Krematorium a urnový háj v Bratislavě

Stavba a areál

Prostředí této architektury vznikalo opačně, než bývá zvykem. Nesázely se stromy kolem novostavby, ale architektura se umístila mezi staré borovice a duby.

V areálu se nachází hlavní stavba, provozní vedlejší stavba a urnový háj, dotvořený plastikami.

Hlavní stavba se skládá ze soustavy bílých vodorovných stěn, které vymezují základní vnitřní prostory, a příčných celozasklených stěn z čirého skla. Skládá se z suterénu (provozní část) a obřadních prostor vyvýšených na terase. +more Rozprostírá se na kopci nad loukou. V obřadních prostorách se nachází předsíň (čekárna), obřadní místnost rozloučení blízkých příbuzných a hlavní obřadní sál. Z hlavního obřadního sálu je působivý pohled do lesa se starými borovicemi a duby. Z exteriéru (ze zahrady) přechází dřevěná stěna do interiéru (obřadní místnosti), jako znak spojení člověka s přírodou.

Areál dotváří totemová plastika od Vladimíra Kompánka, která se nachází se na hlavní louce a je inspirována dřevěnými kříži vesnických hřbitovů a hálkami lidových dřevěnic, které se objevovaly na Slovensku. Nachází se zde i travertinová Uhrova fontána před hlavní sálem, Tóthova socha Smutek v urnovém háji (později odstraněna) a Milučkého pohřebiště významných představitelů.

Návrh a filozofie

„Vyžaduje se prostředí, které nemá s konvenčním pojetím hřbitova nic společného, prostředí uklidňující, vyvážené, harmonické.“ Slova Ferdinanda Milučkého.

V roce 1962 se začaly tvořit první skici krematoria. Už sám přístup po dlouhém obloukovém chodníku podél hlavní louky s totemem je obřadem příjezdu k místu rozloučení. +more Hlavní obřadní prostory se nacházejí na terase nad svahem a jakoby jen volně spojené s vodorovnými stěnami. Mezi nimi lze kdykoliv uniknout, jen čiré příčně sklo určuje vnitřní prostor. Zdi z interiéru pronikají přes zasklení daleko do exteriéru a dlažba spojuje interiér s okolím.

V dubnu 2000 byla dokončena rekonstrukce a vyměněna zastaralá technologie.

„To všechno, ztvárněné zákoutí přírody, prostor, architektura, má svou přísnou zákonitost, svou čistotu. Je výrazem nesentimentální pojetí lidského osudu. +more Je to stále jeviště kultu, které má svůj jasný rituál. Odbočuje z cesty, Zastav a odejdeš. “ Autorem těchto slov je Dominik Tatarka.

„Odešel do lesů. Tak říkali staří Slované, když někdo zemřel. +more Lesy a smrt, odchod s tohoto života do věčného šumění lesů, rozloučení se zesnulým v přírodě, věčný koloběh života, návrat do něj po smrti. “ Tak začíná svou stať o Milučkého krematoriu jeho někdejší učitel profesor Jan E. Koula.

Už sám přístup po dlouhém obloukovém chodníku, začínajícím u brány a končícím při stavbě hlavní, je část obřadu, symbol-pouť k poslední rozloučení. Truchlící příbuzné přivádí do světa jiných hodnot, vyvede je z koloběhu života a města. +more I v tom je toto dílo skvostem. Milučký zde poukázal svůj cit pro detail, jehož strohost na sebe neupozorňuje, ale dovoluje se věnovat rozloučení se zemřelými.

Ceny

Krematorium získalo Jurkovičovu a státní cenu. * Toto dílo přispělo k udělení Herderovy ceny za architekturu za rok 2001 architektovi Ferdinandu Milučkému.

Galerie

Soubor:Orientačný plán krematória v Bratislave. JPG|Orientační plán Soubor:Významné osobnosti uložené v Urnovom háji v Bratislave. +morejpg|Seznam významných osobností uložených v Urnovém háji.

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

Dulla M. a Moravčíková H. +more: Architektúra Slovenska v 20. storočí. SLOVART, Bratislava 2002 * Kusý M. : Architektúra na Slovensku 1945-1975. PALLAS, Bratislava 1976 * Dulla M. , SPOLOK ARCHITEKTOV SLOVENSKA: Architekt Ferdinand Milučký. PRINT-ART, Bratislava * [url=http://www. asb. sk]www. asb. sk[/url] * [url=http://www. bratislavskénoviny. sk]Www. bratislavskénoviny. sk[/url].

Reference

Kategorie:Stavby v Bratislavě Kategorie:Krematoria Kategorie:Postaveno na Slovensku 1968