Cesko.wiki Kurikurální reforma
Author
Albert FloresKurikulární reforma je termín popisující zásadní změnu vzdělávání a vzdělávací politiky s cílem zlepšení kvality vzdělávání a efektivity vzdělávacího systému a jeho výsledků. Jedná se o slovní spojení využívané především v rámci vzdělávací politiky, konkrétněji v úzkém propojení s kurikulární politikou. Termín můžeme dále nalézt také ve spojitosti například s kurikulárními dokumenty a kurikulárním výzkumem.
Charakteristika kurikulární reformy
Kurikulární reforma je výstupem snahy vzdělávací politiky uvést kurikulární změny do praxe. Z podstaty reformy vyplývá, že tyto změny nemají vliv na funkční základ, ale spíše usilují o zlepšení systému takového, jaký je, čímž se liší například od revoluce. +more Tyto změny mohou mít různou podobu v návaznosti na to, co konkrétní systém sleduje za cíle a co považuje za nejnutnější úpravy současného kurikula. Kurikulum je možné charakterizovat jako „obsah vzdělávání (učivo) v širším slova smyslu a proces jeho osvojování, tj. jako veškerou zkušenost žáka (učícího se), kterou získává ve školském (vzdělávacím) prostředí, a činnosti, které jsou spojeny s jeho osvojováním a hodnocením“.
Kurikulární reforma se zabývá především změnou cílů a obsahu vzdělávání, s důrazem na utváření a rozvoj životních dovedností (klíčových kompetencí) u žáků. Změny se však týkají i „procesů řízení vzdělávání, jeho průběžné diagnostiky a způsobu hodnocení dosahovaných výsledků“.
Kurikulární výzkum
Podoba a zaměření kurikulární reformy vyplývá především v návaznosti na kurikulární výzkumy, v zahraničních zemích i v ČR. V užším a starším pojetí tohoto typu výzkumu jej lze chápat jako výzkum kurikulárních dokumentů, kterými jsou například učební plány, osnovy a učebnice. +more V současnosti se však disciplína přiklání spíše k jeho širšímu, holistickému pojetí, "jakožto hledání odpovědí na otázky proč, koho, v čem, jak, kdy, za jakých podmínek a s jakými očekávanými efekty vzdělávat". Na základě zjištění z výzkumu je reforma upravována, hodnocena, případně jsou stanovené její nové priority. Kurikulární výzkum slouží jako nástroj k ukotvení reformy cílů a obsahů v realitě, k jejich objektivizaci a relevantní implementaci. V některých případech jsou kurikulární výzkumy přímo realizovány jako součást zaváděných kurikulárních reforem, například v podobě výzkumů doprovodných, implementačních či evaluačních. Z pohledu vzdělávací politiky je kurikulární výzkum nejefektivnějším nástrojem, pokud funguje jako „kritický přítel kurikulární reformy“.
Za období největšího nárůstu kurikulárních výzkumů a zavádění rozsáhlých reforem jsou považována 60. -70. +more léta, s počátkem ve Spojených státech amerických a následně v Evropě. Pojetí kurikula a zaměření vzdělávací politiky se však napříč zeměmi poněkud liší. Až počátkem 90. let 20. století se přístupy začínají postupně sbližovat, především mezi evropskou didaktickou tradicí a angloamerickou kurikulární tradicí. Skrze jejich dialog, překlady a šíření literatury a sdílené výzkumy se začínají otevírat nové horizonty didaktického a kurikulárního výzkumu celosvětově.
Příklad vývoje reforem v České republice
V České republice byl pojem kurikulum až do 80. let 20. +more století v podstatě neznámý a problematika, kterou dnes tento pojem zahrnuje, byla vnímána v souladu s evropskou tradicí jako oblast didaktiky. První zásadní proměny vzdělávacího systému proběhly po roce 1948 v podobě zavádění komunistické ideologie do škol, podpořené sérií reforem z let 1948, 1953, 1960, 1976. Ačkoliv byly kurikulární výzkumy té doby spíše tendenční, přesto vznikly některé výzkumy, které jsou pro vzdělávací politiku inspirativní dodnes - např. Ciprův výzkum (1969) vyhodnocování důležitosti cílů základního vzdělávání s obsáhlým vzorkem téměř 2000 respondentů (žáků a učitelů).
Některé změny přišly v 60. letech s překladem významných prací západních pedagogů a psychologů (např. +more Bruner, Gagné, Klafki, Piaget), které postupně položily základy psychodidaktického zaměření v přístupu ke školnímu učivu a metodám. S odstraněním komunistické ideologie jako hlavního cíle po roce 1989, zároveň vznikly některé významné kurikulární dokumenty, zejména Standard základního vzdělávání (1995) a vzdělávací programy Obecná škola (1996), Základní škola (1996) a Národní škola (1997). Šlo tak o snahu vytvořit nástroj k zajištění péče státu o zkvalitnění vzdělávání a stanovení základního kritéria pro posuzování vzdělávacích programů a jejich schvalování. Došlo také ke vzniku expertíz jako další podklad pro transformaci vzdělávacího obsahu - za primární vzdělávání známá například Spilková a kol. (1996) (ibid). Úspěšně se rozvíjející obor psychodidaktiky na českém území podpořil zaměření v oblasti teorie na psychologické analýzy školního učiva (Vyskočilová 1991), které se odrážely do vznikajících výzkumů, tvorby učebnic i analýzy metod vyučování. Příprava současné kurikulární reformy pak vyvrcholila celonárodní diskusí „Vzdělávání pro 10 milionů“ a tvorbou Národního programu vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knihy).
Zásadní změnou na počátku 21. století byla příprava rámcových vzdělávacích programů pro jednotlivé stupně vzdělávání, které započaly novou kurikulární reformu. +more Kritika současného stavu však poukazuje na dosud nedostatečné rozvinutí kurikulárního výzkumu, který by fungoval jako onen „kritický přítel“ k probíhající reformě. Teprve v poslední době se v České republice kurikulární problematika ustanovuje jako svébytná oblast badatelského zájmu.