Kočkodan
Author
Albert FloresKočkodani je společný český název pro pět rodů Allenopithecus, Cercopithecus, Erythrocebus, Chlorocebus a Miopithecus. Jsou to úzkonosí primáti z čeledi kočkodanovití, menší až středně velké opice obývající rozmanité ekosystémy subsaharské Afriky.
Popis
Všichni kočkodani mají poměrně štíhlý trup, dlouhé a štíhlé končetiny a dlouhý neredukovaný ocas, mají průměrnou hmotnost od 3 do 7 kg. Žijí v rozlehlých a rozličných oblastech Afriky jižně od Sahary, a jsou k tomuto životu různě přizpůsobeni. +more Většina kočkodanů, až na kočkodana husarského, nejrychlejšího běžce mezi primáty, je více či méně uzpůsobena výrazně delšími zadními končetinami k životu na stromech. Lebku mají poměrně štíhlou a čelisti, v porovnání s ostatními kočkodanovitými, kratší. Pohlavní dimorfismus se projevuje především délkou špičáků a velikosti těla, i když rozdílnost ve velikosti není tak patrná, jako u paviánů.
Vytvářejí komunity složené z několika jedinců, a to jak v rámci jednoho druhu, tak i mezidruhově, například s mandrily, mangabeji nebo guerézami. Vyspělá ekologická diferenciace je pro takováto uskupení nezbytností. +more Sympatrický výskyt kočkodana muido, kočkodana pruhohřbetého a kočkodana bělonosého s mandrily není výjimečností. Nekonkurují si ani způsobem a frekvencí využívání jednotlivých stromových pater, ani potravním druhem. Kočkodan pruhohřbetý žije především v horních patrech korun stromů, je výrazně plodožravý, loví pohyblivý hmyz a téměř vůbec nepojídá listy. Kočkodan bělonosý je vázán svým výskytem na střední patra korun, živí se listy, květy a loví pohybující se i ukrytý hmyz. Kočkodan muldo obývá spodní patra korun, občas sestupuje i na zem, převážnou část jídelníčku mu tvoří listy, konzumuje méně plodů a zřídka kdy hmyz.
Typickým znakem kočkodanů je pohyb po všech čtyřech končetinách, a to i ve větvích. Toto kočkodani ovládají nejlépe ze všech druhů opic. +more Dlouhý ocas jim pak pomáhá při skocích. Všeobecně kočkodanům jako potrava slouží hlavně ovoce, semena, listy, traviny, kořínky drobní živočichové, ptáci, savci, ještěrky. Pohlavní zralosti dosahují samice zhruba ve 4 a půl letech, samci pak v pěti letech. Doba březosti je asi 165 dní. Kočkodani se mohou dožívat až třiceti let.
Zajímavým znakem kočkodanů je obranná strategie proti predátorům. Mají značně rozvinutou komunikaci. +more Byl pozorován u některých jedinců primitivní „jazyk“, kdy na určitý zvukový signál reagovali všichni jedinci, až na mláďata, v tlupě obdobně. Tento akustický signál se však dle oblastí liší. Varování kočkodana obecného žijícího v Senegalu nerozumí kočkodani obecní žijící v Malawi. Pozoruhodné může být i to, že hlídkující jedinec svými projevy přitahuje pozornost dravce a poskytuje tím drahocenný čas ostatním. Úkryt nacházejí nejen v zeleném baldachýnu, ale někteří kočkodani jsou dobrými plavci a před predátory skáčou do vody. Kočkodani talapoini se dravcům dokonce aktivně a mnohdy úspěšně brání.
Rozdělení
Uvedených pět rodů tvoří tribus kočkodani, který lze rozdělit podle místa výskytu do tří skupin: * pralesní kočkodani, kterou tvoří rody Allenopithecus, Cercopithecus a Miopithecus, * lesostepní kočkodani rodu Chlorocebus, * savanoví kočkodani rodu Erythrocebus.
Odkazy
Literatura
Luděk Dobroruka, Zvířata celého světa, Státní zemědělské nakladatelství, sv. 5, 1979
Externí odkazy
https://web.archive.org/web/20090323003211/http://www.afrikaonline.cz/view.php?cisloclanku=2009022001