových trubek. +more Ohnuté trubky byly chromovány a vybavovány čalouněním. Odběratelem byly školy, nemocnice, domovy mládeže, ubytovny nebo úřady. V roce 1957 byl závodu určen výrobní program mimo nábytkářský průmysl. Současně se změnou výrobního programu se Kovona Karviná stala samostatným národním podnikem.
Výrobní program
Již od roku 1951 probíhala výroba ocelových podlahových roštů a od roku 1954 výroba plechových dveřních zárubní. V roce 1958 byla výroba nábytku v rámci tzv. +more delimitace (vymezení výrob jednotlivým podnikům) zrušena. Naběhl nový program: do roku 1961 bylo vyrobeno 50 000 bytových instalačních jader.
V licenci firmy Svenska Fläktfabriken byly vyráběny klimatizační jednotky.
Podnik si v roce 1953 osvojil výrobu z polyesterových skelných laminátů (PESL), pro který používal obchodní název Polytex. Technologii výroby zdokonalovalo podnikové Výzkumné a vývojové středisko Kovona. +more Vyráběl výrobky menších rozměrů jako přilby pro průmysl, přilby pro motoristy, ale i výrobky pro armádu (přídavné nádrže pro trysková letadla). Výrobu velkých dutých těles (roury, nádrže) až do průměru 3 600 mm umožnil nákup navíjecího zařízení pro přesné vinutí realizovaný v roce 1970. Ve výrobě laminátových trub a nádrží pokračovala firma Polytex Composite s. r. o. , která vznikla vyčleněním z firmy Kovona.
Bytová instalační jádra byl výrobek, který urychlil panelovou bytovou výstavbu a pomohl tak vyřešit bydlení milionům lidí. Dnešním nárokům však umakartové bytové jádro nevyhovuje a brzy z panelových bytů vymizí. +more Takový osud však nepostihnou další výrobky Kovony: karoserie přívěsných vozíků Velorex a pevné střechy, které byli zimní alternativou ke stahovacím střechám kabrioletům Škoda Felicia ze šedesátých let 20. století.
Zajímavosti
Přívěsný vozík Velorex Dne 6. +more září 1989 byla při hloubení základů pro nový kompresor nalezena nevybuchlá letecká puma z období 2. světové války.
Mojmír Stránský, konstruktér invalidních tříkolek Velorex a současně zakladatel družstva Velorex v Solnici se zajímal o výrobu ze skelných laminátů. Dostal povolení ke stáži a školení v podniku bez nároku na mzdu. +more Podnik měl ve výrobním programu i karoserie přívěsných vozíků k motocyklům. Tyto sajdkáry, lidově „lodičky“, kompletovalo Lidové družstvo Velo v Hradci Králové, závod Žamberk. Obchodní název těchto sajdkárů kopírovalo název družstva, které Mojmír Stráský kdysi zakládal: Velorex. I ve výrobě dílů sidecaru docházelo ke zmetkovitosti, a tak si stážista Stráský vyjednal povolení k odvozu. Doma tyto díly opravil a prodal zájemcům.