Kritická diskurzivní analýza

Kritická diskurzivní analýza (CDA - z ang. Critical discourse analysis) je typ analýzy diskurzu, který chápe jazyk jako aspekt sociální praxe a zkoumá ho jako součást širšího sociální konceptu. Snaží se pochopit vztah mezi jazykem a ideologií diskurzu. Tvrdí, že diskurz ovlivňuje a zároveň je určen sociálními strukturami. CDA umožňuje analyzovat spojitost diskurzu a mocenských vztahů.

Kritická diskurzivní analýza je pojem zahrnující mnoho analytických přístupů. Vychází z postdisciplinární logiky, neexistuje však žádná konkrétní disciplína, do které by se dala CDA zařadit. +more Termín kritická diskurzivní analýza se skládá ze tří pojmů, „kritická“ odkazuje k filozofii, kritické a obecně normativní teorii, „analýza“ k použité obecné metodě a „diskurz“ k objektu, jehož se analýza týká. Pro pojem diskurz rozlišuje kritická diskurzivní analýza dva významy. Za prvé diskurz jako proces a zadruhé diskurz z pohledu Michela Foucaulta, tedy jako strukturovanou fixaci významu. CDA oba významy vidí navzájem spjaté a chce je zkoumat a uvádět do praxe současně.

Snahou CDA nikdy nebylo nabídnout či definovat pouze jednu specifickou teorii. Není pro ní ani charakteristická specifická metodologie výzkumu. +more Nejedná se o ucelený směr podobně jako u jiných přístupů k diskurzivní analýze. CDA je spíše volnou sítí výzkumníků, jejich teorie a aplikace se ale liší. Velkým zdrojem textů týkajících se CDA je časopis „Discourse and Society“ pod vedením Teun van Dijka. Van Dijk a Ruth Wodak se zaměřují na to, jak je diskurz vnímán, zatímco Fairclough a Jager zkoumají texty samotné a jejich vztah ke společnosti. Podobně jako Foucault se nesoustředí na interpretaci textů.

CDA slouží jako nástroj nabízející jiný pohled napříč celým oborem. Kritický přístup můžeme nalézt i v pragmatice, konverzační analýze, rétorice, sociolingvistice, stylistice a dalších.

Jedna z nejvýznamnějších metod CDA byla vytvořena Normanem Faircloughem.

Vznik

Některé myšlenky, teze, které se v CDA nachází, vznikly již v době před druhou světovou válkou a vychází z kritické teorie Frankfurtské školy. Na konci 70. +more let 20. století vznikla teorie nazývaná "kritická lingvistika", a právě z té vychází současné zaměření CDA na jazyk a rozpravu. Tyto dva termíny jsou často zaměnitelné. Metoda vychází rovněž i ze sociální teorie a ovlivnily ji práce Karla Marxe, Antonia Gramsciho, Louise Althussera, Michela Foucaulta, a dalších, a to zejména z důvodu jejich zaměření na zkoumání ideologií a mocenských vztahů či spojení tématu moci a diskurzu. Za hlavní postavu a jednoho ze zakladatelů CDA je považován Norman Fairclough, dalšími osobnostmi, které se významně podílely na tvorbě CDA, jsou např. : Ruth Wodak, Michael Meyer, Teun Adrianus van Dijk.

Jako síť studií, se CDA objevuje na počátku devadesátých let, po sympóziu v Amsterdamu v lednu 1991. Prostor na diskuzi o CDA pro Teuna van Dijka, Normana Fairclougha, Gunthera Kressa, Thea van Leeuvena a Ruth Wodak vytvořila Amsterdamská univerzita.

Diskurz podle Michela Foucaulta

Michel Foucault se ve svém spisu Archeologie vědění (1969) a přednášce Řád diskurzu (1970) zabývá zejména způsoby kontroly diskurzu z pozice moci. Podle něj diskurz není jenom pouhým souborem reprezentací či textů, ale také sociálních praktik systematicky vytvářejících objekty diskurzu. +more Foucault pro toto zavedl označení diskurzivní praxe, podle něj by se diskurzy neměly redukovat pouze na jazyk v užití.

Diskurz je tedy utvářen diskurzivní formací, která uvádí obsah diskurzu a nediskurzivní formací, která ovlivňuje způsob utváření a prezentování tohoto obsahu. Zatímco diskurzivní formace říká, co je obsahem diskurzu, nediskurzivní formace má vliv na způsob utváření a prezentování tohoto obsahu. +more Na způsob jakým o věcech hovoříme, má podle Foucaulta vliv společenské postavení, názorové klimaty a způsoby kategorizování objektů podle dominantního vědění dané doby.

Faircloughova metoda CDA

Faircloughovo chápání diskursu je trojdimenzionální: text, diskursivní praxe a sociální praxe (Norman Fairclough ve své knize knize Media Discourse z roku 1995 nahradil termín sociální praxe termínem socio-kulturní praxe). Faircloughovo pojetí diskursu představuje formu či aspekt sociální praxe. +more Fairclough později mění obecné slovo diskurs na semiosis a vytyčuje roli semiosis ve třech různých oblastech: # část sociální aktivity v rámci praxe, která konstituuje tzv. žánry # reprezentace, které dává vzniknout tzv. diskursům # způsob bytí, který konstituuje rozličné styly (např. styl politika nebo celebrity apod. ).

Fairclough také analyticky rozdělil CDA do třech samostatných, vzájemně propustných oddílů - deskripce, interpretace a explanace. Toto rozdělení odráží jeho trojdimenzionální pojetí diskursu.

* Deskripce - Deskripce zkoumá texty za použití lingvistické metody. Základními zkoumanými aspekty jsou dle Fairclougha slovník, gramatika a struktura. +more Na základě vztahů mezi lingvistickými znaky potom určuje, jakým způsobem působí text na čtenáře. * Interpretace - Interpretace se zaměřuje na produkci a interpretaci textů. Vyjasňuje, co je pro účastníky známé. Podle Fairclougha je především důležité zjistit kontext, diskurzivní typy a odlišnosti pro různé účastníky. * Explanace - Zaměřuje se na vztah mezi interpretací a sociálním kontextem. Snahou je vyložit diskurz jako sociální praxi. Fairclough pokládá otázky pro zjištění sociálních determinantů, ideologie a efektu diskurzu.

Diskurzivně-historický přístup - Diskurz podle Ruth Wodak

DHA - Diskurzivně-historický přístup (jako podtyp CDA) sleduje jak vzájemnou provázanost textu, a to jak v minulosti, tak v přítomnosti a vzájemné propojení diskurzu, tak i mimojazykové sociální/sociologické proměnné, historii organizace nebo instituce a rámec situace. Podrobný popis těchto vztahů je jedním z cílů DHA, Podle nich je možné zjistit jak se diskurzy, žánry a texty v závislosti na sociopolitickém vývoji proměňují. +more .

Podle Ruth Wodak kritická diskurzivní analýza nemůže byt neutrální, každý analytik totiž ke zvolenému tématu přistupuje z jiné perspektivy. I navzdory tomuto považuje ale kriticko-analytický postoj a výzkum za vědecký. +more Nemožnost dosáhnout univerzální interpretace R. Wodak vyvažuje cílem dokonale poznat synchronní a diachronní kontext zkoumaného problému. S důrazem na samotného analytika, jehož sebereflexe v průběhu zkoumání je podstatnou zárukou legitimity praxe CDA.

DHA má tři rozměry: prvním je identifikace specifických obsahu nebo témat konkrétního diskurzu, potom přicházejí na řadu diskurzívní strategie (odkaz na wiki heslo), a následně jsou předmětem zkoumání jazykové prostředky a konkrétní kontextové závislé jazykové realizace.

Důkladná diskurzivně-historická analýza ideálně opakovaně postupuje podle osmistupňového plánu:

# Připomenutí a revize dosavadních teoretických znalostí # Systematický sběr materiálu a informací o kontextu # Výběr a příprava materiálu pro vlastní analýzu # Formulace výzkumné otázky a domněnek # Kvalitativní pilotní analýza # Detailní případové studie # Formulace kritiky # Aplikace detailních výsledků analýzy

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Sociologie jazyka Kategorie:Sociologická metodologie Kategorie:Mediální studia Kategorie:Digital humanities