La finta giardiniera

Technology

12 hours ago

Author

La finta giardiniera (doslova Nepravá zahradnice nebo Zahradnice jen na oko, v češtině hráno jako Zahradnice z lásky), KWV 196, je komická opera, dramma giocoso, kterou v letech 1774-1775 napsal v necelých devatenácti letech Wolfgang Amadeus Mozart. Premiéra se konala 13. ledna 1775 v Salvatortheater v Mnichově. Autorem italského libreta je pravděpodobně Giuseppe Petrosellini.

V roce 1780 Mozart přepsal svou italskou operu do podoby německého singspielu s názvem Die Gärtnerin aus Liebe (odtud pochází i konvenční český název tohoto díla Zahradnice z lásky). Pro tuto verzi Mozart částečně přepracoval některá hudební čísla a původní recitativy nahradil mluvenou prózou. +more Mozartova původní italská verze opery byla až do 70. let 20. století známa pouze částečně, neboť z autorovy rukopisné partitury se dochovalo pouze 2. a 3. jednání. 1. jednání sice bylo rekonstruováno podle singspielové verze, ovšem podoba původních recitativů byla neznámá. V 70. letech pak byly objeveny dosud neznámé historické prameny, které umožnily postupně zrekonstruovat původní italskou verzi. Jedním z nejvýznamnějších pramenů je v tomto ohledu opis partitury dochovaný v hudební sbírce na zámku v Náměšti nad Oslavou (dnes je partitura uložena v Moravském muzeu v Brně). Tato partitura posloužila novodobým editorům především jako zdroj k poznání původních italských recitativů. K dalším významným pramenům patří např. fragment partitury nalezený dr. Miladou Jonášovou v roce 2004 v hudební sbírce pražského strahovského kláštera.

Přestože opera La finta giardiniera nebývá řazena mezi vrcholná Mozartova operní díla, představuje v autorově hudebně dramatické tvorbě významný mezník. Mozart v této opeře poprvé vytvořil model, který pak uplatnil ve všech svých pozdějších slavných operách - totiž prolínání komického živlu s vážnými motivy a tématy, míšení prvků komické opery s operou seria. +more Mozart zde usiluje o individuální hudební charakteristiku postav a invenčně pracuje s instrumentací. La finta giardiniera připomíná pojetím některých postav (Sandrina, Serpetta, Podesta, Belfiore), hudebním zpracováním a celkovou atmosférou mnohé ze zralých oper Únos ze serailu a Così fan tutte.