Markéta Babenberská

Římská královna

Klosterneuburgu Markéta byla prvorozeným dítětem rakouského vévodského páru, +more_Babenberský'>Leopolda VI. a jeho manželky Teodory. Vyrostla na dvoře svého otce v Klosterneuburgu a ve Vídni, který byl v té době centrem minnesangu a jedním z kulturních center Evropy. Měla tři bratry (Leopolda († 1216), Jindřicha († 1227) a Fridricha) a tři sestry (Anežku, Konstancii a Gertrudu). Snad někdy kolem roku 1221 byla zasnoubena s anglickým králem Jindřichem III. , z plánovaného dynastického spojení však nakonec sešlo.

Markétin budoucí manžel, prvorozený syn římského císaře Fridricha II. +more, římský král Jindřich VII. Štaufský (nar. 1211), byl původně zasnouben s Anežkou Českou, jako o budoucí nevěstě se však uvažovalo i o francouzské, uherské nebo anglické princezně. Markétin otec však nakonec při osobních jednáních s císařem vyjednal sňatkové spojení mladého římského krále se svou dcerou a sňatek byl uzavřen v listopadu 1225.

Roku 1227 byla Markéta v Cáchách korunována římskou královnou, patrně ještě před rokem 1231 se stala matkou dvou synů, Jindřicha a Fridricha, kteří oba zemřeli v mladém věku.

Po manželově vzpouře proti císaři a jeho internaci roku 1235 žila na neznámém místě patrně kdesi v Německu, po ovdovění roku 1242 se uchýlila do dominikánského kláštera v Trevíru, později přesídlila do cisterciáckého kláštera ve Würzburgu, je také možné, že též pobývala v blíže neznámém klášteře v Míšni.

Dědička Babenberků

Markétina pečeť z roku 1260 Na politickou scénu se Markéta vrátila roku 1246 po smrti svého bratra +more_Bojovný'>Fridricha II. (†1246) a jako nejstarší příslušnice rodu Babenberků uplatňovala na základě tzv. Privilegia minus z roku 1156 dědické nároky na rakouské a štýrské vévodství. Ty ovšem zároveň uplatňovala Markétina neteř Gertruda (dcera jejího bratra Jindřicha), která se po smrti svého prvního manžela Vladislava († 1247), syna českého krále Václava I. , provdala za Heřmana Bádenského a po Heřmanově smrti pak roku 1250 za příbuzného uherského krále Bély IV. Romana Haličského. Ani jeden z Gertrudiných manželů se však v babenberských zemích neprosadil.

V bojích o babenberské dědictví se angažovali prakticky všichni sousední vládci, císař i papež. Zda byla Markéta v této době exponentkou štaufské politiky v bývalých babenberských zemích není jisté, její snahy však směřovaly patrně k prosazení práv jejího mladšího syna Fridricha († 1251). +more V této době také odmítla plánovaný sňatek s Heřmanem z Hennebergu, který zprostředkoval papež. Po pěti letech faktického bezvládí si přední rakouská šlechta (především Kuenringové) nakonec za vládce vybrala českého prince Přemysla (1251), který své nároky potvrdil v roce 1252 sňatkem se stárnoucí Markétou.

Druhé manželství

Sňatek, uzavřený z čistě politických důvodů, se konal 11. +more února 1252 v Markétině sídle v Hainburgu na Dunaji a Markéta se po boku chotě mladšího o téměř třicet let stala rakouskou a štýrskou vévodkyní a roku 1253 i českou královnou, i když nebyla nikdy korunována. Manželství zůstalo bezdětné, zřejmě s královniným vědomím udržoval Přemysl mimomanželský poměr s jednou z dívek jejího fraucimoru, která bývá tradičně ztotožňována s Anežkou z Kuenringu. S touto dívkou měl syna Mikuláše a několik dcer.

Po vyhrané bitvě u Kressenbrunnu 1260, kde Přemysl porazil svého rivala uherského krále Bélu IV. +more a získal tak fakticky i Štýrsko, požádal o přiznání dědických práv pro svého nemanželského syna Mikuláše. Papež Alexandr IV. odmítl a Přemysl byl tak nepřímo donucen ukončit své manželství s Markétou. Manželství bylo oficiálně anulováno (prohlášeno za neplatné) z důvodu Markétina nezrušeného slibu čistoty, který složila v Trevíru roku 1243. Sama Markéta prokazatelně na zrušení manželství spolupracovala. 18. října 1261 pak opustila Prahu a odebrala se na své věnné statky v Dolních Rakousích. Přemysl se ještě téhož roku oženil s vnučkou uherského krále Kunhutou Haličskou.

Po anulování manželství žila Markéta v dolnorakouské Křemži a na nedalekém hradě Krumau am Kamp, kde v říjnu 1266 zemřela. Pochována je v rodovém klášteře Babenberků v cisterciáckém opatství Lilienfeld.

Vývod z předků

Reference

Literatura

BALOUSOVÁ, Michaela; KONÍČKOVÁ, Mirka. Markéta Babenberská. +more In: kolektiv autorů: Přemysl Otakar II. : osudové ženy a zlomové okamžiky. Praha [i. e. Zlín]: Tigris, 2014, s. 51-80. * DIENST, Heide. Margarete von Österreich. In Neue deutsche Biographie, hrsg. von Historischen Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Bd. 16, Berlin 1990, s. 152. . * * * * PROKOPOVÁ, Irena. Markéta Babenberská, nepublikovaná diplomová práce katedry pomocných věd historických, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Praha, 2004. * * * * ZEIßENBERG, Heinrich von: Margaretha von Österreich. In: Allgemeine Deutsche Bibliographie. Bd. 20, S. 320-321.

Externí odkazy

Kategorie:Babenberkové Kategorie:Štaufové Kategorie:Přemyslovci Kategorie:Německé královny Kategorie:České královny Kategorie:Švábské vévodkyně Kategorie:Štýrské vévodkyně Kategorie:Rakouské vévodkyně Kategorie:Moravské markraběnky Kategorie:Manželky panovníků Svaté říše římské Kategorie:Přemysl Otakar II. +more Kategorie:Narození v roce 1205 Kategorie:Úmrtí v roce 1266 Kategorie:Úmrtí 29. října Kategorie:Pohřbení v klášteře Lilienfeld Kategorie:Ženy.