Labouň

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Labouň je malá vesnice, část obce Jičíněves v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji. Nachází se asi 3 km na jih od Jičíněvsi. V roce 2009 zde bylo evidováno 47 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 54 obyvatel.

Labouň je také název katastrálního území o rozloze 2,51 km2.

Historie

Původ jména

Původ jména vesnice Labouň pochází ze sousloví "Z Labouně", je to jméno staročeské rodiny vladycké i jméno obce vzniklo od slovesa "lábati" - Labún (1313, Otta de Labun - Laboun), později Labouň. Z místní tvrze vzešel rod Labouňských, rozdělený v následujících staletích v mnohé větve, mimo jiné Bradských, Zlivských, Kosických, Bartoušovských či Údrnických z Labouně.

Osobnosti

Otto de Labun - zakladatel tvrze Laboun (1313) * Zdeněk z Labouně - rektor Univerzity Karlovy v Praze, královský sekretář (1409) * Jan Drška z Labouně - purkrabí na hradu Veliš

16. až 19. století

Věhlas Labouně rozšířil další z rodu Labouňských, a to Jiří Labouňský z Labouně. Roku 1557 dal vystavět renesanční zámeček na ruinách kláštera Hradiště. +more Z jeho popudu byl založen roku 1570 pivovar Klášter v Hradišti nad Jizerou. Byl zbohatlým advokátem a majitelem okolních pozemků. V 16. století přešla ves do majetku Mikuláše Trčky z Lípy a stala se součástí tehdy se rychle rozšiřujícího panství Veliš.

To získal roku 1606 Jindřich Matyáš z Thurnu, známý především jako jeden z hlavních iniciátorů a vůdčích osobností českého stavovského povstání. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře (1620) si odsouzený Thurn sice zachránil život útěkem z Čech, jeho statky však propadly konfiskaci.

Panství Veliš zakoupil roku 1622 Albrecht z Valdštejna a rozšířil jím své frýdlantské dominium. Labouň pak roku 1627 začlenil do panství Milíčeves, které již předtím postoupil do správy jezuitů, a její výnosy vykázal tehdy nově založenému jezuitskému semináři v Jičíně. +more V majetku Tovaryšstva Ježíšova zůstala ves až do zrušení řádu v roce 1773, rok nato byla spolu s ostatními statky milíčeveského panství předána do správy státu.

Teprve v roce 1835 zakoupil milíčeveské panství hrabě Eugen Vratislav z Mitrovic, šest let poté jej však odprodal Michalu Karlu Althanovi, který byl také poslední milíčeveskou vrchností před zrušením patrimoniální správy v roce 1848.

Statistika 1870

V roce 1870 žilo v Labouni celkem 186 trvale žijících obyvatel. Podle majetku se rozdělovali na familianty (lidé, kteří měli právo oženit se a založit rodinu), třičtvrtěláníky, půlláníky, čtvrtláníky (lán byl cca 18,5 ha), výměníky, chalupníky (čtvrtláníci), baráčníky (bez polí) a podruhy (sluhové a poddaní).

Obyvatelé přišli z několika okolních obcí, a to z Libisic, Drahoraze, Milíčevsi, Zběři, Žlunic, Kněžic, Žitětína, Češova, Rokyťany, Chyjic, Střevače, Němyčevsi, Vitiněvsi, Sedliště, Chotěšic, Veliše, Dolan, Rovně, Konecchlumí, Nové Vsi, Vršců, Bartoušova, Lochova, Lán, Kopidlna, Bílska, Vrbic, Batína, Skřenče.

Památky

1820 - socha sv. Jana Nepomuckého. +more Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého je umístěna na návrší v obci Labouň. Zhotovena v roce 1820. Autorem sochy je Ferdinand Kofránek. Celková výška sochy je 4 m a je vytesána do pískovce z hořického hřbetu. * 1833 - Boží muka. Autorem Božích Muk je Alois Kofránek. Byla postavena roku 1833 na návsi. Památka byla před lety poškozena a převezena na soukromý pozemek. Je zhotovena z pískovce z hořického hřbetu o celkové výšce 418 cm. * 1863 - sousoší Nejsvětější Trojice. Socha se nachází na návrší obce Labouň při levé straně silnice ze Žitětína. * 1914 - Památník padlých 1. světové války. Je vybudován z pískovce z hořického hřbetu. Památník je vysoký 315 cm. Na jeho přední straně je plastickým písmem vysekán nápis „PAMÁTCE PADLÝM 1914-1919“. Autorem památníku je kameník Stuchlík z Jičína. * 2009 - zvonička Otty de Labun, vysvěcena 2009. V sobotu 11. července 2009 v Labouni v oblasti Mariánské zahrady byl slavnostně vysvěcen nový zvon. Stal se symbolem úcty k vladykovi Ottovi de Labun a zároveň poselstvím pro budoucí generace. Zvonička je skelet z roku 1929, původně umístěný v sousední obci, zrestaurovaný do původního historického stavu a osazený novým litým zvonem s věnováním zakladatelovi obce.

Jednotlivé větve rodiny Labouňských

Údrničtí

Patřili k nim Markvart z Bartoušova a Údrnic, rychtář jičínský, majitel hradu Brada a otec Anny (1406), (potomek Markvarta Otík hrad Brada roku 1482 prodal Mikuláši Lickovi z Rýznburka), roku 1381 majitel Údrnic a Údrnické Lhoty i s tvrzí a bratr Bohuněk z Dolan († 1395), jenž byl v roce 1360 patronem farního kostela v Dolanech). Ti byli spolu s Janem z Labouně nařčeni, že se neprávem zmocnili Bartoušova a výše jmenovaných vsí, dále pak dvou dílů Ketně i s keteňským mlýnem a všech přináležitostí a práv s nimi spojených.

Kosičtí

Dalším z rodu Labouňských byl Jindra z Bartoušova (1384-1414), v roce 1409 vlastník vsi Hlušice. Od něho pocházela pošlost na Kosicích. +more Od Otíka pocházeli ti, kteří se psali Bradští z Labouně. Otík měl také majetek v Údrnicích a Údrnické Lhotě. Je také znám jako Otík z Jičíněvsi, Dřevěnice, Labouně, Údrnic a z Mostku.

Bradští

Dále pak Josef a František Bradští z téhož rodu z Labouně, kteří byli povýšeni do stavu šlechtického a bylo jim povoleno užívání predikátu rytířského a rodového erbu a zároveň jim bylo navráceno i panství Brada.

Zlivští

K předkům Zlivských z Labouně patřil Jan Drštka (1393-1397 purkrabí na Veliši) a Zdeněk z Labouně (1390 purkrabí na Veliši, 1409 rektor Univerzity Karlovy).

Bartoušovští

V roce 1454 k rodu Labouňských patřil i Jan Bartoušovský z Labouně, majitel Obědovic (1467), který byl kladským hejtmanem a v roce 1495 založil obec po něm pojmenovanou Bartošovice v Orlických horách. Z větve Zlivských pocházel Jan Zlivský z Labouně, majitel poplužního dvora i celé obce Dobrá Voda (v té době Vilda) a vlastnil i obec Zachrašťany.

Potomkem rodu byla i Lidmila z Labouně, která se provdala za Jana Semečka ze Semčic a dále pak Kateřina z Labouně, majitelka tvrze ve Vinarech počátkem 15. století. +more Zlivští z Labouně se udrželi až do 17. století.

Bartoušovští z Labouně vymřeli již v 16. století (Sčk. +more Zdeněk z Labouně, probošt, Štěpán ze Staňkova, děkan, kanovníci a celá kapitula Všech svatých vysvědčují, že emfyteuticky pronajali tři lány ve Vladislavicích Jakubovi, synovi Martina Kokota, a to tak, že bude kapitule dvakrát ročně platit po dvou groších).