Koňské maso

Technology

12 hours ago

Author

Koňské maso je maso pocházející z koně. Koně byli dlouhá staletí chováni především pro svou sílu a schopnost pomáhat člověku při práci. V minulosti bylo koně považováno za užitečné zvíře a jeho maso bylo poměrně běžnou součástí lidské stravy. V současné době je koně chován především pro sportovní či rekreační účely, avšak jeho maso je stále konzumováno v některých zemích a společnostech. Koňské maso má specifickou chuť, která se odlišuje od jiných druhů masa. Vzhledem k některým etickým, kulturním a náboženským důvodům je konzumace koňského masa kontroverzní a v některých zemích je dokonce zakázána. Důležité však je, aby koňské maso bylo pocházející z legálního a etického chovu, který zajišťuje zvířatům dobré životní podmínky a zároveň minimalizuje environmentální dopady chovu.

Kus syrového koňského masa Němečtí obyvatelé Berlína porcují mrtvého koně, květen 1945 Koňské maso neboli konina je druh masa, který pochází z domácího koně. V České republice není jeho konzumace příliš rozšířena. Důvod je ten, že kůň je mnoha lidmi pokládán za ušlechtilé zvíře a jeho zabíjení pro maso je tak vnímáno negativně. Dříve navíc specializovaní, tzv. koňští řezníci, jejichž práce byla nezřídka aspociovaná s činností pohodného, zpracovávali maso z přestárlých, poraněných, nemocných nebo dokonce uhynulých koní, z něhož se vyráběly levné uzeniny (koňský salám). Proto je koňské maso dodnes v Česku ale také např. v USA vnímáno jako podřadné. Ve 20. a 21. století je toto maso nejvíce konzumováno v několika zemích centrální Asie, jako je Mongolsko a Kazachstán, dále některé oblasti Číny (Sin-ťiang) a Ruska (Tatarstán, Sibiř). V menší míře je součástí kulinářských tradic dalších zemí v Evropě, např. v italské, francouzské, belgické a španělské kuchyni, Latinské Americe a v Asii (např. na severu Japonska, na Sibiři atd.). V anglofonních zemích je ale konzumace koňského masa společenské tabu a vyrábí se z něj nanejvýš konzervy a granule pro psy. Během 19. a první poloviny 20. století se koňské maso spolu s masem z nucených porážek, používalo v zoologických zahradách ke krmení šelem a jiných masozravců.

V rané historii lidstva byl divoký kůň hojně loven pro maso jako cenný zdroj proteinů.

Navzdory obecným představám nejedí nikdy koňské maso Romové, pro něž je tabu, ani Židé, protože není košer. K jeho výraznější konzumaci docházelo během válek, kdy byl nedostatek potravin a kůň sloužil jako dopravní prostředek pro vojsko a materiál, tudíž v případě neplánovaného úmrtí či zabití, se jednalo o snadno dostupný zdroj potravy. +more V Česku se místy dosud prodávají uzeniny s podílem koňského masa, které pochází vesměs z dovozu, koně, zraněné nebo usmrcené např. v důsledku nehody při závodu, nelze k produkci masa použít. Naproti tomu v Japonsku se upravuje syrové koňské maso formou sašimi zvané basaši.

Kvalita a chuť

Maso ze zdravých a nepříliš starých zvířat se vzhledem i chutí velmi podobá hovězímu. Má tmavě červenou, někdy až téměř fialovou barvu a hrubší svalová vlákna, chuť je díky vyššímu obsahu glykogenu často mírně nasládlá. +more Nutriční hodnotou se téměř shoduje s hovězím, průměrně však má nižší obsah tuku. Právě tuk představuje hlavní rozdíl oproti hovězímu masu, protože tuk koní je mnohem řidší než hovězí lůj a podobá se spíš sádlu. Typická je jeho žlutá někdy až oranžová barva.

Koňské maso v kultuře

V některých literárních dílech se objevuje konzumace koniny jako symbol chudoby, nedostatku lepšího jídla nebo lakoty a šetření. Např. +more známý klukovský posměšek z knížky Bylo nás pět od Karla Poláčka: „Pan Fajst vepřovou zblajz a pak koupil koninu pro celou rodinu. “ V době nedostatku masa za vlády prezidenta Novotného se zas objevoval slogan „Půl kila koniny do každé rodiny. “ V podobném duchu veršuje v následující ukázce Karel Kryl:.