Cesko.wiki Křivonožka vehnutá
Author
Albert FloresKřivonožka vehutná (latinsky Lucanus cervus) je velký brouk patřící do čeledi rohatcovitých. Je to největší druh rohatce v Evropě a jedním z největších brouků vůbec. Křivonožka vehutná je známá svými velkými a silnými hákovitě zakřivenými mandibulemi, které se vyskytují pouze u samců. Tyto mandibule slouží samcům jako zbraň při boji o samice. Samice mají mandibule mnohem menší a méně zakřivené. Dorůstají délky až 8 cm. Křivonožka vehutná obývá lesnaté oblasti v Evropě, od Britských ostrovů až po Kavkazské hory. Je to noční živočich, který během dne odpočívá v dutinách stromů. Dospělý brouk se živí šťávami zraněných stromů, ovocem a také nektarem z květů. Larvy se vyvíjejí v mrtvém dřevě, kde se živí rozkládajícími se organickými látkami. V létě samice klade v dutinách stromů až 80 vajíček. Křivonožka vehutná je ohroženým druhem v mnoha zemích, kvůli ztrátě přirozeného prostředí a úbytku starých lesů. Některé evropské země ji považují za symbol své přírody a snaží se chránit její populaci. Je zapsána i v Červeném seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).
Křivonožka vehnutá (Campylopus introflexus (Hedw.) Brid.) je mech z čeledi dvouhrotcovitých (Dicranaceae). Popsán byl v Hedwigově Species Muscorum Frondosorum v roce 1801 jako Dicranum introflexus a v roce 1819 byl kombinací přejmenován na Campylopus introflexus.
Jedná se o nepůvodní druh, který je na území ČR silně invazní. +more04. 03_12. 29. 58-p4030008. jpg|náhled'>Campylopus introflexus.
Popis rostliny
Rostliny jsou 0,5-5 cm vysoké, obvykle málo vlášenité, v zelených, hustých nebo rozvolněných porostech. Vzpřímené lístky slabě odstávající za vlhka jsou 2,5-6,5 mm dlouhé, kopinaté, se šídlovitou špičkou. +more Čepel ve střední části listu je tvořena 5-13 řadami buněk. Žebro zaujímající cca 1/2 šířky báze a 1/3-3/4 šířky listu vybíhá v různě dlouhý, silně zubatý hyalinní chlup, za sucha zpět ohnutý, dorzálně s lištovitými výrůstky vysokými na jednu buňku. Na průřezu listu jsou ventrální hyalocyty (tvořící 1/4-1/2 šířky průřezu, ± stejně početné jako vůdčí buňky), dorzální stereidy přítomny. Buňky v horní části listu nepravidelné, rombické, krátce obdélníkovité, trojúhelníkovité a lichoběžníkovité, silnostěnné, bazální buňky ostře diferencované od horních podél šikmé linie, obdélníkovité, hyalinní, rozšířené, křídelní buňky diferencovány, tenkostěnné, hyalinní až červenohnědé, tvořící různě výrazná ouška. Vegetativní rozmnožování pomocí opadavých listů. Štět je obloukovitě zahnutý, 7-12 mm dlouhý, tobolka přímá nebo slabě zahnutá, podélně rýhovaná.
Díky zalomenému hyalinnímu chlupu prakticky nezaměnitelnáý druh, matoucí mohou být pouze některé formy, které mají chlup velmi krátký.
Ekologie
Campylopus introflexus preferuje kyselejší substráty, často roste na holé rašelině a písčité či rašelinné půdě. V ČR zatím spíše v nižších a středních polohách. +more Často roste na narušených místech, podél cest apod. Ačkoli je na území ČR i plodný, většina rozmnožování se odehrává vegetativně pomocí opadavých lístků.
Invaze
Campylopus introflexus je invazní druh, šířící se do ČR ze západní Evropy (kam byl rovněž zavlečen). Primární areál se rozkládá v Jižní Americe, jižní Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. +more V Evropě zjištěn poprvé v roce 1941 na Britských ostrovech, v roce 1954 ve francouzské Bretani. Dostal se sem pravděpodobně s lodní dopravou. V Česku poprvé zaznamenán 1988 na Borkovických blatech u Soběslavi, od té doby se postupně šíří na vhodných lokalitách. V roce 1993 byly známy pouze 3 lokality, v roce 2006 již 71 lokalit. Oproti prozkoumanosti rozšíření cévnatých rostlin je ale bryologická prozkoumanost výrazně nižší a lze očekávat, že údaje budou značně podhodnocené. Dosud existují údaje ze všech částí Čech, na Moravu dorazil druh se zpožděním.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://www.bryo.cz/index.php?p=mechorosty_foto&site=default&gallery=campylopus_introflexus]Fotografie C. introflexus na Bryo.cz[/url]