Cesko.wiki Lavočkin La-15
Author
Albert FloresLavočkin La-15 (tovární označení Izdělije 52, kód v rámci USAF/DOD: Type 21, v kódu NATO "Fantail") byl sovětský jednomístný jednomotorový proudový lehký frontový stíhač. Pro snadnou pilotáž a elegantní tvar dostal od sovětských pilotů jméno „Lastočka“ (vlaštovka).
Vývoj
Dne 11. března 1947 vydal Výbor ministrů SSSR direktivu č. +more 493-192 pro všechny významné letecké kanceláře s úkolem vyvinout novou generaci proudových stíhacích letounů. Ke státním zkouškám měly zapojené OKB své prototypy dodat do prosince 1947. Lavočkinova konstrukční kancelář OKB-301 dokončila výkresové dokumentace nového letounu, označeného La-174, v prosinci 1947. Koncepčně projekt navazoval na předchozí Lavočkinovu konstrukci La-168.
Prototyp La-174 poprvé vzlétl 8. ledna 1948 ze zkušebního letiště leteckého výzkumného institutu (LII), za jehož řízení usedl pilot I. +more J. Fjodrov. Během dalších testovacích letů byly provedeny úpravy ocasních ploch, motorové instalace, dvířek podvozkových šachet a do řízení byly vloženy hydraulické posilovače. Dne 11. května 1948 došlo ke ztrátě La-174 vlivem silných vibrací celého draku a selhání ovládání výškového kormidla. Pilot Fjodrov neovladatelný letoun opustil na padáku. V té době byl již téměř dokončen druhý prototyp La-174D (Dubler), který Fjodrov zalétal 12. června 1948. S druhým prototypem byly dokončeny tovární testy a stroj byl přichystán ke státním zkouškám. La-174D měl modifikovanou svislou ocasní plochu, systém ovládání kormidel a křidélek, obdržel vyšší překryt kabiny se zjednodušeným rámem a kýl pod zadní částí trupu byl prodloužen. Byl rovněž dovybaven dalšími přístroji a avionikou. Státní zkoušky nového typu byly zahájeny v srpnu 1948, na kterých se podíleli zkušební piloti LII A. G. Kočetkov a P. M. Stěfanovskij a rovněž piloti od GK NII VVS A. G. Prošakov, V. I. Chomjakov, I. M. Dzjuba, A. G. Terentěv, V. P. Trofimov a L. M. Kuršinov. Souběžně probíhaly zkoušky konkurenčního typu MiG-15, při nichž La-174D vykazoval srovnatelné výkony se slabším motorem. Nedostatečná příčná a podélná stabilita stroje La-174D byla vyřešena již během zkoušek zvětšením negativního vzepětí křídla ze 4° na 5°20'. Státní zkoušky byly ukončeny 25. září 1948 a oba typy byly doporučeny k sériové výrobě.
První sériový letoun (výr. č. +more 52210101), přeznačený na La-15, byl dokončen v továrně č. 21 v Gorkém koncem prosince 1948, druhý a třetí v lednu 1949. Paralelní sériová výroba v továrně č. 292 v Saratově dodala první exemplář v dubnu 1949. Již 14. května 1949 však došlo rozhodnutím Výboru ministrů k zastavení výroby La-15 ve prospěch typu MiG-15bis, který zástavbou nového motoru Klimov VK-1 svými parametry La-15 překonával.
Kromě základní verze byly vyrobeny i dva kusy dvojmístné cvičné verze La-180, vzniklé přestavbou sériových La-15 z Gorkého v Lavočkinových prototypových dílnách. Druhé místo pro instruktora za pilotem vzniklo zmenšením palivové nádrže. +more Vyrobeny byly nové na stranu odklopné překryty kabiny a hlavňová výzbroj byla omezena na jeden kulomet Berezin UBK ráže 12,7 mm na levé straně přídě. První z nich byl dokončen v srpnu 1949 a během továrních zkoušek s ním létali piloti A. V. Davydov a A. F. Kosarjev. Od prosince 1949 do června 1950 La-180 prošel státními zkouškami a obdržel vojenské označení UTI La-15. Oba prototypy byly předány 196. pluku na letišti Kubinka.
Služba
V březnu 1949 bylo prvních dvacet La-15 předáno 196. stíhacímu leteckému pluku v Kubince u Moskvy, zapojenému do protivzdušné obrany hlavního města. +more V květnu 1949 zde La-15 plně nahradil původní typ Jakovlev Jak-15. Během provozu však začalo docházet k haváriím, které zapříčinilo méně kvalitní zpracování sériových letounů společně se závadami na motorech RD-500. První z nich se odehrála 19. dubna 1949, kdy během letu došlo k požáru motoru. Major A. Zotov použil k opuštění La-15 vystřelovací sedadlo jako první v nouzi v historii sovětského letectva. Další havárie následovala o šest týdnů později po vysazení pohonné jednotky La-15 poručíka Zagorece. Při pokusu o nouzové přistání přišel o život. Dne 21. července 1949 s La-15 smrtelně havaroval velitel 196. pluku plukovník A. P. Šiškin. Při nácviku akrobacie přešel do ploché vývrtky, kterou nezvládl. U jednotky došlo k výraznému omezení letů s La-15, po příchodu prvních MiGů-15bis prakticky ustaly. Od podzimu 1953 do počátku roku 1954 byly La-15 v Kubince vyřazeny.
Specifikace (La-15)
Technické údaje
Osádka: 1 * Délka: 9,56 m * Rozpětí: 8,83 m * Výška na zemi: 3,80 m * Nosná plocha: 16,16 m² * Hmotnost prázdného letounu: 2 575 kg * Vzletová hmotnost: 3 865 kg * Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Klimov RD-500 o tahu 15,37 kN
Výkony
Maximální rychlost v 3000 m: 1 026 km/h * Výstup do 10 000 m: 9,5 min * Max. dolet v 10 000 m: 1 170 km * Dostup: 13 500 m * Počáteční stoupavost: 31,1 m/s * Vytrvalost v 10 000 m: 2 h 6 min * Plošné zatížení: 238 kg/m² * Tah / hmotnost: 1:2,4
Výzbroj
3× kanón NS-23 ráže 23 mm, 100 nábojů na zbraň
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=http://wp.scn.ru/en/ww3/f/699/1/0]Kamufláže letounu La-15[/url] * [url=https://ruslet.webnode.cz/technika/ruska-technika/letecka-technika/okb-s-a-lavockina/la-15-fantail-/]Lavočkin La-15[/url]
Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla Kategorie:Letadla Lavočkin