Lednové povstání

Lednové povstání ( powstanie styczniowe, Польское nebo Янва́рское восста́ние), proti Ruskému impériu vzniklo manifestem Prozatímní národní vlády 22. ledna 1863 na území Kongresového Polska, od 1. února 1863 Litvy, Běloruska a části Ukrajiny a Ruska a trvalo do roku 1864, kdy bylo definitivně poraženo.

Historie

Předchozí události

+more4|vlevo|Znak_lednového_povstání:_Státní_znak_Polska|orlice_symbolizuje_Polské_království|Polsko,_Státní_znak_Litvy|rytíř_Vytis_Litevské_velkoknížectví|Litvu_a_Michael_(archanděl)|archanděl_Michael_Rus_(oblast)'>Rus. Polskému povstání z ledna 1863 předcházel vzniklo spontánní odpor mladých Poláků, kteří odmítali sloužit v ruské armádě a utíkali do lesů. K nim se připojila polská šlechta a množství měšťanů. Polské skupiny, často vyzbrojené pouze zemědělským nářadím, kosami apod. , musely brzy přejít ke gerilové válce, ale boje trvaly 18 měsíců.

Bylo to největší polské národní povstání, setkalo se s mezinárodní podporou nejen veřejného mínění. Mělo charakter partyzánské války s přibližně 1200 bitev a střetů. +more Přes počáteční úspěchy Poláků skončilo porážkou povstalců, z nichž několik desítek tisíc padlo v bojích, téměř jeden tisíc bylo popraveno, 38 000 odsouzeno na nucené práce a na Sibiř a okolo deseti tisíc emigrovalo. Po bitvách Rusové pálili obce, které ukrývaly povstalce a vraždili civilní obyvatelstvo. Zničeny byly četné kulturní statky, např. rozsáhlý archiv Zámojských ve Zvěřinci.

Litevské Vilno pak zpacifikovaly oddíly ministra Michaila Muravjova, zvaného Věšátěl. V Litvě padlo asi 10 000 polských šlechticů z celkového počtu 40 tisíc, to jest každý čtvrtý Polák..

Následky neúspěchu povstání

+more8|vlevo'>Bitva u Siemiatycz (1863) Po porážce povstání bylo několik set lidí popraveno a 20 až 70 tisíc deportováno na Sibiř. Následovala další vlna emigrace zejména vzdělaných lidí na Západ, především do Francie. Ruština se stala úředním jazykem, všechno vyučování kromě náboženského muselo být v ruštině. Polské království bylo roku 1867 plně inkorporováno do Ruského impéria, přejmenováno na Poviselský kraj a správně rozčleněno na 10 provincií s gubernátory v čele.

Šlechta byla potrestána zvláštní daní, většina statků byla zkonfiskována a půda rozdělena poddaným. Krátce po porážce povstání bylo na polském území zrušeno nevolnictví (na ruském území už o 3 roky dříve), čímž si ruská vláda získala polské rolníky. +more Pozdější rozvoj průmyslu a měst a s ním spojené zlepšení životní úrovně situaci v Polsku na několik desetiletí napomohlo uklidnit.

Odkazy

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný nové doby, heslo Polsko - dějiny. Sv. 8, str. 1239

Související články

Alvenslebenova konvence * Dějiny Polska * Dělení Polska * Varšavské knížectví (1807-1815) * Kongresové Polsko (1815-1863)

Externí odkazy

Petr Kropotkin, [url=http://freepages. history. +morerootsweb. com/~koby/political/chapter_19/19_1863up. html]Memoirs of a Revolutionist[/url] & Co. , 1899, pp. 174-180. * [url=http://www. archive. org/details/petersburgwarsaw00obriiala]Augustin O'Brien Petersburg and Warsaw: scenes witnessed during a residence in Poland and Russia in 1863-1864 (1864)[/url] * [url=http://www. archive. org/details/russiangovernmen00daywuoft]William Ansell Day. The Russian government in Poland : s vylíčením polského povstání 1863 (1867)[/url] * [url=http://www. imdb. com/title/tt0108273/]Szwadron (1992) Polský film o povstání[/url].

Kategorie:Povstání v Polsku Kategorie:Revoluce v 19. +more století Kategorie:Rusko-polské války.