Křesťanskodemokratický střed
Author
Albert FloresKřesťanskodemokratický střed ( Centro Cristiano Democratico, zkratka CCD), byla italská křesťanskodemokratická politická strana, aktivní v letech 1994 až 2002. Zahrnula v sobě většinu někdejšího pravicového křídla Křesťanské demokracie. Roku 2002 spolu s dalšími dvěma středovými stranami vytvořila Unii středu.
Historie
Křesťanskodemokratický střed založili doprava orientovaní členové Křesťanské demokracie, kteří odmítli její transformaci do Italské lidové strany (PPI) a podporovali alianci se stranou Forza Italia (FI) Silvia Berlusconiho. PPI se s Berlusconim spojit odmítla a vytvořila centristickou alianci Pakt pro Itálii. +more Čelnými postavami CCD byli od počátku Pier Ferdinando Casini a Clemente Mastella.
Na základě dohody s PPI Křesťanskodemokratický střed získal 15 procent majetku zaniknuvší Křesťanské demokracie a PPI byla uznána právním nástupcem DC. Pro parlamentní volby 1994 CCD vstoupil do koalice Pól svobody v severní Itálii a Pólu dobré vlády v jižní Itálii. +more Voleb se strana zúčastnila na kandidátce Forza Italia a získala 27 poslanců a 12 senátorů. Následně CCD vstoupil do první vlády Silvia Berlusconiho, kde obsadil posty ministra práce a ministra školství.
Po pádu Berlusconiho kabinetu se konaly v roce 1996 nové volby. Těch se Křesťanskodemokratický střed zúčastnil na společné kandidátce se Spojenými křesťanskými demokraty (CDU), skupinou pravicově zaměřených politiků, kteří roku 1994 ještě zůstali v PPI, ale o rok později ji stejně opustili. +more Koalice CCD - CDU ve volbách obdržela 5. 8 % hlasů a 30 poslanců (z toho 19 CCD). V Senátu získal Křesťanskodemokratický střed 15 mandátů. Volby ale celkově vyhrála středolevicová koalice Olivovník, strana tak putovala do opozice.
Roku 1998 stranu opustil Clemente Mastella a založil vlastní formaci Křesťanští demokraté pro republiku, se kterou podpořil středolevicovou vládu Massima D'Alemy.
Parlamentních voleb 2001 se Křesťanský demokratický střed opět zúčastnil v alianci se Spojenými křesťanskými demokraty. Kandidátka dostala 3. +more2 % hlasů, v mandátech si nicmeně polepšila na 40 ve sněmovně (z toho 24 CCD) a 29 v senátu (CCD 21). Celá středopravá koalice Dům svobod navíc volby jasně vyhrála; CCD tak získal zastoupení v druhé Berlusconiho vládě a Pier Ferdinando Casini byl navíc zvolen předsedou Poslanecké sněmovny.
V roce 2002 se CCD a CDU sloučily (ještě s uskupením Evropská demokracie) do Unie křesťanských a středových demokratů.
Volební výsledky
Poslanecká sněmovna
Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | Postavení | ||
---|---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. +more | ± | |||
1994 | v rámci FI | v rámci FI | left | 27 | 7. | center | Vláda |
1996 | s CDU | 5. 8 | left | 8 | 8. | center | Opozice |
2001 | s CDU | 3. 2 | left | 5 | 6. | center | Vláda |
Senát
Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. +more | ± | ||
1994 | součást PdL-PBG | součást PdL-PBG | left | 12 | 7. |
1996 | součást PpL | součást PpL | left | 3 | 6. |
1996 | součást CdL | součást CdL | left | 6 | 5. |
Evropský parlament
Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. +more | ± | ||
1994 | v rámci FI | v rámci FI | left | 3 | 7. |
1999 | 805 320 | 2. 6 | left | 1 | 9. |