Kritické množství

Kritické množství nebo též kritická hmotnost je pojem z fyziky, který udává minimální hustotu volných neutronů v daném objemu (minimální množství či hmotnost štěpného materiálu), zaručující, že v daném objemu při štěpné reakci (štěpné jaderné reakci - po rozpadu atomových jader) bude množství vzniklých neutronů dostatečné na to, aby se rozštěpila další atomová jádra dříve, nežli neutrony z látky uniknou nebo budou případně pohlceny - že nastane řetězová štěpná reakce (hustota volných neutronů bude nadále růst).

Při nadkritické hmotnosti (hustotě volných neutronů) roste množství neutronů exponenciálně, a situace proto směřuje k výbuchu.

Blížší vysvětlení pojmu a souvislostí

Kritické množství se nevztahuje přímo k vlastní hmotnosti materiálu, ale k hustotě volných neutronů v daném objemu.

Otázka na kritické množství tedy zní: jak hustý neutronový mrak potřebuji, aby bylo volnými neutrony zasaženo s dostatečně vysokou pravděpodobností tolik jader štěpného materiálu, aby po rozpadu jader hustota neutronového mraku rostla.

Zajištění tohoto, tzv. kritického stavu je možné několika způsoby:

* Klasicky je to použitím dostatečného množství materiálu se samovolným rozpadem (spontánním štěpením - rozuměj produkcí neutronů) soustředěným v tělese s minimálním povrchem (kudy neutrony z reakce unikají) a maximálním objemem materiálu (tedy koule) a to buď složením z více částí, nebo po přeformování výbuchem z jiného výchozího tvaru. * Další možností je "uprchlé" neutrony do reakce vracet odrazem, tedy tzv. +more zrcadlem - to bývá zhotoveno z berylia, popř. ze železa. Zrcadlo dokáže odrazem zvýšit hustotu mraku až trojnásobně a tedy snížit "kritickou hmotnost" až na 1/3. * V pořadí následuje např. zmenšení reakčního objemu, což je princip, na kterém pracuje většina moderních náloží - tzv. implozivní jádro. Spočívá ve stlačení jádra výbuchem trhaviny, kterou je jádro obaleno. Různé zdroje uvádějí poměr stlačení až 1:10 - potřebujete tedy teoreticky 1/10 "kritické hmotnosti". Vyplývá z toho, že potřebujete odborníka na trhaviny, pokud se má jádro stlačit a nikoliv rozprášit po okolí. * Celkem často uváděnou možností je tzv. jaderná rozbuška - do podkritického stavu vložíte náhle materiál s vysokou produkcí volných neutronů a tím dosáhnete nadkritického stavu. * Je také možné prodloužit dobu setrvání neutronů v kritickém objemu jejich zbrzděním - moderací. S výhodou se této role ujímá ochuzený uran (tamper). Kromě zbrzdění neutronů (letargii) v něm dojde, vlivem jejich částečného pohlcení, i k přeměně na aktivní 235U, který následně přispívá k reakci.

Kritická hmotnost je závislá na druhu, čistotě, koncentraci a tvaru štěpného materiálu:

* druh - nejmenší kritické množství je třeba pro materiál s jádry štěpitelnými pomalými neutrony a s vysokým účinným průřezem interakce (např. uran 235U). +more Účinným průřezem se má na mysli plocha jádra prvku zasažitelná účinně neutronem. * čistota - přítomnost látek absorbujících neutrony kritickou hmotnost zvyšuje (neúčinně je pohlcuje) * koncentrace - pokud je koncentrace štěpného materiálu menší než 100%, kritická hmotnost výrazně roste. Tím se má na mysli to, že materiál podléhá neustálé degradaci vlivem samovolného rozpadu, takže i kdyby měl kýžených 100% v okamžiku ukončení výroby, už za chvíli to tak nebude * tvar - nejnižší kritická hmotnost je pro tvar s nejmenším možným povrchem (kdy do okolního prostoru uniká co nejméně neutronů), tedy koule.

Příklady kritických hmotností pro různé materiály

Příklady kritické hmotnosti pro různé štěpné materiály: * uran 235U: kritická hmotnost čistého materiálu pro kulové uspořádání je 48 kg, tato koule by měla průměr asi 18 cm * uran 233U: kritická hmotnost čistého materiálu pro kulové uspořádání je 16 kg, tato koule by měla průměr asi 12 cm *uran 239Pu: kritická hmotnost čistého materiálu pro kulové uspořádání je 17 kg, tato koule by měla průměr asi 12 cm

Odkazy

Reference

Související články

jaderná zbraň * jaderná havárie

Kategorie:Radioaktivita Kategorie:Jaderná fyzika