König Ottokars Glück und Ende

König Ottokars Glück und Ende (volně přeloženo Sláva a pád krále Otakara) je divadelní hra - tragédie o pěti dějstvích Franze Grillparzera. Autor hru napsal v roce 1823, ale uvedení se zpozdilo kvůli potížím s cenzurou, kterou nařídil Josef Schreyvogel. Císařovna ale dostala hru k přečtení a přimluvila se u císaře Františka I. za uvedení, které se konalo 19. února 1825 ve vídeňském Burgtheater. Metternichovská cenzura se ovšem postarala například o to, aby Grillparzer nezískal místo ředitele Dvorské knihovny. Ve skutečnosti chtěl autor napsal drama o Napoleonu Bonapartovi, ovšem právě proto, že se bál odmítnutí cenzury, zvolil místo něj českého krále Přemysla Otakara II. (1233-1278), který měl podobné vlastnosti.

Český král v této hře vystupuje jako vášnivý uzurpátor. Grillparzerovi kvůli tomu chodily z Čech výhrůžné dopisy, které považoval za nevhodné projevy jinak chvályhodného národního citu. +more Grillparzerovi, podobně jako v jeho hře o kněžně Libuši Libussa, ve skutečnosti vůbec nešlo o českou historii (v tom případě by totiž byl v souboji s historickými fakty na hlavu poražen). V König Ottokars Glück und Ende se pokusil s takřka moderním realismem popsat relativitu moci a mizivost „velkého světa“.

Do češtiny hru přeložil v roce 2019 Radek Malý a knižně ji téhož roku vydala Městská divadla pražská.

Postavy

Přemysl Otakar II. +more, český král * Markéta Babenberská, vdova po Jindřichu Štaufském, jeho první choť * Beneš z Dědic, Milota z Dědic a Záviš z Falkenštejna, Vítkovci * Berta, Benešova dcera * biskup Bruno ze Schauenburka, olomoucký biskup a králův kancléř * Béla IV. , uherský král * Kunhuta Uherská, Bélova vnučka a Otakarova druhá choť * Rudolf I. Habsburský * Albrecht a Rudolf, jeho synové * Friedrich Zollern, purkrabí mnichovský * Heinrich von Lichtenstein a Berthold Schenk von Emersberg, rakouští rytíři * Starý Merenberg, Friedrich Pettauer a Seyfried Merenberg, štýrští rytíři * Herbott von Füllenstein * Ortolf von Windischgrätz * Ottokar von Hornek * Merenbergova manželka * Paltram Vatzo, purkrabí vídeňský * purkrabí pražský * císařský herold * kostelník z Götzendorfu * kancléř mohučského arcibiskupa * Alžběta, Markétina dvorní dáma * Kunhutiny dvorní dámy * delegáti říšských voleb * čeští, rakouští, štýrští a korutanští velmožové a válečníci.

Děj

Děj začíná v roce 1261 Otakarovým rozvodem s Markétou Babenberskou. Jako důvod Otakar uvádí, že mu Markéta nedala děti, a tudíž ani dědice, a také to, že jsou příbuzní ve čtvrté rodové linii. +more Markéta se vzdává zemí, které zdědila po svém prvním choti - Rakouska a Štýrska. Otakar se žení s Kunhutou, vnučkou uherského krále Bély, která se tak stává novou královnou. Králi je nabídnuta římská koruna, ale když se o tom dozví mohučský arcibiskup, volba padne na hraběte Rudolfa Habsburského. Následkem je, že země rakouské a štýrské marky připadnou do vlastnictví římského krále, tedy Rudolfa.

Otakar se s touto skutečností nesmíří a dochází ke konfliktu. Je ochotný uznat Habsburkovu volbu za císaře, ovšem ne zříct se svých zemí. +more Poznává však, že jeho spojenci ze Štýrska stojí na straně císaře. Musí se proto spokojit s tím, že přijme v léno pouze Čechy a Moravu, a pokleká před císařem. Jakmile císařský herold vězňům, které má tato smlouva osvobodit, toto sdělí, Otakar je všechny propouští. Až na jednoho: Merenberga, který se tím, že dříve napsal dopis arcibiskupovi, pasoval na velezrádce a musí zemřít hroznou smrtí.

Mladá královna Otakara odbývá. Toto odmítání stejně jako utrpěné pokoření vede krále k tomu, aby nedodržel podmínky míru s Habsburkem. +more Rozhodne se shromáždit armádu. Královna uprchne se Závišem z Falkenštejna a hledá útočiště u císaře. Během boje se Otakar dozvídá, že jeho dřívější choť Markéta zemřela. U její smrtelné postele Otakar poznává, co způsobil tím, že se s Markétou dal rozvést. Rudolf Habsburský zjišťuje, že nikdo Otakarovi nechce vzít život - vyjma nutné obrany. Když ale Otakara potkává Seyfried z Merenbergu, rád by pomstil smrt svého otce. Vyzývá krále na souboj, při kterém je Otakar zabit. Císař Rudolf ještě na Moravském poli uděluje Rakousko a Štýrsko v léno svým dětem.

Uvedení

König Ottokars Glück und Ende, Burgtheater, 2005 Hra byla po roce 1825 v německy mluvících zemích často uváděna, obzvláště na programu Burgtheater. +more Do roku 2005 se tu konalo 12 inscenací. Když se po II. světové válce 14. listopadu 1955 znovu divadlo otevíralo, bylo zde drama slavnostně uvedeno v hlavních rolích s Ewaldem Balserem (Přemysl Otakar) a Attilou Hörbigerem (Rudolf). Inscenace zůstala věrná původní hře a zdůrazňovala - tak jako všechny následující inscenace v Burgtheateru - význam Rudolfa Habsburského pro rakouské dějiny. V roce 1991 inscenoval Wolfgang Engel hru k dvoustému výročí Grillparzerova narození.

Nová interpretace Martina Kušeje byla k vidění na Salcburském divadelním festivalu v roce 2005, u příležitosti padesátého výročí znovuotevření Burgtheateru. V představení hráli Tobias Moretti (Otakar), Michael Maertens (Rudolf Habsburský), Elisabeth Orth (Markéta), Nicholas Ofczarek (Záviš), Bibiana Beglau (Kunhuta) a Daniel Jesch (Seyfried). +more Kušej se soustřeďuje na střet dvou mocných mužů: tyrana, které ke krutosti donutily okolnosti, a zástupce práva, který ve skutečnosti není ničím víc než říšským úředníkem. Nechá Otakara pokořit se na kapotě Volkswagenu s vlajkou EU v ruce a Falkenštejna zastřelit Rudolfem Habsburským.

Do češtiny byla hra přeložena až v roce 2019 Radkem Malým. Českou premiéru uvedla Městská divadla pražská v divadle Komedie 15. +more 9. 2019 v režii Michala Háby s Martinem Pechlátem v titulní roli a Ivanem Luptákem v roli Rudolfa Habsburského. U příležitosti premiéry byl také vydán český překlad s komentáři historiků a poznámkovým aparátem Městskými divadly pražskými knižně.

Externí odkazy

[url=http://gutenberg.spiegel.de/grillprz/ottokar/ottokar.htm]Text hry (německy)[/url] * [url=http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=701]Recenze uvedení hry na Salcburském festivalu[/url]

Kategorie:Rakouské divadelní hry Kategorie:Divadelní hry z roku 1823 Kategorie:Divadelní hry z roku 1825 Kategorie:Přemysl Otakar II. +more.